kajas

České filmy, za které chci utratit vstupenku do kina, si docela vybírám, abych nebyla zklamaná. Od téhle komedie jsem si slibovala příjemné žánrové osvěžení mezi snadno zaměnitelnými romantickými komediemi z běžné české produkce. Bohužel se mi dlouho nestalo, že bych usínala u filmu, který má sotva 90 minut (a to jsem byla v kině odpoledne). V příběhu o čtyřicátníkovi, který dosud žije u maminky a rozhodne se přihlásit na kurz přežití v divočině, aby se stal opravdovým mužem, nenajdete moc zábavných momentů a spíš jenom kroutíte hlavou nad nereálností všech situací. Světlé chvilky má na svědomí postava trenéra (Ondřej Sokol), ta jediná trochu vystupuje z šedivého vyprávění. Velká škoda.

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky.

Tohle sci-fi nemělo v českém prostředí skoro žádnou propagaci a kiny na jaře docela prošumělo. Po zhlédnutí se tomu ani nedivím, protože komorní příběh o pilotovi, který musí nouzově přistát na neznámé planetě, nemá ani přes krátkou stopáž žádné velké tempo a nijak zvlášť nezaujme. Docela škoda.

Výchozí premisa je hodně zajímavá, nicméně finální výsledek trochu zůstal za mým očekáváním. Jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli natočí temný horor, drama, brutální akční film nebo černou komedii. Z tohohle mixu jsem nebyla moudrá a pořád nemám ráda Nicholase Houlta.

Režisérka a scenáristka Mariana Čengel Solčanská již před lety natočila sympatickou adaptaci Prince a chuďase a nyní dala netradiční hereckou příležitost Táně Pauhofové (snad poprvé v ústřední záporné roli). Ne nadarmo je postava zlé královny v popředí všech plakátů, hlavní kladné postavy (dvě chudé sestry a dva napravení princové) bohužel nejsou příliš výrazné a zejména princátkům nejde v jejich boji s macechou moc fandit. Na pohádce ale chválím krásné lokace a výpravu. Tři * s odřenýma ušima.

Biják, ve kterém figuruje zdařilý mix komediálních i vážných scén (dojemný závěr mi dal zabrat) a sympatická parta zlodějíčků s více či méně kouzelnými schopnostmi. Možná bych trochu krátila stopáž, nic to ale nemění na tom, že jsem se v kině hodně bavila a doufám, že příznivé recenze od diváků i kritiky povedou k natočení pokračování. Jak mě Pine nebavil v To nic, drahá, tak tady si mě zase získal.

Ani předcházející Sňatky mě příliš neuchvátily, v jejich pokračování už šla kvalita ale strmě dolů. Rozhodnutí tvůrců pokračovat se všemi původními herci je chvályhodné, ale aby Bornova sotva dospělého syna Míšu hrál čtyřicátník, to se vážně nedalo brát vážně.

Čtvrtá kapitola má všechno co předchozí díly: božského Keanu Reevese, který nestárne, šikovného pejska a precizně nasnímané akční sekvence. Jasně, některé scény už jsou trochu na sílu, osudový závěr mě nezasáhl tolik, jak bych chtěla, ale jinak nemůžu vytknout skoro nic. Při další projekci to možná ještě zvednu.

Mořská příšera je technicky na velmi dobré úrovni a nabízí příjemnou podívanou pro celou rodinu. Její příběh mi ale nepřišel nijak originální, přirovnání k sérii Jak vycvičit draka je v tomto ohledu velmi příhodné (hon za nějakou příšerou se změní ve vytvoření přátelského pouta k nakonec velmi sympatickému tvorovi). Pokud máte ale akutní nedostatek animovaných pohádek, tahle vám na jedno odpoledne udělá dobrou službu.

Brendanova performance opravdu nejde vyjádřit slovy, do své postavy se dokázal neuvěřitelně vcítit. Film inspirovaný divadelní hrou (odehrává se pouze v jednom bytě s několika herci) je ale bohužel až příliš sebedojímavý, nutící diváka soucítit s člověkem, který může být sebevíc "hodný", ale zároveň se dobrovolně dlouhodobě ujídá k smrti a škemrá o odpuštění u své dcery i u Boha (asi). V tomto ohledu jsem se dojmout nenechala, s titulní postavou nijak nesoucítila a úplně poslední "osvobozující" záběr mi k předchozím dvěma hodinám vůbec nepasoval. Herecky je ovšem tohle dílo nejen díky Fraserovi naprosto dokonalé. Pokud budete správně naladěni (rovná se přežijete spoustu ošklivých a depresivních záběrů), určitě stojí za zhlédnutí.