Knoflíkáři

"Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky." "Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají." "Jaké třeba?" "Třeba ´kurva´." Nadprůměrná černá komedie, oslavující lidskou jedinečnost. Herci podávají brilantní výkony na malém prostoru, film se na české poměry zcela výjimečně nezabývá politikou a odehrává se v univerzální současnosti. Perla české kinematografie devadesátých let. (11.04.2003)

Šest povídek, které natočil Petr Zelenka a všechny dohromady je nazval Knoflíkáři, má jednu obrovskou smůlu. Nevyrovnanost. Zatímco jsem se smál a bavil při proklínání počasí v japonském městečku naprosto jsem se nechytal u dalších povídek. Pak se objevil Rudolf Hrušinský mladší a začal plivat na vlak a Eva Holubová začala z rukávu vytahovat hlášky typu:"Neživíš, nepřepínej!". Film má silné a slabé okamžiky a jeho nevyrovnanost ho poráží. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale slabých chvilek bylo příliš na to, aby se film mohl řadit do třídy 4*. (18.02.2007)

"Za to bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc." Od jistý doby nic neřeším, nic nepřepínám, po ničem nepátrám a když nevidím ve svý blízkosti žádnou osmičku, na kterou bych si mohl plivnout, tak ucvakávám zadnicí knoflíky převlečenej za letadlo. Tento snímek mi zkrátka nabídl nejednu volnočasovou aktivitu a to natolik zábavným způsobem, že se k němu občas musím vrátit, abych se utvrdil v tom, že nejsem na světě jedinej, kdo pravidelně posílá svoje sperma do vesmíru. (30.03.2015)

Velmi důmyslně a bezvadně provázaný povídkový film, který je, ostatně jako hustá většina povídkových filmů, nevyrovnaný. Štěstí z Kokury - o Japoncích, kterak se naučili říkat fucking weather a kterak město Kokura to zkurvený počasí zachránilo od destrukce atomovou bombou. Nepříliš záživné, ovšem pro příští děj nezbytné. 50%. Taxikář - téměř Jarmuschovská povídka s příjemným humorem a skvělou pointou... vlastně dvěma skvělými pointami. 90%. Civilizační návyky - sólo pro Vladimíra Dlouhého coby metrosexuálního psychologa s mimořádně hořkým koncem. Nepříliš vtipné, ale silné. 70%. Poslední slušná generace - knoflíkář Bořivoj Navrátil, letec Jiří Kodet, sonda do hlubin úchylek dvou mužů vyšší společenské třídy, dostatek černého humoru, při kterém mrzne úsměv na rtech. Pointa neuvěřitelně drsná ( i když jsem ji už na začátku uhodl). 80%. Pitomci - no a máme tu vrchol. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského ml. a Evy Holubové, spoustu hlášek a mraky výtečného konverzačního humoru. Nejhumornější a nejlepší povídka. 100%. Duch amerického pilota - povídka, která mě nijak zvlášť nechytla, ovšem se skvělým vyústěním a zakončením všech povídek najednou. 60%. Dodatek: Petr Zelenka je jeden z nejoriginálnějších režisérů naší novodobé kinematografie. Jde zcela proti konvencím a skvělým způsobem dokáže rozčeřit stojaté vody Českého filmu. On prostě nedokáže natočit "normální" film. "Knoflíkáři" jsou jedním z jeho typických filmů, kdy se jednu chvíli na hlas smějete a jindy se propadnete do depky. Přes svoji nevyrovnanost (to je ale vlastnosti téměř všech povídkových filmů) hlavně díky skvělé provázanosti šestice povídem mohu snímek bez výhrad doporučit. 75%. (19.07.2009)

Od Knoflíkářů, kteří v sobě měli mísit prvky ironie a černého humoru, jsem si sliboval poněkud jiný, pravděpodobně lepší zážitek, kterého se mi dostalo snad jen v povídce Pitomci, protože zbylých pět příběhů mě nijak výrazně neoslovilo, i když se jednalo o neokoukané náměty. Humor pana Zelenky a jeho přátel mě v tomto případě minul velkým obloukem, což mě mrzí, když vezmu v potaz kultovní status filmu a množství pozitivních reakcí. Jednotlivé mikropříběhy na mě působily příliš bizarním dojmem - a sice v tom špatném slova smyslu. Jak už jsem říkal, dílčí náměty mě zaujaly, zdálo se mi však, že jejich zpracování bylo mdlé. Vedle toho mi přišlo propojení mezi jednotlivými povídkami příliš průhledné a tím pádem bez momentu překvapení. Podívám-li se někdy v budoucnu na Knoflíkáře znovu, možná změním názor. (13.08.2020)