Le Mépris
Il disprezzo
Pohŕdanie
Contempt
Contempt
Contempt
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHrají:
Brigitte Bardot, Michel Piccoli, Jack Palance, Giorgia Moll, Fritz Lang, Jean-Luc Godard, Raoul Coutard, Linda VerasObsahy(1)
Jen mimořádně nesáhl Godard ve filmu Pohrdání po vlastní látce a natočil adaptaci stejnojmenného románu italského spisovatele Alberta Moravii. Děj je poměrně jednoduchý: francouzský spisovatel a scénárista Paul Javal pracuje na zakázce pro velké italské studio. Uprostřed práce začne pochybovat, zda se nezaprodal, nezpronevěřil svým uměleckým ambicím a ideálům, které s ním do jisté míry sdílí i jeho žena. Ta začne svým manželem postupně pohrdat. Každá z postav, ať je to spisovatel (Michel Piccoli), režisér (ztvárněný legendou němého filmu Fritzem Langem), producent (americký herec Jack Palance), či symbol krásy a zároveň zbožňovaná ikona (Brigitte Bardotová) reprezentují filmový svět a filmové umění z mnoha hledisek, úhlů pohledů jako zamyšlení nejen nad filmovým průmyslem jako takovým, ale také nad postavením scenáristy a režiséra, jejich vnitřního světa, emocí a příběhů, které vytvářejí a do jisté míry i žijí... Godard se navrací k archetypům umění – antice, v zemi, kde vznikla, k Vergiliovi a Homérovi, tuto „filmovou antiku“ zde reprezentuje Fritz Lang, jenž hraje sám sebe. Režisér, stejně jako spisovatel, musí vzdorovat síle peněz, což mnohdy znamená nahlédnout do nitra sebe sama. (Česká televize)
(více)Recenze (150)
skvělá vila Malaparte a skvělá Bardottka, jinak nic zajímavýho ()
Motto: "Film je úžasný. Ženské vidíš jen v šatech, ale když se filmuje, klidně ti ukážou zadek." Godardův barevný babylon, který zůstává, jako by byl natočen včera. Sice jsem za svůj život viděl jen dva a půl filmu tohoto francouzského režiséra, ale pochybuju, že by některý mohl být lepší než tenhle. Vážně bych se chtěl mýlit, vážně bych chtěl někdy spatřit něco lepšího. Jednou jsem četl, že existují dvě Pohrdání - Moraviovo a Godardovo. Jenomže to se říká vždycky, když adaptace není jen doslovným přepisem knihy. Knižní režisér, kterého pak ve filmu hraje Fritz Lang, prohlásí: "Odyssea už byla napsána. My máme za úkol ji natočit." Myslím, že to je cílem jakékoli adaptace a není nad to, když obě dvě díla existují vedle sebe, když nemusíš říkat "mám radši film", "mám radši knížku". Tak u Pohrdání není žádná verze horší, ani film, ani knižní předloha. To jenom kvůli tomu, že je toho hodně napsáno, nemůžeš s klidným svědomím označit Pohrdání za jednu z nejlepších knížek ze všech, ale dobrých filmů zase tolik po světě nekoluje... ()
Bardottovej obnazeny zadok skratka musel byt. Trochu ma to na zaciatku rozculilo, ale film kvoli tomu na kvalite rozhodne nestraca. Jednoduchy pribeh zobrazeny jednoduchym sposobom, ktory vsak neponuka vsetko ako na tanieri (Bardottovej zadne partie su jedinou vynimkou). ()
Film vás vtáhne svým úžasným audiovizuálem a hereckými výkony tak moc, že si na konec nevšimnete, že je dobrá čtvrtina filmu jsem krátká ale dosti pasivně-agresivní hádka manželského páru a zbytek expozice toho, jak postava Brigitte Bardot naprosto nesmyslně pohrdá svým mužem. ()
Skvělé zpracování novely Alberta Moravii, je to Godardův první barevný film a právě barvy jsou v něm dokonalé, stejně jako přírodní kráska BB, zaujal i Fritz Lang a jako vždy vynikající Picolli, který, jestli se nemýlím, nesundal za celý film klobouk z hlavy :-) ()
Je to podivný film, jež mě až do první hádky Bardotky s Piccolim pěkně nudil. A přitom úvodní scéna a titulky vypadaly tak slibně... Svojí stavbou mi připomíná antickou tragédii, kdy je od půlky jasné, že to dobře nedopadne a něco se stane. Také ukazuje ženskou faleš a Piccoliho neschopnost celou věc rázně řešit. Úryvky z Odyssey a Langova moudra... no nevím... 6,5/10 - z velké části nezajímavé ()
Podle mých dosavadních zkušeností čím starší Godard tím srozumitelnější nebo aspoň koukatelnější. Už v Pohrdání si pohrává s tradiční strukturou filmového vyprávění, vrtá zákeřné díry do trupu filmového přeludu jako hned v úvodu v sekvenci s pojízdnou kamerou. Ale ještě ve svém experimentování není tak zarputilý aby z výsledku (promyšlené kamery, práce s hudbou a zvukem) nemohl mít požitek i sprostý divák neboli nefilmař. Svět stříbrného plátna Godard rozhodně nevidí jako prostor pro únik z všednosti, tuhle jeho funkci ironizuje, zároveň se ale jeho možnostem obdivuje. Není mi úplně jasné co víc. Na Pohrdání se dá ale koukat i jako na příběh rozpadu jednoho vztahu. Z toho pohledu vyniká výbornými dialogy, zvláště těmi v Javalovic bytě. BB je samozřejmě hlavním vizuálním magnetem snímku, ale ani za svůj herecký výkon se nemusí vůbec stydět. 90% ()
I když jsem se fakt snažila,nějak jsem se v tomto filmu neměla čeho chytnout. Emočně nula, rušilo mne především velmi nesmyslně zařazovaný hudební podkres, který pak místo toho, aby ve mne něco vzbuzoval, nutil mne přemýšlet, proč je právě na tomto místě... Chvíle, která se páru stala osudnou mi byla jasná od samého počátku, proto jsem nechápala, k čemu opakování téhož. Asi, aby pochopili i muži? Nicméně tragický závěr se mi zdál vysloveně zbytečný a navíc... Trochu po italsku přehnané a přehrané. ()
Francouzsko-italské drama podle literární předlohy A. Moravii o neodvratném konci jednoho partnerského vztahu, neboť v okamžiku, kdy muž neudrží u ženy autoritu a úctu, je ztracen. Pocit nekonečného štěstí vystřídá odcizení, lhostejnost, nenávist a pohrdání, v různém pořadí a dokonce v různých kombinacích. A proto jsou všechny dialogy marné a snaha o sblížení a vstřícné kroky jsou považovány za slabost. Přesně v této poloze nalezneme manžele Javalovi, přičemž scénarista Paul (M. Piccoli) přijal, zpočátku bláhově bojujíce, svůj úděl se ctí a krach jeho vztahu s ženou snů nebyl dle mého názoru zapříčiněn pracovním vytížením ani tvůrčí krizí. Bylo mu totiž jasně dáno najevo, ve scéně na schodech vytesaných do skaliska, že krásná Camille odchází bez ohledu na to, zda kontroverzní scénář napíše či nikoli. Hovořím-li o ženě snů, má toto tvrzení v tomto případě jisté opodstatnění, neboť krása B. Bardot byla převeliká a svou roli zvládla herecky též velmi dobře. Jedna z posledních scén, tragická nehoda kabrioletu při cestě do Říma byla možná zbytečná, neboť snímek tak dostal poněkud odlišný, snad až příliš drastický nádech. Zbývá připomenout naprosto úžasný ústřední hudební motiv, jehož jemná, neskutečně dojímavá melodie vhání citlivému divákovi slzy do očí. ()
Film, alebo skôr jeho interpretácia a výklad je aj reflexiou divákovej vlastnej mysle,, dôležitosť vlastnej aktivity divákovej mysle, ktorá film sleduje a interpretuje. Geniálne! Bravo! ()
Nesmírně krásný a smutný film. Moje první setkání s Godardovou režií na mě velice zapůsobilo. Fantastická hudba George Delerua. ()
When it's over it's over. Godard zase ruluje. ()
Řekl bych, že poněkud zbytečně násilně prodává svojí filozofii. Ale jinak se vleče pomalu a ospalecky. Líbily se mi barvy a kamera. Líbila se mi nakonec i ona samotná filozofie filmu. Líbil se mi zdrcující konec. ()
Nad zbytečnost, stupiditu a nudu filmu vyčnívají jen tři věci, geniální hudba, nádherná italská příroda a pozadí BB. ()
Hóórké párky!! Existencialismus!! Jízda zdarma až ke spasení!! V tomhle filmu je všechno typické pro Nouvelle Vague v množství a formě schopné vyvolat zvracení. Rodící se postmoderna, sofistikované krásné ženy, absence smyslu, prázdnota, cigarety, nevěra, tematizovaná prázdnota, Sartre, náznaky, plkání, vrstevnatost, tematizovaná tvůrčí krize, příslušníci vyšších vrstev z nudy flirtující se socialismem, odkazy na klasická díla, okázale samoúčelné vizuální blbnutí. V naprosto čisté fůzi, dokonalé zachycení důležité kulturní etapy. Jen je to naskládané tak, že si z toho člověk krom lekce ze šedesátek nemůže nic vzít. ()
Je to spíš takové pokoukání než pořádný příběh. Některé reakce BB nechápu, ale jsem chlap, že jo? A o tom ten film také je.Kde má hranice sebeúcta? Podle mě nebyly překročeny,podle BB ano... Velmi mě také potěšil Fritz Lang "výborně hrající" Fritze Langa. ()
Téma zajímavé, zpracování se mi taky vesměs líbilo, ale na můj vkus to má dost pomalé tempo a taky konec byl trochu laciný (nemyslím vyznění, ale prostředek). Bavil mě Lang a na BB se taky nechá koukat. ()
,,Spontánost se nyní z našeho chování zcela vytratila.“ Pohrdání mě úplně minulo. Vůbec jsem nepochopil umělecké záměry tohoto díla. Nějaké srovnávání postav s antickými hrdiny, o nichž točí film, se u mě nekonalo. Od začátku mě nesmírně iritovaly dialogy mezi hlavním párem, který se není schopný ani pohádat a neustále se vyhýbá jakémukoliv střetu. Hlavní postava je k uzoufání nezajímavý pisálek, který je naprostá bačkora a skutečně si zaslouží pohrdání. Jeho manželka ale jakbysmet. Znuděná panička, která na jednu stranu touží po luxusu, na druhou jí vadí, jak se sebou nechá její manžel zametat. Zcela ve filmu chybí jakýkoliv vývoj hlavních postav či jejich vztahu. Jinak ale musím ocenit krásné prostředí, v němž se film odehrává a také zajímavý a napínavý hudební motiv, který však začne hrát vždy ve chvíli, kdy se nic neděje. ()
Nech má s tým DVD obalom a DVD od FILM X pochovajú, čo povedať jedna z najväčších klasík francúzskej kinematografie. Narozdiel od Pamely, Brigitte má narozdiel od tejto slečny má táto talent, skutočne nepochopený a to je škoda. Oplatí sa aj prečítať si aj knihu.. čo povedať- geniálny snímok s neskutočne hutnou atmosférou, na čele priekopníka réžie, podľa geniálnej knihe a atď atď atď atď. Radšej si to pozrite, predtým než to budete súdiť. ;) /95 %/ ()
Související novinky
Zemřel režisér Jean-Luc Godard
Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (více)