Člověk není sám

Dílo, které je vždy stěžejním bodem jakékoliv festivalové přehlídky československé normalizační kinematografie. Ač má „Člověk není sám“ tendenci hrát si na neškodnou a řemeslně slušně zvládnutou kriminálku, jednak toto není pravda a jednak jde o film velmi nebezpečný. Zcela totiž ve smyslu dneška legalizuje práci StB a tuto činnost vědomě polidšťuje. V tomto případě totiž staví příslušníka StB do role spasitele údajně politicky nevyzrálého výzkumného pracovníka, vše se odehrává s nepřesvědčivým šarmem, vtipem a bodrostí. Klíčovou roli v tomto záchranném procesu sehrává až nelidský kladná předsedkyně ZO KSČ v podání nikoho jiného než Jiřky Švorcové. Zvláště úsměvná je z dnešního pohledu její filmová stížnost, že ostatní kolegy všichni oslovují titulem a vykáním, jen jí křestním jménem. Je se čemu divit, bere tuto ženu někdo ještě dneska vážně? Režisér Josef Mach byl jedním z těch, kteří byli v 60. letech uklizeni do pozadí mnohem schopnějšími autory, avšak v 70. letech navázali na svou tvorbu z let padesátých, kde mu lze toliko přiznat jako polehčující okolnost, že filmy „Vzbouření na vsi“ (1949), „Rodinné trampoty oficiála Tříšky“ (1949) nebo „Akce B“ (1951) nepatřily mezi ty alarmující zástupce prvního období temna v československé kinematografii. (23.11.2012)

Srdcervoucí estébácká historka, kde bizarnost příběhu je podtržena účastí Mistra Šmerala v roli plukovníka STB (s Dzeržinským na obrázku v kanclu). Když k tomu přidáte lidové komiky Sováka v roli estébáka - sympaťáka a Libíčka coby protřelého vězně v teplákové soupravě, je "dokonalost" tohoto filmu neoddiskutovatelná... (25.01.2018)

Otřesná ideologická slátanina, jejímž spoluautorem je Ivan Gariš, mimořádně odpudivá postava, jeden z nejobávanějších estébáků, který se v padesátých letech podílel na akci Kámen. Film zcela bez uzardění legitimizuje činnost StB, navíc v silně nevěrohodném a hrubě zkresleném podání. Těžko říct, co je horší, zda příběh sám nebo trapný herecký výkon Zdeňka Kampfa, kterého měli snad rovnou odstřelit... Ozdobou tohoto prorežimního dílka je samozřejmě Jiřina Švorcová v roli stranické funkcionářky, pokoušející se zachránit zaváhavšího inženýrka. Libíček se Sovákem zdiskreditovali sami sebe, bohužel. Hrůzný přízrak znormalizované československé společnosti. (07.08.2018)

Dá se s přehledem souhlasit s většinou místních komentářů. Film je totiž opravdu plný různých jak přiběhových tak dialogových nesmyslů. Ne nesmyslů logických, ale spíše morálních či přímo bytostních. Snímek není ničím jiným než reklamním produktem tehdejší vládnoucí strany. Režim v něm propaguje sám sebe, pomocí slabého a vykonstruovaného děje. Tvůrci vybrali do vymyšlených postav herce známé i neznámé a pokud se na jejich výkony podívám nezaujatým okem, u nikoho z nich nikde nenacházím žádný přesvědčivý, natož pak výborný přednes. Až u srdce bolí, při pohledu na některé přední české herce, jak se doslova před kamerou ponižují svým nic říkajícím projevem. Samotná pointa děje budí svou naivitou útrpný úsměv na rtech a nedokázal ve mě vzbudit ani ten falešný pocit nostalgie. Nestačím se kolikrát divit co jsme v minulosti všechno stihli natočit a co mě televizní stanice ještě v budoucnu z našeho archívu dokážou představit. (11.01.2010)

Soudruzi přešli na vyšší level. Tady už pomateného občánka poučuje samotná STB v čele s Jiřím Sovákem. Film nabízí nepřehledný děj, ve kterém moudrá státní policie společně s velkou komunistkou vědeckého ústavu pomáhá ze šikmé plochy člověku, který by se na ni nikdy nedostal, nebýt našich soudruhů. Strhující rudý příběh kolorují brilantní herecké výkony Zdeňka Kampfa a Vladimíra Šmerala, kteří svým uměním zřejmě demonstrovali svůj nesouhlas s dílem... Jasný odpad a kopanec do prdele nebožtíka Sováka. (18.12.2009)