Vesnice

Neviem prečo, alebo v čom je chyba, no mne sa Osada nesmierne páčila. Spočiatku úplne obyčajne tajomný príbeh, neskôr prídu na rad desivé strašiaky, nepochopiteľné javy a všetko sa to vyrieši magisterskou pointou, ktorou Shyamalan opäť nesklamal a len som zízal, keď Ivy vyliezla z lesa. A ak to bude v jeho filmoch pokračovať ďalej, tak ďakujem pekne, no len aby mu tie nápady nevyfučali. Navyše ma veľmi očarila Bryce, nielen herectvom, ale aj nevinnou krásou. Páčia sa mi aj Shyamalanove minirole a ani tentokrát si jednu nemohol odpustiť. 80%. (17.05.2006)

Kdysi se panu režisérovi podařilo uvařit pěkně kvalitní silnou kávu. Kdysi! Od té doby ale zalévá stále tentýž lógr, takže výsledek už není ani o kafi ani o čisté H2O. Jo, kamera, hudba, OK, ale je to stejné jako navlíknout do modelu haute couture někoho neforemného a nudného a čekat, že z něj bude oslnivá bytost. (11.05.2005)

Kdo mi odpoví, co je vesnice? Já si zkusím odpovědet. Horor to není a ani se jím nesnaží být. Komerční snaha ukázat temnou stranu vesnice byla dost silná, aby většina publika čekala tmu, krev, smrt a možná i nějaké to zajímavé vyústění plynoucí z překvapivého zvratu. Nekoná se tu žádná přehlídka krve a celkově červená barva se stává barvou zla. Proč? Symbolizuje snad krev tekoucí z ran lidí? Z jejich otevřených žil po jakémkoliv zásahu jiné osoby? Varování? Ano, zcela vážně. Symbolika tímto filmem prochází skrz na skrz. Co žlutá, do které jsou všichni oblečení? Co znamená žlutá barva? Barva, kterou svítí slunce, může znamenat naději, šanci a třeba i život. Jedna malá vesnička obklopená lesy. Lidé se bojí a žijí v míru pod vládou starších. Připomíná vám to indiány nebo někoho jiného? Já nejsem naštvaný za to, že film není hororem a bojíte se u něj maximálně prvních pár minut. Od takové třetiny filmu už hodně lidem bude jasné, že tu něco nehraje. Ideologie vyčlenění se mimo společnost a žít vlastním ideálním až utopickým stylem života je super představa, ale jak všichni víme, nikdy se nemůže splnit. Vždycky tu bude něco nebo někdo, kdo nám bude překážet. Všechny špatnosti světa tu jsou a my s nimi nic neuděláme. Můžeme bohužel pouze zavřít oči a nevšímat si jich a nebo ještě lépe od nich odejít. Odejít někam, kde nás nikdo nebude rušit. Nebude po nás střílet, nebude nás lynčovat ani vydírat. Všichni bychom mohli utéct do světa obklopeného stromy a zapamatovat si, že za stromy nás čeká jen to nejhorší a doufat, že zabráníme našim dětem poznat "Svět za stromy". Neobviňujte Vesnici, že je filmem symbolickým, i když symboly a dynamiku děje chvílemi nezvládá. Zkuste přijmout "poslání", které se nám snaží říct a věřte tomu, že aspoň slepý dokáže nevidět náš odporný a krutý svět. (07.05.2006)

NĚKDY TO, CO CHCEME, NEUDĚLÁME, ABY OSTATNÍ NEVĚDĚLI, ŽE TO CHCEME. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že to, co všichni Shyovi vyčítali už dříve, zůstává. Pokud někdo volal po změně a ta se dostavila a nelíbí se mu, znamená to možná, že ji ani v hloubi své duše nechtěl a přeje si, aby se jelo ve vyšlapaných kolejích. Tvůrce narazil se svou mylně vzývanou genialitou? IMHO. Nebudu zastírat, že můj komentář je spíše filipika, ale psaná s respektem. Nebo spíše s údivem. A také vám povím příběh: když jsem začal pilně surfovat po internetu, naučil jsem se zkratku IMHO. Tohle respektování cizího názoru jsem se snažil dodržovat a než jsem ho úplně pochopil, několikrát jsem díky své hlouposti narazil a přiznal, že dělám chybu. U snímku Vesnice jsem však měl pocit, že podstatná část lidí, kteří jej viděli a hodnotili záporně, se dívá na ostatní, kteří mají opačný názor, okem ironickým a zesměšňujícím. Teď budu hodně citovat: věty typu "Shyamalane, ty už to nehul" anebo "Jak hluboko ještě klesneš?" se mi opravdu zdají velmi teatrální a zbytečné. V potaz musíme brát i výrok POMA, abychom "nebyli na Shyamalana zlí", například v kontextu jedné věty z diskuzního klubu o Shyamalanovi na Lopuchu - "No jo, Gilmi se zbláznil společně s Fukou". Je mi jasné, že mi možná někteří budete vyčítat, že o filmu v mém komentáři toho moc není, já bych toho nechtěl ani moc rozebírat, jenom napíšu, že všechno, co se zdá ostatním tak špatné, mě se naopak líbilo (herecké výkony, zvlášť Bryce Dallas -něco takového bych chtěl mít doma-, záběr s nožem mě dostal!, "homevideo" z lesa, cameo, "otevřený" konec -poslední záběr-) a za jediný zápor filmu nepovažuji to, že trailer lže (protože to už je u Shyamalana tak trošku pravidlem ;-), ale spíše velké množství postav, které nedostaly více prostoru. Chtěl bych se ještě zmínit o recenzích, které jsem na Vesnici četl. Pozor na tuhle, ve které Mirka Spáčilová dvěma slovy prozradí vše a ze zážitku nezbyde nic. Moje druhá připomínka se týká tohoto textu, na jehož konci je věta o nekritických pětihvězdičkářích: Open your eyes, open your mind! Jako argument proti těm, kterým se Vesnice nelíbila, by se dalo použít třeba: nemáte z filmu kladné pocity? Možná je to proto, že jste své oči a mysl otevřeli too little :-) Ale to už se opět dostávám k tomu IMHO. PS a pokud jste "pohnuti" velkým citem, na nějakej rozum zvysoka kašlete. To mi věřte. (02.10.2004)

Hodně lidí si na tenhle film postěžovalo a tak jsem s očekáváním vyčkával všelicos. To co na mě přišlo v podobě atmosféry jedné vesničky zapadlé uprostřed lesa odehrávající se kdysi v 18. století v době, kdy ještě po poušti v Americe běhala kupa Apačů, zděsil jsem se, ale ne nikterak negativně, to určitě ne. Nevěděl jsem co si o tom všem myslet. Tohle takzvané ghetto, se kterým si Shyamalan a jeho příběh pohrává mě dosti překvapilo. Ano, je to něco jiného. Něco neobvyklého. Objeví se v něm kupa známých jmen, ze kterých mě nejvíce těší Joaquin Phoenix a vyzdvihuje tu mladičkou Bryce Dallas Howardovou. Není se čeho bát. Tento film má opět co nabídnou. Nudou jsem neumřel a nakonec se dočkal vytouženého naprosto překvapivého závěru. Tak jak to má být ve filmech, na kterých spolupracuje jméno onoho režiséra. Takže nemůžu pociťovat zklamání ani náhodou, to bych musel být blázen. Proto nechápu zdejší hodnocení... --- Já vím, proč jsi sestru odmítnul. Když jsem byla mladší, držívals mě při chůzi za ruku. A najednou jsi přestal. Jednou jsem v tvé přítomnosti zakopla a skoro upadla. Předstírala jsem to. Ale tys mě už nedržel. To, co chceme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme. (30.10.2007)