Tiiso

Ošemetný svět remaků. Předělávky patří bezesporu do filmové světové produkce. Jsou lákavé a jejich existenci podporuje řada důvodu a skutečností. Mimo jiné mužů zmínit např. vydělat tvůrcům něco peněz na slávě předešlého snímku. Nebo také nezanedbatelným důvodem je i touha udělat si oblíbené dílo po svém a vnést do něho trochu svého srdce. Vyrobit remake je pro všechny vždy výzva a zároveň se člověk nesmí bát, jelikož divák při sledování předělávky má své oko a ucho vždy kritičtější. Nebo když budu hovořit za sebe tak já ano. Při projekci mívám problémy vymazat předchozí snímek úplně z mysli a trpím tendencí srovnávat. V tomto případě jsem byl ušetřen, jelikož slavnou prvotinu jsem neměl ještě možnost vidět. Realizace remaku se ujal zkušený režisér Pollack. Ačkoliv se určitě snažil seč mohl jeho snímek nedopadl nejlépe. Realizace ztvárnění v tomto případě vítězí nad obsahem a hereckými výkony. Film je udělán poctivě a s předpokládaným řemeslným umem. Režisér nenechal nic náhodě a scény natočil s láťkou kvality docela vysoko posazenou. Kamera, střih, světla vše v pořádku. Doprovodná hudba také bezproblémů osciluje nad průměrem. Ale samotný příběh již přímku průměru nedokáže nikde překročit. Ději ani nepomáhají výkony herců. Hlavní ženská postava hraje ze všech zúčastněných nejlépe a je nejvíce uvěřitelná. David je naopak nevýrazný a jeho starší bratr zase nereálný. Ford roli odehrál velmi pracovně a jeho vzplanutí jsem mu nevěřil. Takže velmi dobře udělaná forma ztvárnění ukrývá jen průměrný romantický příběh, který mě ničím nedokázal překvapit. Výkony herců nevýrazné. Osobně si myslím obligátní tři hvězdy jsou možná až až.

Hollywood přelomu padesátých a šedesátých dvacátého století v celé své kráse. I se všemi klišé, se vším tím zlatým třpytivým marastem, který dokáže vyrobit jen největší továrna na sny. A v tomto případě to platí dvojnásob, jelikož příběh sám zhmotňuje nejsilnější touhu lidí, kterou není nic jiného než láska. Hollywoodské studia patří mezi největší výrobce zamilovaných příběhů a tak je mezi nimi velká konkurence. Spousta jich upadne do zapomnění, a jen některé si zaslouží viset na slavné stěně cti. Snídaně právem mezi ně patří. Jeho lehký styl vyprávění, respektive lehkost, která se ve vyprávění ukrývá má veliké kouzlo a dovolí divákovi při sledování více a více milencům fandit. To že se já dokáži s hlavními postavami sžít, je největší devízou realizace. A je to ten největší důvod proč snímek umí potěšit i bezmála po půl století od svého vzniku. Druhá devíza spočívá v hercích, kteří bez problémů probíhají příběhem a je lehké jim uvěřit. Malinko praštěná Holly ztělesňuje idol americké dívky tehdejší doby, a co si budu namlouvat umí zaujmout i dnešní zástupce mužského rodu k němuž patřím i já. Výborně ji doplňuje mužský protějšek a vše v tomto dobře rozběhnutém filmovém stroji pracuje a funguje. Osobně jsem nenašel v počinu nějaké vážné trhliny. Sice výsledná realizace jasně proklamuje skutečnost, že tvůrci nic neponechali náhodě a ve všech scénách se dá najít chladná hollywoodská produkce, ale dokázali také do této realizace vnést natolik velkou dávku umění a lidského srdce, že se ve výslednem efektu tyto protiklady vzájemně ruší a vzniká příjemná interference. Což je cíl, který odjakživa všichni filmový tvůrci hledají a je to největší úspěch, kterého se dá v komerční produkci dosáhnout.

Přes veškeré snažení všech zúčastněných se nedokázalo výsledné ztvárnění přehoupnout přes pověstnou hranici filmového průměru. A to i přes kvalitní počátek příběhu, který měl sílu navodit docela dobrou náladu. Nastavenou míru kvality neudržel problém, tkvící v nestabilitě napsaného scénáře. Děj nevhodně rozmělňoval. Mě vytrhával z vyprávění, jehož stylovost sám vytvářel. To je největší úskalí filmu. Naproti tomu herci podávali obstojné a hlavně vyrovnané výkony. Čímž nemalou měrou snímek udržovali v již zmíněné lepší průměrnosti. Ne příliš originálně působí i samotný příběh. Vlastní zápletka již na stříbrným plátně byla několikrát viděna. Tudíž musí přijít na řadu styl vyprávění. A to se nezdařilo, jak jsem podotknul. Tedy výsledná tři a kousek čtvrté hvězdy.

Svou žánrovost komedie snímek splnil na výbornou, jelikož jsem se po celou dobu dobře bavil. Scénář v sobě ukrývá vykonstruované a samoúčelné pasáže, je jich docela hodně. Ale v tomto případě je přehlížím, nebyl by to ode mě spravedlivý postoj. Film je totiž natolik hezky konverzačně udělán a s takovým profesionálním nadhledem reflektuje současnou společnost, že si to jednoduše nezaslouží. Obsah totiž skrývá veliké poselství. Humorným způsobem poukazuje na neschopnost lidí, která spočívá v nerozhodnosti utvářet si vlastní názor, ale především nechtít být zodpovědný za svůj vlastní život. To je hlavní co mě tvůrci chtěli říci a já jsem jim dobře porozuměl. Hlavní představitel hrál celý film výborně a dodal příběhu celkovou váhu a uvěřitelnost. Znovu jak nad tím dějem přemýšlím, zjišťuji, že jeho existenci mezi snímky jenom schvaluji. Jde mě tentokrát více o obsah, ačkoliv není zcela košer, než o filmovou formu. Mě celý ten kolotoč kolem kouření vždy přišel trochu postavený na hlavu, a jsem rád že konečně někdo přišel a i o tomto natočil film. Takže proto plné hodnocení.

Dá se s přehledem souhlasit s většinou místních komentářů. Film je totiž opravdu plný různých jak přiběhových tak dialogových nesmyslů. Ne nesmyslů logických, ale spíše morálních či přímo bytostních. Snímek není ničím jiným než reklamním produktem tehdejší vládnoucí strany. Režim v něm propaguje sám sebe, pomocí slabého a vykonstruovaného děje. Tvůrci vybrali do vymyšlených postav herce známé i neznámé a pokud se na jejich výkony podívám nezaujatým okem, u nikoho z nich nikde nenacházím žádný přesvědčivý, natož pak výborný přednes. Až u srdce bolí, při pohledu na některé přední české herce, jak se doslova před kamerou ponižují svým nic říkajícím projevem. Samotná pointa děje budí svou naivitou útrpný úsměv na rtech a nedokázal ve mě vzbudit ani ten falešný pocit nostalgie. Nestačím se kolikrát divit co jsme v minulosti všechno stihli natočit a co mě televizní stanice ještě v budoucnu z našeho archívu dokážou představit.

Přes tradiční televizní pojetí ( však to je televizní film ) se podařilo všem zúčastněním vybudovat určitý nádech nějaké té atmosféry. Ale o zpracování až tak v tomto příběhu nejde. Děj má natolik zajímavou linku, že jsem asi tak od poloviny filmu docela s nadšením čekal jak to s postavami vlastně je a jaký bude závěr. Tímto mě kanadský snímek celkem překvapil. Příběh má určitou originalitu co se týče obsahu, nikoliv již zmíněné formy. Je jisté, že film už asi nikdy neuvidím, ale i tak to byl celkem příjemný televizní zážitek.

To, že někdo vezme kameru, doslova v ruce na ní natočí pár dialogů, ty sestříhá do sedmdesáti minut, a tyto minuty mě nedovolí nic jiného než je všechny očima strávit, znamená, že ten někdo udělal někde něco velmi dobře. Asi jeden z nejzajímavějších celovečerních debutů, co jsem dnes mohl vidět byl právě tento. Režisér se mě filmem opět přiblížil a mám ho čím dál raději. Snímek má atmosféru, a hodně kvalitní tempo. O kvalitě samotného příběhu se zde nějak rozepisovat je už jak vidím asi hodně zbytečné. Takže na závěr, zajímavé pojetí, zajímavý pohled skrze filmovou kameru na svět, zajímavý herci. Pěkný a kvalitní počin.

Tak si říkám kdy budu moci dát po shlédnutí českého televizního filmu ze současné doby také dát nějaké ty hvězdičky navíc. Proč pro boha tak závažné téma má někdo zapotřebí točit takovýmto televizním pojetím. Účinek se pak míjí a zůstává pachuť na jazyku. Celému příběhu by slušel filmový háv, více profesionality a lepší herecké výkony. Jsem na jednu stranu rád, že se na komunistické zvěrstva nezapomíná, zvláště pak na jejich počátky, ale na druhou stranu mě pořad uniká ta nechuť českých tvůrců stvořit pořádný příběh, který by dokázal opravdu velkým způsobem chytit za srdce. Co měl znamenat tento pokus? Byl to snad dokument? Hraný dokument? Nač ta jednoduchá hudební smyčka místo doprovodné muziky? Nebo ta falešná teatrálnost vedoucích funkcionářů. Vím, že tak nějak se vše tehdy odehrávalo. Informace se dají docela jednoduše sehnat v naší společnosti, ale mě prostě mrzí celé to amatérské ztvárnění. Tvůrci chtějí za každou cenu vyvolat vážný tón, protože jde o vážnou věc, ale tolik se jim to nedaří. Vše působí fušersky uměle. Nebyl to vlastně ani tv produkt. Ztvárnění oscilovalo někde mezi špatným filmem a televizním projektem, který se snažil vypadat jako že je něco více, než televizní výtvor. No nic. Snad možná příště.

Nadčasové poselství, které v sobě obsah filmového příběhu nese, je poplatné jak vidno v každé následující době. Neboť co bývá pro většinu mladých lidí důležitější, v určitém úseku jejich života, než nalézání sama sebe a následné nalezené své já, nějakým způsobem uplatnit ve společnosti, v které žijí. Režisérovi se tento běžný produkt lidského života vcelku obstojným způsobem převést na filmové plátna. Situaci hlavní mladé ženské postavy, jménem Jitka, ještě trochu ztížil. Vzal ji rodiče, opakovaně ji posílal do domova mládeže, připletl ji do cesty trojici mladíků, kteří měli ve svých představách jen uspokojování svých potřeb na úkor okolní společnosti a Jitku vlastně po celou dobu jen využívali. Postava Jitky si toto vše dobře uvědomuje, ale své tři kamarády posuzuje jako jediné přátelé a většinu svého času tráví s nimi. Příběh se odvíjí a tvoří solidní atmosféru. Láska ve filmu také najde své důležité místo. Příběh dokázal až do svého závěru upoutat moji pozornost a přesvědčil mě o kvalitách režiséra, který ve filmu dokázal upozorňovat, v té době neobvyklým způsobem ( dá se říci vůči režimu i odvážným ) na některé nepravosti společenského systému.

Příjemné filmové atributy a dobré městské reálie bylo první co jsem při úvodních titulcích uviděl. Neobvyklý vstup do současné české pohádky. Herecké výkony povětšinou neznámích představitelů byli vcelku ucházející a nerušili narůstající atmosféru. Linka dobra a zla o kterou v pohádkách jde především zde byla ztvárněna jasně a i reálným způsobem, bez příkras čar a kouzel. Nebýt občas přítomné babičky, ztvárňující pohádkovou postavu, dalo by se říci, že jde klasickou filmovou povídku pro děti. Ve snímku se podařilo výchovný efekt hezky zabalit do samotného děje, a ve výsledné rovině vyznívá, že co si člověk nevydělá vlastníma rukama, nemá. Pohádka byla dozajista pro mě příjemným překvapením a jsem rád, že se v našich končinách umí točit i takovéto snímky.