Plaváček

Ještě než začala Bartoška pravidelně vystupovat v telenovele Blesk a Aha!, mihla se v několika filmech, kde vždycky někoho uhnala k provedení oddacího rituálu na MNV, ať už šlo o páření upírů, nebo tady - v příběhu o týpkovi, který neví, že koš děravější než pirátské plachty opravdu nemůže plavat. No nevadí, alespoň víme, jak se dřív řešila otázka regulace porodnosti. A taky že si s adopcí hlavu příliš nelámali. Herců tu moc nenajdete, všechno to jsou pěvci 80. let, kteří hrají asi jako členové školního neochotnického klubu. Navíc hudba, na níž TV film stojí, je většinou naprosto příšerná, jen s čestnou výjimkou písniček, které zpívá Pavel Bobek, nejsympatičtější postava. Jinak je to celé taková slabota a unylá pitomost, až je s podivem, že se v ní chtěla nudná mainstreamová elita 80. let ztrapnit (krom Bobka samozřejmě!). Vyřešit problém nedostatku zpívajících herců nasazením zpívajících neherců je srovnatelný s řešením, že tonoucímu hodíme na pomoc pláštěnku, aby nebyl příliš mokrý. (27.10.2013)

Já se od této pohádky nikdy nemůžu odtrhnout, takže když jí reprízují v tv, tak si rovnou rezervuju čas, aby mě nic nerušilo. Prostě si tu pohádku užívám. Považuju za skvělý nápad obsadit zpěváky. Některé kostýmy byly šílené, tedy pokud se to týká střihu. Barevnost mi nevadila. Písničky jsou opravdu hodně chytlavé. Po skončení mi vždycky strašně dlouho zní v hlavě. (21.10.2012)

Se zpěvy a úsměvem se pokusíme utopit dítko, ze kterého se vyklube Plaváček Hložek. Král jak z udělání vleze i do rybářské chalupy a z upřímného zájmu o poddané zjistí, co před lety na topení dítka zbabral. Sudička to vylepší, protože: "slovo krále marná sláva, v moci mé se hříčkou stává". Po všech složitých peripetiích zůstane princezna Bartošová Plaváčkovi na krku, čímž se v perspektivě současného bulváru ukazuje, že by se Plaváček býval měl líp, kdyby se utopil. (14.10.2012)

Bať, Popelka, Zlatovláska a Plaváček, to jsou mé TV pohádky z nejmilejších. Ale zatímco v Popelce je na hraně výkon samotné Hruškové, ve Zlatovlásce kraluje sentiment Peškův, tady je všechno v symbióze. Vynikající kostýmy (zejména ty božské nabírané rukávy) a ta skvělá papírová atmosféra. S herectvím počítáno nebylo, ale například Bartošová později ve Svatbě upírů dokázala, že byla zbytečně podceňována a mohla udělat i několik dialogových pohádek. (18.03.2011)

Hudebně vybroušený klenot českých pohádek. Party Kozderkové nebo Vítka jsou nádherou, i když někdy trošku patetickou. Ale pohádka má být jednoduchá, zapamatováníhodná a lehce stravitelná, což v tomto případě funguje beze zbytku. Bohužel nedoceněná a evidentně - zřejmě zejména uživateli bez sluchu - lehce nenáviděná. Holt hudební pohádku si dosyta užije jen podobně založený člověk, a národu odkojenému dunícími Kabáty, Katapulty a podobným to, jak vidno, nesedlo. (20.08.2014)