Malý televizní kabaret

"Mně poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau!" Tahle vtíravá odrhovačka mě pronásledovala celý dětství a nedávno mi zase začala strašit v hlavě. Začal jsem vzpomínat, jak jsem na tu hrůzu vděčně zíral každou neděli a bavil se. Zajímavý je, jak se časem mění úhel pohledu. Dneska vidím 30+ tajtrdlíky, kteří se podbízivě pitvoří před dětmi a očividně se strašně snaží uválet z prdu taškařici, aniž by věděli, jak na to. Bohužel je to tím, že tahounem pořadu byli kriticky netalentovaní lidé, jako třeba Pepa Dvořák, Ondřej Havelka nebo Molavcová (kde tý je dneska konec?). Strašně je za tím konceptem znát, že jednoho dne řekl programovej ředitel ČST: "Uděláme pořad pro nejmenší. Sežeňte nějaký mladý herce, hlavně ať jsou levní. Kulisy ani rekvizity nebudou třeba, kdyžtak si něco vystřihnou z krepáku. Talent? Talent k tomu mít nemusí, hlavní je splnit pětiletku." (02.06.2014)

Když se to vyhodí, je to bílé. Když to spadne na zem, je to žluté. Co je to? Nebo: Koleje koleje, bába tě poleje. Jako děti jsme to sjížděli pravidelně, ale nedovedu si představit, že bych se na to ještě dneska koukla a myslím, že dnešním dětem už by to moc směšný nepřišlo. Smutný, tyhle jednogenerační záležitosti. (11.08.2009)

Tenkrát jednoznačně za 5*, dnes s úsměvem na rtech a s bohužel už s téměř nenávratnou nostalgií i s trochou nadsázky jen za 3*. Ale neříkám že se nejednalo o jeden z nejlepších dětských pořadů-vysoce nadprůměrných v tehdejší tvorbě pro děti který kdy byl na našich televizních obrazovkách odvysílán, a to i z dnešního pohledu. Něžně scénářově přímo poeticky laděný rodinný pořad se spoustou pěkných písniček a zdařilých vystoupeních, kde účinkující humornou formou nabádali děti, jak se mají chovat a se spoustou jiných překvapeních. Slyšel jsem ale pár názorů dnešních třicátníků (a více) a ty říkali že se jejich děti při tomto pořadu už dnes nesmějí-nebo se skoro vůbec nezasmějí. No každá doba má holt své-dnešní děti už jsou odkojení úplně na něčem jiném (ne že by tomu nerozuměli)-takže spíš jim to připadá zastaralé a nemající dnes už co nabídnout a říct. Ale pro mou generaci-když nic jiného nebylo to bylo samozřejmě o něčem jiném.. (04.09.2007)

Úroveň kolísala, ale některé hodně vydařené scénky si pamatuji a mohl bych převyprávět dodnes. Zasněná Molavcová, neurotický Dvořák, vždy elegantní Havelka, kníratý Zedníček... Jako úplně malý jsem to neměl moc rád, ale v trošku pozdějším věku jsem tomu přišel na chuť a docenil kvality. Podobný typ nesmrtelného pořadu pro děti s výkvětem herců se už dnes asi jen tak nenatočí. (26.07.2012)

Na kabaret jsem se dívával ještě v době, kdy jsme učitele museli oslovovat "soudruhu". Bývával součástí Studia kamarád a musím přiznat, že mě nijak extra nebavil. Ne, že by byl špatný, ale tak nějak nenadchl ani neurazil. Vzpomínám si, že jsem jej vždycky tak nějak "přežil". Ono, tenkrát vlastně nebyla žádná alternativa. Studio kamarád totiž běželo na prvním ze všech dvou programů, přičemž na tom druhém toho času zrnilo. Měřeno dnešní optikou je to ovšem extratřída, nic podobného se dnes u nás pro děti netočí. (18.12.2010)