Dědictví aneb Kurvahošigutntág

,,A teď si vás kúpím všecky!´´ Kultovní Dědictví aneb Kurvahošigutntág před 30 lety dorazilo do českých kin a potkalo se s částečným nepochopením. Chválené režisérce Věře Chytilové byl v několika případech vyčítán pokles oproti její předchozí tvorbě, pokles na úroveň komedií Zdeňka Trošky. Jenže mnozí to prokoukli od počátku, ti druzí poté naopak časem. I proto v roce 2019 při výběru 10 nejlepších filmů porevoluční kinematografie mohlo Dědictví skončit na krásném bronzovém místě a zaostat pouze za Kouřem Tomáše Vorla a Koljou Jana Svěráka. Věra Chytilová totiž ve skutečnosti v roce 1992 nenatočila buranskou komedii, ale jednu z nejchytřejších a zároveň nejzábavnějších komedií české kinematografie. Film našlapaný ikonickými hláškami a gagy, přesně takovými, které se ani po několikanásobném zhlédnutí prostě neomrzí. V jádru přitom Dědictví zůstává satirou i výpovědí o počáteční porevoluční době. Bohušovi Stejskalovi se tehdy splnil sen mnohých, Věra Chytilová poté zachytila to, jak to vypadá, když někdo jako Bohuš přijde k penězům. A neopomněla přitom na své filmařské schopnosti.   První dáma české kinematografie ve svých filmech většinou pracovala s lidskými slabostmi, sázela přitom i na absurdní humory či výkony neherců. I těch je v Dědictví aneb Kurvahošigutntág dost (Anna Pantůčková jako Teta navždy bude patřit mezi ty nejlegendárnější), Dědictví ovšem stojí především na Bolku Polívkovi, který v Bohumilu Stejskalovi objevil životní roli a dokázal z buranského protagonisty udělat sympaťáka, který se pro spousty lidí stal prototypem průměrného moravského burana. Jenomže obvinit Dědictví aneb Kurvahošigutntág z propagace buranství by bylo stejně krátkozraké jako obvinit Klub rváčů z podpory terorismu.   Polívka táhne celý film nejen svým proslulým klaunstvím, ale i schopností prodat vážnější momenty, které z Bohuše dělají ještě o trochu více sympatického burana, kterého náhlý přístup k drahým restauracím, nevěstincům, pštrosům, Karlům Gottům a kolotočům dovede k tragikomickému setkání s realitou. Pravou povahou svých blízkých přátel a spoluobyvatel, že vše si dost možná přeci jen koupit nejde a všeho jednou může dojít k nějakému konci. Větší nadstavbu tomu všemu ovšem dodává i vyvrcholení filmu, které opět vybízí k zatemnění smyslů a cílevědomé snaze si opět koupit všechny a vše. Právě finále je díky tomu výtečnou třešničkou na dortu celého filmu.   Počátkem 90. let nadále probíhalo vyrovnávání se s pádem socialismu, někteří se přes něj přenést nedokázali, někteří nedokázali si naopak přivlastnit vymoženosti a přístupy západního, dosud zablokovaného světa. Dědictví to vše dokáže krásně prodat, klíčové je ovšem právě ono prozkoumávání toho, co chlápek s doposud holou prdelí dokáže nadělat s velkou hromadou peněz. Od počátku se dá čekat cirkus, který funguje nejen díky Polívkově komediálnímu nadání, ale právě i citu Chýlkové pro humor. Kdo v tom vidí jen buranství a pokles Chýlkové, ten si objektivně zaslouží jen výsměch.   Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především skutečně zůstane nadčasovým dílem, protože reflexe 90. let do velké míry pořád obstojí i jako reflexe současnosti. Uteklo sice 30 let, odkaz prvního Dědictví tak trochu nedůstojně vyloženě pomočilo pokračování s názvem Dědictví aneb Kurva se neříká, spousty těch satirických kopanců ovšem obstojí i po letech. Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především zůstává jedním z nejzábavnějších i nejzásadnějších filmových klenotů české kinematografie..... (17.05.2022) (méně) (více)

A opět je tu tato známá a všemi tak populární Bolkovina, která by patrně bez totoho známého (ne)-korunovaného valašského krále nebyla ničím. Polívka v ní hrál vlastně sám sebe, a nebo to co někde okoukal proto takový výkon. Režisérka Věra Chytilová možná na začátku devadesátých letech přišla o rozum i filmový vkus, ale Bolek Polívka v roli Bohuša zde hraje velmi přesvědčivě (i když trochu přehrává) a razantně, ostatně jako jeho celá vidlácká parta (zejména pak jedinečný děd Kroner), ale také tu byla ještě jedna krásná role a to role zdecimovaného právníka Suchařípy.."Jáá se z toho člověka snad zblázním"! Mnozí v tomto filmu vidí mizérii, která pak v následujících letech s českým filmem a s komediálním žánrem jako takovým přišla. Viz. Trhala fialky dynamitem, Slunce seno atd. I já jsem bohužel téhož názoru, toto byl ještě jediný alespoň trochu řádný zástupce na nějaké té úrovni. I když to byla blbovina, bez patřičného ducha s někdy velice trapnými scénami a o nějakém uceleném ději se mluvit už vůbec nedá. Sice co věta tak nezapomenutelná hláška, ale jak pro koho..Sprostých a nevyváženě nemístních slov je zde hned několik a někteří proti tomu mají zajisté námitky, ale když se nad tím tak zamyslíte a vezmete to upřímně, tak ať jste dneska kdekoliv ve společnosti tak mi neříkejte že neslyšíte ani jedno sprosté slovo, a mnohdy daleko horšího významu. Nikdo není svatý:-) Jen by asi dneska nešlo aby si vyjela takto velice vydařená grupa, třeba do hlavního města Prahy a zašla si do nějakého toho luxusního Alkronu jen tak na obídek, to vážně ne a to by mohli mít peněz jako Onassis. Mezi dveřmi by je vyhodili ! Jako povedená scéna se mi z tohoto filmu jevila snad akorát ta v restauraci se zahrádkou s vyhozeným číšníkem, ta vážně neměla chybu jinak víceméně ubohé a poskládané jen na nějakých moravských sprostých a místy nevtipných plkách..Ržisérčino přání aby byl film peprnější a zajímavější. Tak dobrý film to ale zas tedy rozhodně není jen takový průměr, opravdu žádný veliký zázrak, na čtyři nebo dokonce pět hvězdiček to rozhodně není (jen za hlášky určitě ne), ale s odstupem času má své jisté kouzlo a také svou nepopiratelnou pravdivost. To už holt ta Chytilka umí. Je to svědectví a výpověď z celé jedné epochy začátkem devadesátých let, ze všemi jejími šmouhami a vadamy na kráse, přesto se na to ale dalo koukat. Film líčí, nebo líčil přesně poměry jak to na Moravě a na vesnici prostě chodí-chodilo. Úplně stejní balíci-křupani jedním slovem nevzdělaní a obyčejní primitivové, stejné a stále dokola opakovatelné vyjadřování ( zde asi nejde o to, aby byl film sprostý, když tam jsou sprostá slova oni se zřejmě fakt takhle vyadřujou, prostě to jinak to neumíjó)..Nakonec bych také dodal že přesně zobrazuje, jak daleko a kam se dá z blbostí dojít a také jisté ponaučení že po druhé už by leckteré věci i takový blbec raději přehodnotil než by se do něčeho takového pustil bez okolek znovu.. Před koncem filmu vidíme jak postupně o všechno přijde, protože zjistí, že to nebyl jeho otec. Na konci filmu k němu přijde jiný právník (ten zjevený) a ten mu řekne, že zase zdědil peníze po svém dalším otci tentokrát z Argentiny. No není to opravdu blbé, když už, tak už měl tedy přijít o všechno a né znova a od začátku jako v nějaké pohádce. Ten konec je prostě přetažený za vlasy, aneb opakovaný vtip není vtipem včetně věty.."A teď si vás kúpím všecky"! Film který pražský a nejen ty ale všechny ty různí pravicový intelektuálové tady z databáze (ty co dali míň než za tři) a z velikých měst kteří nikdy nebyli dál než za práh svého domu, nikdy nemohou pochopit, já ho sice pochopil ale že bych byl i po těch letech a častém opakování z něj nějak unesen to se říct nedá, to se stále raději podívám na obyčejné příběhy obyčejných lidí v obyčejných Formanovských nebo těch Papouškových komedií.. (31.03.2007) (méně) (více)