Pohrdání

Kríza vzťahu a bytia na pozadí filmovej produkcie. Jack Palance ako arogantný americký producent, Michel Piccoli ako ambiciózny divadelný scenárista, Brigitte Bardot ako jeho neukotvená, rozmarná manželka a malá rolička (pre môjho obľúbeného kráľa filmu noir) Fritza Langa, ktorý tu hrá sám seba. Jediný hudobný motív a dialógy "z odnikadiaľ nikam" boli pohladením mojej duše. Kamerovo a strihovo tiež parádne. S veľkou filmárskou ľahkosťou urobený film. (20.01.2021)

Krásná žena ve filmu o ošklivosti. (11.01.2009)

"Fritz Lang. Natočil ten western s Marlene Dietrich, který byl úžasný." - "Já mám raději M." - "Zloducha?" - "Ano. Ten byl včera v televizi. Moc se mi líbil." Jednoznačně vrchol celé projekce a moment, který mě nechal se při sledování filmu dojmout (mimochodem teprve potřetí). Chtěl jsem původně napsat i něco víc k filmu obecně, ale myslím si, že místo rozboru plného cizích slov spíše stačí nechat promluvit emoce. Francouzská herecká legenda září svým neodolatelným půvabem (pověsti nelhaly) a německá režisérská mile překvapila slušnými hereckými vlohy. (10.06.2010)

----- "Odysseus možná jen utíkal před Pénelopou." ----- Zajímavá myšlenka - leč netvoří hlavní (ani vedlejší) dějovou linii. Neboť v reálu je to právě Pénelopé, kdo je těžce zklamaný svým protějškem. Důvody její vzrůstající nespokojenosti lze poměrně lehce vystopovat, ale přihlížet okolnostem natáčení filmu podle Homérovy Odyssey na pozadí rozpadajícího se vztahu ústřední dvojice pro mě bylo nadmíru únavné. Drobné, leč nedostatečné osvěžení představovala snad jen hra se slovíčky během tlumočení. Uznávám umělecké kvality díla i adekvátního hudebního doprovodu, který dokonale vystihuje zjitřenou ženskou duši - ale k čemu to celé je, když snímek není schopný zaujmout. Abych dokázala udržet pozornost, pozřela jsem při jeho sledování daleko větší množství potravin (navíc poměrně nesourodých), nežli jsem měla v úmyslu - a tak jsem se úspěšně projedla nevýslovnou nudou až k VELICE definitivnímu finále ... ale pokud je smyslem filmové tvorby vyvolat v divákovi záchvat obžerství, pak by se mělo jednat výhradně o potravu duševní. Uděluju 1* za ladné křivky a herecké umění Brigitte Bardot a 1* za jedinečnou příležitost potkat slavného německého režiséra Fritze Langa. (24.01.2012)

Spisovatel je bůh, neboť vládne na životem svých postav stejně jako antičtí bohové vládli Odysseovi. Scénarista ani režisér už však božskou moc nemají - nad nimi se tyčí producent, bůh moderní doby, protože ON má peníze. Ke knize stačí pero či psací stroj, film stojí ohromné peníze. Umělec hledá v příbezích věčné platónské ideje - krásu, lásku a pravdu - a ty jsou nezávislé na publiku, na zvolené rétorice, na lichocení (viz Platónovy dialogy). Producent chce vydělat, nic nehledá, protože stačí mít u sebe v kapse pár prověřených citátů. Žena hledá v muži boha, pevný bod v rozbouřeném moři ženiných emocí měnících se z minuty na minutu, zatímco slovo muže-boha musí být stálé, neměnné a imperativní. Paut přestal být bohem-spisovatelem a stal se scénaristou - otrokem boha producenta. Kamila musí hledat nového boha, protože hledá toho, kdo nemusí psát scénář, ale přesto může mít krásný a rozlehlý byt - boha nejvyššího. A spisovatel poznává pravdu - smrt nic nevyřeší. (02.06.2010)

"Il cinema è un’invenzione senza avvenire." (04.04.2007)

Čistá, filmová antická tragédie. Vznešená a nevyhnutelná. O muži a ženě, ve své jednoduchosti úplná a opravdová. Nic dalšího není potřeba vědět. (04.08.2011)

Při sledování tohoto zvláštního snímku se mi bezděčně vybavil jiný příběh, který jsem někde četla: obyčejný člověk si koupil krásného exotického ptáčka. Dal za něj všechny peníze a byl hrdý, že ho má. A za nic na světě by si nepřipustil, že mnohem víc by se k němu hodil obyčejný kanárek… Ale myslím, že by se to dalo vyprávět i jiným způsobem. (11.04.2012)

Nuda, víc se k tomu říct nedá (13.01.2008)

Tohohle pána mám radši, když se formálně urve ze řetězu úplně a ne jen takhle napůl. Zvlášť když je příběhový, myšlenkový i psychologický náboj filmu úplně minimální. Něco z godardovské atmosféry, na kterou jsem se těšil, tam bylo, ale jinak jsem vlastně dost zklamaný. Ve své době možná táhla otevřeně propíraná erotická stránka vztahu hlavních postav a Bardotčin nahatý zadek, ale to už je dávno – co bylo tenkrát provokativní, je dneska krotce samozřejmé. Už se těším, až najdu čas zaběhnout do trafiky a po letech zase uvidím Alphaville. (25.09.2010)

... z marn/iv/osti mámivého p/r/ožívání. Kostýmy předstírání v partnerském představení. Provokuje, zlobí, hraje si, vrhá se do obrazců, románků imaginací. Nahá, měnící se v barevných clonách, v erotických polohách, jinak. Modelka - panenka, vdaná paní. Má takt. Mate svými akty ale i tak. Nakrátko, nadlouho. Tu v letních šatičkách, tu v hebkém župánku, vleže jen tak stvořená, pózuje vlněnému "beránku." Dává se na odiv na dotek dovolenkovému vánku. A pak se v ní vyznejte, v bohyni, v nostalgii mladého věku silně smyslné Venuše blondýny, mořské panny Sirény, báječné Brigitty, horkého zboží doby. Protagonistce intelektuálního snažení. Těle "ve službách" umění... Na vaše myšlenky, pane Godarde. Viděné perly, skrytě rozprostřené za samotným dialogem, které nelze pustit k vodě. (22.04.2018)

Božská Brigitte, zdánlivě banální rozhovory, krásné interiéry, slunné Capri, jímavá hudba. Toť Godardova klasika nové vlny. Pro někoho by to bylo docela málo, jinému to úplně stačí. (10.11.2005)

Celkově je to dosti divný a nezáživný, ale ten konec to všechno rozsekne a dá dohromady. To je síla, to jsem fakt nečekala... (07.02.2012)

Nesmírně hluboký a mnohovrstevný snímek o tvůrčí krizi prohlubující se usilovnou prací, lásce jež nemůže být opětována, dobré vůli která se nevyplácí a snaze oddalující cíl. A o pohrdání, citu tak silném a plném, že dokáže přehlušit vše ostatní a ovládnout celý váš svět. Godard je bezesporu génius, natočil jednoduchý příběh a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozborem může člověk strávit snad celý život. Ten krystalicky čistý pocit bezmoci při nárazu na zeď nekompromisnosti nezapomenu už nikdy. (12.07.2012)

Blond je hezci. (05.01.2017)

Paul: Proč mě nemiluješ? Camille: To je život. Paul: Proč mnou pohrdáš? Camille: To ti nikdy neřeknu! (19.01.2007)

Viděl jsem film, u kterého jsem si uvědomil, jaká je škoda, že už se u filmu neumím rozplakat. Dojmout ano, ale ne rozplakat. Třeba už jenom tím, že jsem viděl takový film. http://www.youtube.com/watch?v=PqXh_QhypX4 (15.07.2010)

Bardotka je bezpochyby největší klad (pro některé jedince pak zápor) tohoto filmu. Prostě bylo potřeba jí něco ušít na míru. Není pravdou, že by BB neuměla hrát. Její gesta, její mluva a její chůze - to vše je čistě herecké, akorát se hodila pouze pro určitý typ rolí, a v těch ji samozřejmě vídáme nejraději (v ostatních si zase nezasvěcenci říkají, že hrát neumí). Tento film je průměrný, ničím světaborným, sem tam vás něco zaujme, ovšem myšlenka není dotáhnuta do konce a režisér se hned pokouší vytvořit něco nového. Ne, ani Fritz Lang nepřidává na kvalitě. Šeď, průměr a Moravia jako autor předlohy tentokrát zklamal. Jeho časy zfilmované "horalky" se teprve blížily. (10.02.2015)

Trochu víc zklamaná....čekal jsem víc daleko víc. Ale líbil se mi střih některých scén. Hlavně ty jak si Camilla představovala ve své hlavě. (22.02.2011)

Film o sváru mezi nesamozřejmostí a setrvačností. Ostatek jsou jenom symptomy a akcidenty. Což se někomu líbí a někomu vůbec ne. Jenže dílo některých autorů vstřebáte pouze a jedině v raném věku. Čili: Kdyby mi bylo 16 — 17, jsem bezmezně nadšena a existenciálně rozedrána. Dnes vidím především obrovskou dávku tvůrčí poctivosti. (26.01.2012)