Režie:
Vít OlmerScénář:
Ivo PelantKamera:
František HanákHudba:
Miloslav HalíkHrají:
Jiří Bartoška, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Naďa Konvalinková, Ulrika Kotajná, Michal Dlouhý, Filip Renč, Eva Holubová, Tomáš Hanák, Anna Ferencová, Jakub Marek, Leoš Suchařípa, Pavel Vondruška (více)Obsahy(1)
Při prodeji typického anglického sídla se ukázalo, že americký velvyslanec zámek kupuje s neobvyklým obyvatelem – rodovým strašidlem (J. Bartoška) z patnáctého století, manželem původní majitelky Eleonory de Canterville (J. Bohdalová). Strašidlo si odpykává trest za násilný čin, spáchaný na vlastní ženě. A jen romantická láska, v tomto případě básnivého mladíka (M. Dlouhý) k Virginii (U. Kotajná), dceři velvyslance, zbaví strašidlo prokletí a zámek strašidla. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Škoda, mohlo to být podstatně lepší, ale i tak dneska s odstupem to bylo dost dobře koukatelné a to, co mi vadilo v pohodě překrylo to, co se mi líbilo. Takže to, co bylo podle mně zcela famózní, byla jedna z nejlepších rolí Jiřího Bartošky a to an block - tedy s hlubokou úklonou směrem k maskérovi. Další skvělý výkon ve vedlejší roli podal Michal Dlouhý, sympatická byla Ulrika Kotajná, jedna z těch herečk, které se po pár docela slušných příslibech (Pejmě píseň do hola) zcela vytratila a vyklidila tak pole těm pár "oblíbeným", bez kterých se film ani televize neobejdou. Dvojka malých synků pana velvyslance taky potěšila, i když shodou okolností byly tyhle role provázány s Bartoškovým Simonem Cantervillem. Prostředí zámku bylo rovněž v dobré a příjemně horrorové, Nárožný hraje pořád stejně, ale pokud je vybrán do odpovídající role, nemám s ním nejmenší problém. Naopak na svoji roli se nehodila Naďa konvalinková, která spíš působila jako hodná česká máma z pohádky na nedělní odpoledne, ale dál je třeba zmínit několik tragických výkonů. Hanák a už vůbec Renč nejsou herci a jejich obsazování kamkoliv je asi stejné, jako obsazování různých misek a podobných celebrit do filmů a seriálů. No a klasickou tragédií je neskutečně přeceňovaná a vnucovaná Jiřina Bohdalová, jejíž zjev odpuzuje sám o s obě (nemuseli se jí mstít tím čarodějnickým nosem, tam se dalo ušetřit) a jejíž krákoravý hlas je dobrý ve spojení jen a pouze s Křemílkem a Vochomůrkou. Na druhou stranu - kdyby nebylo okázalých oslav skutečnosti, že v českém filmu (podle mého nejen mého mínění) už opruzuje cca 65 let a dožila se 85 let, tak bychom strašidlo Cantervillské asi hned tak neviděli. Popravdě, lepší než všechna ta vysoce umělecká díla, kterými nás chrám a tvrz české kulůry zahrnuje v souvislosti s osmdesáti pětinami Největší Dramatické Umělkyně skoro pořád s vrcholem ve zlomu dubnu a května, byl tahle hříčka jedno z nejpříjemnějších, čeho se nám dostalo. Nástup úpadku scénáře zde je taky dost patrný a Vít Olmer snad právě v této době zahájil svůj pád na pomyslné dno...... ()
Adaptace Strašidla cantervillského je tahle domácí sice slabší, ale na rozdíl od těch, které jsem viděl, má naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou umíme dodat jenom my. Hereckými výkony mi trochu připomnělo Šplhajícího profesora. Tedy výkony herců výborné (jak jinak v tomhle prostředí), ale to drobné přehrávání to občas hází trochu jinam. Ale to nevadí. Film je to odlehčený, dějově bohatší (povídka je krátká a Wilde se v ní příliš nerozepsal), což je dobře, protože jinak by tady nebyla Eva Holubová, a ve filmografii všech zúčastněných se rozhodně řadí k tomu nejlepšímu. A ještě nikdo nikdy neposlal někoho do prdele tak krásně a elegantně, jako Barťák Bohdalku. Dobře jí tak, čarodějnici. 70%. ()
Jen pro diváky pevných nervů... Celou tu hrůzu režíroval Vít Olmer. –––– No až taká hrôza to nebola, ani filmársky ani strašidlami, ale nemôžem povedat, že by ma to akokoľvek bavilo. Buď je chyba u Oscara Wildea alebo u scenáristu, pretože herci hrali perfektne a aj režisér mal veci pod kontrolou. ()
Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?! ()
Nebýt především Petra Nárožného a Jiřího Bartošky, asi bych šel s hodnocením o hvězdu méně. Film se ale povedl. Vít Olmer, kterého jinak opravdu nemusím, zachoval humorný ráz, aniž by spadl do šedi, a přitom zachoval anglický chlad a humor. Líčení hlavních postav se pak také zcela povedlo. Povedená televizní komedie, která dostává plus i za to, že se z ní neudělala jen klasická studiovka. ()
Reklama