Baron Prášil

Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje. 75% (10.04.2020)

Sledovat snímky Karla Zemana je prostě neskutečný zážitek, protože to jsou filmy natolik jedinečné a specifické, že se nad nimi musíte rozplývat. Jaké animační a filmařské postupy Zeman používá, to je skutečně k neuvěření. Ale k neuvěření je i jejich efekt, který je prostě dech beroucí a jeho podání velryby nebo jiných příšer je prostě magicky nádherné. A takový je i celý příběh. (01.07.2015)

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)

Jistojistě nejlepší adaptace klasické literární látky, Baron Prášil jako audiovizuální oslava fantazie, narativního chápání a výkladu světa, fantaskní cestopis s výpravností daleko za hranicí tvůrčí geniality... Pseudologia fantastica! Formálně naprostý vrchol kompozičně složitých trikových scén, tentokráte vyvedených už i v barvě, kdy si Zeman hraje s pravidly perspektivy, zapojuje kompozici a skládá hrané a trikové scény do jednoho záběru. Z hlediska dobové situace produkt uvolnění politické situace v totalitním Československu, po ultrasvázaných 50. letech, kdy režim diktoval, co si kdo může a musí myslet, se mírný závan svobody projevil i námětově, kdy se ve fantazijních světech může již vše, alespoň fantazie jest svobodná. Karel Zeman také navazuje na původní počátky vědecko-fantastických filmů, na fantaskní vyprávění Cyrana z Bergeracu o letech ke hvězdám... (01.10.2013)

Na vejšce jsme v prvním semestru na počítače měli učitele, který se jmenoval Prášil. Tím pádem bylo jasný, že dostane vrchní přezdívku Baron. Nejlepší na tom všem ale bylo, že on se tak i choval. Vlasáč, fousáč. Věčně nějaké prekérné hlody jako zde Miloš Kopecký. Miloš Kopecký byl ale skutečný Baron Prášil. Daleko lepší, než ten, co vznikl v hlavě třeba Terryho Gilliama. A že mu v hlavě také vznikl pošuk, s ještě praštěnějším světem, než je tento. Ale pan Zeman se na tehdejší dobu námětu zhostil geniálně a mně se to prostě líbilo. Ne na plný počet, ale spokojený jsem rozhodně byl. (25.01.2010)