Knoflíkáři

Jeden z nejhorších filmů, které vznikly za existenci samostatné republiky. Velmi špatný scénář, ostatní složky průměr. Jediné, co stojí za zhlédnutí jsou ucházející herecké výkony, které tento film vytáhly aspoň na dvě hvězdičky. Udělení Českého lva tomuto filmu za nejlepší scénář a nejlepší film bylo zatím největší šlápnutím vedle v historii ČFTA. Povídkový film, který se prostě nepovedl. A to hodně. (11.01.2003)

Když jsem film viděl poprvé, ještě voněl novotou, dnes už jde o snímek pro pamětníky, ale přesto na mě působí stále stejným dojmem, což je jedině dobře. Petrovi Zelenkovi se podařilo natočit nadčasovou záležitost se svéráznými postavičkami, jež mě stále dokáže velice pobavit, ale při repríze jsem pocítil i smutek, na který se při premiéře nedostalo. Může za to Vladimír Dlouhý, měl jsem ho jako herce rád, hrál skvěle (i tady) a myslím, že nám velmi chybí (mně tedy určitě). (06.11.2020)

Velmi důmyslně a bezvadně provázaný povídkový film, který je, ostatně jako hustá většina povídkových filmů, nevyrovnaný. Štěstí z Kokury - o Japoncích, kterak se naučili říkat fucking weather a kterak město Kokura to zkurvený počasí zachránilo od destrukce atomovou bombou. Nepříliš záživné, ovšem pro příští děj nezbytné. 50%. Taxikář - téměř Jarmuschovská povídka s příjemným humorem a skvělou pointou... vlastně dvěma skvělými pointami. 90%. Civilizační návyky - sólo pro Vladimíra Dlouhého coby metrosexuálního psychologa s mimořádně hořkým koncem. Nepříliš vtipné, ale silné. 70%. Poslední slušná generace - knoflíkář Bořivoj Navrátil, letec Jiří Kodet, sonda do hlubin úchylek dvou mužů vyšší společenské třídy, dostatek černého humoru, při kterém mrzne úsměv na rtech. Pointa neuvěřitelně drsná ( i když jsem ji už na začátku uhodl). 80%. Pitomci - no a máme tu vrchol. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského ml. a Evy Holubové, spoustu hlášek a mraky výtečného konverzačního humoru. Nejhumornější a nejlepší povídka. 100%. Duch amerického pilota - povídka, která mě nijak zvlášť nechytla, ovšem se skvělým vyústěním a zakončením všech povídek najednou. 60%. Dodatek: Petr Zelenka je jeden z nejoriginálnějších režisérů naší novodobé kinematografie. Jde zcela proti konvencím a skvělým způsobem dokáže rozčeřit stojaté vody Českého filmu. On prostě nedokáže natočit "normální" film. "Knoflíkáři" jsou jedním z jeho typických filmů, kdy se jednu chvíli na hlas smějete a jindy se propadnete do depky. Přes svoji nevyrovnanost (to je ale vlastnosti téměř všech povídkových filmů) hlavně díky skvělé provázanosti šestice povídem mohu snímek bez výhrad doporučit. 75%. (19.07.2009)

Provázanost jednotlivých povídek postavami či ději (ne nutně přítomnými, stačí fotka na zdi) je sice zajímavá, ale vcelku vlastně nikam nevede. Třeba bych znal rád reakci těch seznamujících se rodičů na onu negativní událost (abych vyloženě nespoileroval), ale místo toho se mi dostane exkurze do života podivínských bláznů s nějakou úchylkou. Jinak jsou zde vlastně jen dvě zajímavější zápletky (Hirošima, autonehoda), ale Hirošima u Kukura fajn, člověk někdy neví, jaké jiné neštěstí ho minulo, ale ta autonehoda mi přišla hodně podivně natočená a nevěrohodná, nemůžu si pomoct, včetně toho praní se. Když se syn ptal manželky na tento film, tak ta si pamatuje samozřejmě jen hlášku Neplatíš, tak nepřepínej, ale jednotlivé povídky by dohromady nedala. Ani se nedivím - zápletka s taxikářem je sice dobrá jako anekdota, ale dál už nijak rozvedena není a vlastně ani nevíme, proč jeho žena je nevěrná a proč tamta, zkrátka to tak je, a ty se s tím smiř diváku, ber, nebo nech být. Jinak - kromě anekdot - vlastně nevím, co mi chtěl autor a film říci. Že mají lidé různé úchylky? Je to, nebo není vtipné? Nevím, mně nepřišla zajímavá ani jedna. Že pilot žádá o odpuštění a dostane se mu ho od jiného vraha? Že si lidé hrají na něco víc, ale v praxi se chovají jako zvířata? Celé mi to přišlo nakonec podivně zmatené, a mám pocit, že dát jednotlivé střípky skládačky dohromady lineárně, nebude fungovat ani onen povídkami se odvíjející subplot, včetně časových paradoxů. (23.08.2017)

Hm, jasně. Takhle to dopadá, když se k nějakýmu kultovnímu českýmu filmu přichomejtnu na starý kolena. Pochopím aspoň, odkud se berou hlášky, kterýma mě často častujou. Ale jinak z filmu mám prd. A kdyby v něm nebyl v jedné a půl povídce ten americkej fýling, asi bych dal jen dvě. Ale díky tomu závěru a díky tomu sympatickýmu pilotovi můžu říct, že jsem si vlastně ten film, kterej je plnej nelogickejch point vlastně tak nějak na třikrát užil. (16.10.2011)