Forrest Gump

Můj pocitově nejvíc naplněný film. U žádného jiného se mi nestalo, že čím častěji bych ho viděl, tím víckrát ve mně vyvolal slzy. Zemeckis tímhle veledílem navždy vystoupil ze škatulky "mistr filmů pro celou rodinu" a miliony lidí už budou mít navždy rádi Hankse jako neuchopitelnou osůbku. Jinými slovy, ať je divákem sentimentální človíček s vírou v životní lásku, skeptický melancholik, který už radost nevidí a nebo snad životem definitivně zklamaný nešťastník, všichni se ve Forrestovi najdou. Příliš dokonalý film? Věčné díky za něj.. (25.12.2005)

Takový americký Jára Cimrman. Akorát i běhá. Hodně běhá. Forrestovi máma vždycky říkala tohle a támhleto. Moje máma vždycky říká, že tohle je sakra dobrý film. A já s mamkou bezezbytku souhlasím. Je to ten typ snímku, ke kterému ať přijdete v jakýkoli moment, vždy si řeknete jen tuhle scénu zkouknu a pak tuhle a... No a končí to další a další až je najednou, opět, konec. Dojemné, vtipné, smutné jako máloco jiného (zvlášť, když si jako já myslíte, že on není jeho), brilantně zahrané (nejen Hanksem) a nezapomenutelné scény snad v každé sudé minutě stopáže. Ale co to kecám, vlastně i v každé liché. (20.11.2003)

U tohoto filmu bych mohl napsat téměř totéž, co u Pulp Fiction. Tehdy, v době premiéry, jsem studoval v Českých Budějovicích a v tamějším kině jsem si nemohl nechat ujít promítání, zvláště po přečtení nadšené zmínky v Cinemě (tehdy – po vedením Ivy Hejlíčkové – ještě za něco stála). V kině nás bylo asi dvacet lidí, na konci se kinosálem sborově ozývalo posmrkávání, spojené s utíráním slziček do kapesníku. A co bylo dál? Já pak, plný nadšení, doporučoval ´Forresta´ všem kamarádům a známým na fakultě a je obdivuhodné, jak v době, kdy ještě nebyl internet (a mobily měly velikost menšího kufříku a pouze ve vlastnictví několika vyvolených) zapracovala pozitivní šeptanda. Totiž o pět dní později, v den předposledního promítání, jsem si chtěl zážitek zopakovat a měl jsem smůlu – bylo vyprodáno! Tehdy se ještě premiéry a filmy obecně nasazovaly do kin pouze na týden, na rozdíl od dnešních multiplexů, ale u Forresta učinili vyjímku a prodloužili promítání o další týden a téměř všechna promítání byla plná. Co vím, tak Forrest pak plnil kinosály po celé republice ještě další minimálně rok a půl po premiéře. To víte, tehdy jste si nemohli stáhnout odporný kinorip z internetu :o), ale za zážitkem jste si museli pěkně po svých do vašeho biografu. (03.02.2014)

Forrest Gump mě nikdy neoslovoval svým příběhem, režií nebo hereckým umem všech přítomných, a ačkoliv ho považuji za nesmírně citlivý film, nikdy mé srdce nezískal. (Možná i proto, že já si na tyhle citlivé až líbivé snímky nepotrpím.) Je tu ale něco, co na Forrestovi zbožňuju a co mě nutí, abych si ho při každé další televizní projekci aspoň na pár minut pustila. Detaily. Detaily vybroušené pečlivěji než na tom nejdražším diamantu. Miniaturní narážky na vše, co hýbalo americkou společností, drobnosti, které český divák povětšinou ani nemá šanci postřehnout. Taková blbost jako zařazení všech prezidentů od Kennedyho až po Reagana do snímku. Narážka na Apple, když Forrest mluví o firmě s ovocem. Hudba z filmu Camelot hrající během záběrů s Kennedym, přičemž právě Kennedyho vládě se později přezdívalo camelot. Disco v hotelu Ambassador, kde byl později zavražděn Robert Francis Kennedy. Narážka na Franka Willse, když si Forrest stěžuje, že v domě naproti svítí baterkami a on nemůže spát, přičemž to byl právě Wills, kdo odhalil vloupání do sídla Demokratické strany a dal podnět události, která vešla do dějin jako aféra Watergate. Taky ten moment, kdy John Lennon v televizním studiu cituje část své slavné písně Imagine. A "last but not least" všechny ty písně. Něco z Absolventa, něco z Vlasů, párkrát The Doors, pak zas Sweet Home Alabama, když je Forrest konečně doma... Kvůli těmhle momentům mám Forresta Gumpa ráda. Ačkoliv dějově u mě naprosto vyhořel. (12.11.2005)

Pro mě trochu stejná váhová kategorie jako protěžovaný Shawshank. Film brilantně nadesignovaný tak, aby chytil za duši, film s dobře utajenou manipulativností a lacinými gesty, které na první pohled zcela zmizí ve vycizelované hře s diváckými emocemi. Přehledný narativ, který se líže jako dobrá zmrzlina, je příjemně sladký a voní po jahodách. Jenže jako každá zmrzlina je to spíš chutný dezertík. Pravda, Zemeckis a Hanks jsou mistři cukráři a Forrest je po všech stránkách vymazleným zákuskem. Svojí čitelností, dobře vytvořenou iluzí intimity i pěkně zaobalenou myšlenkovou strukturou je prostě Forrest Gump laskominou pro masy. Jenže já mám zkrátka radši hlavní filmové chody, proto je tahle dojemná sladkost pouze čtyřhvězdičkovou záležitostí. V hollywoodském velkofilmu je ale příběh chromého kluka, který projde novodobými americkými dějinami s lehkostí a nadhledem geniálního idiota opravdu vzácným zjevem a utkví ve vzpomínkách na dlouho. Jenže pro mě už nikdy nebude tak intenzivní jako po prvním klukovském shlédnutí... (27.11.2006)