Byl jednou jeden král...

Jan Werich a Vlasta Burian v dokonalé souhře dvou hereckých mistrů, kteří pod režijní taktovkou Bořivoje Zemana a s pomocí dalších skvělých hereckých osobností, vytvořili nadčasovou pohádku s prvky fantasy, která přežila už několik dekád. Tehdy mladičká Milena Dvorská, charismatický Vladimír Ráž, trojice vykoukaných princů, kouzelná babička (její scéna s Burianem chytá za srdce), ale i nekonečný dalekohled, lívanec pro celé království či duchařská scéna, zakončená slavnou Burianovou hláškou (Tajtrlík). Je tady prostě spousta báječných postav, scén i trvanlivých pravd. Film, který tehdy v československých kinech navštívilo 6 milionů (!!) diváků. Společně s Čerty nejsou žerty a Císařův pekař/Pekařův císař, moje nejoblíbenější česká pohádková komedie a neochvějná vánoční jistota. (28.09.2021)

Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. (13.09.2005)

Ísť do polemík o to, či je resp. nie je - Bol raz jeden kráľ... (1954) klasikou využívajúcou humor ako náruživý stupienok odľahčenia, poučení a vľúdnej nálady je scestné. O tom sa s nikým prieť netreba. Ide o to, že z dnešného pohľadu je film trochu neobratný, a aby som docenil jeho rozprávkový svet skrz umením ako takým, nesmiem sa spoliehať na tieto nižšie štandardy (dramaturgická jasnosť) a pointovú celistvosť, okolo ktorej veľa muziky nevystaviam. 5* si zaslúži samozrejme Werich a jeho charizma, s ním dejové linky fungujú a rovnako alegorické poznámky s Burianom sú improvizačne vhodné a vtipné. Veď skúste sa mnohí trošku odosobniť a nazrieť na túto dejovú konštrukciu očami cudzincov a s vedomím, ako asi hodnotíte a vnímate diela s kultúrnou odlišnosťou a potom našinské (v tomto prípade české). Spokojnosť áno (dám predsa tie 4), kult ako taký - (pomôžem si ironickou poznámočkou teraz ja) nemastné neslané. (28.12.2015)

Další klasická česká pohádka co se neodmyslitelně pojí s každými Vánoci. Klasický příběh o lidské hlouposti a na druhé straně prozíravém mládí v trochu moderním pojetí. Jako menšímu se mi to příliš nelíbilo, hlavně kvůli zubu času, který se do záznamu zakousl a notně pozměnil jeho kvalitu. Bořivoj Zeman dostal do rukou skvělý herecký ansábl a ten se náležitě činil. Navíc několik moderních prvků, jako kupříkladu odposlouchávací zařízení v podobě pánvičky, za které by se nemusela stydět ani FBI. Jeden totálně zlitý kuchař, stoly plné jídla a hlavně kupa již legendárních hlášek v podání nejen neméně legendárního Jana Wericha, ale taky v posledním velkém hereckém představení Vlasty Buriana. Sec vztah filmové princezny Marušky v podání Mileny Dvorské a na rybáře degradovaného prince Miroslava s konkurenční Pyšné princezny Vladimíra Ráže nebyl věkově vyrovnaný, tahle pohádka už více než zlidověla. Proto dávám plných 5 hvězdiček. Stejnak mi nejde do hlavy, jak taková babička strčí do kapsy současný moderní satelity. (01.01.2005)

ČT1 - Moje nejoblíbenější pohádka. A to myslím opravdu nejoblíbenější. Každý rok na Štědrý den si ji moc rád připomenu, nejčastěji při balení vánočních dárků. Ať je to TV Nova, Prima nebo ČT1, vždycky to 24.12. na nějaké televizi vysílají. Takže se z toho pro mě stává takový vánoční rituál. Jako si lidé zpívají u stromečku koledy, tak já si dám Wericha s Burianem :-) Nemám co vytknout, snad jen dodám, že barva a vyčištění obrazu filmu krásně prospělo. Přesně za rok očekávám další shlédnutí. 95% // Další projekce: 24.12.2016, 23.12.2017, 23.12.2018 (24.12.2012)