Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

VĚRA CHYTILOVÁ, PANELSTORY aneb JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ (1979) ________Úder na solar plexus politováníhodného STAVU VĚCÍ v naší domovině na přelomu 70. a 80. let minulého století. Všudypřítomná estetika ošklivosti, glajchšaltu a rozklíženosti rozežírá vztahy mezi lidskými bytostmi, proniká hluboko, až do jejich duší a srdcí. Přesný obraz etickým marasmem infikované vyživující matrice, v jejímž objetí vyrůstali a z jejíhož prsu sáli dnešní matky a otcové. Snad teprve teď, v čase, který právě prožíváme, tedy o třicet let později, je zřejmé, že výpověď filmu je nesmlouvavým dokumentem doby i svědectvím o tom, jak v nás nepřestalo bujet to, co do nás tato doba zasela, a co ve vleku zhoubné setrvačnosti stále rozséváme dál. ___ Citově labilní instrumenty filmové řeči, z nichž je třeba podtrhnout alespoň kameru, střih a hudbu, neexhibují, tvoří dokonalý celek se žalujícím nářkem, který se dere z autorčina tvůrčího hrdla. (03.03.2009)

Upraveno v lednu 2024. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště je dynamicky neposednou koláží spletenou nitkami satiry do zvuků disharmonie v neutěšených obrazech s razítkem politicko-společenské kritiky. Věra Chytilová svou jízlivostí zhodnocující partnerské a mezilidské vztahy provokativně převrací nadšení a obdiv nad socialistickou výstavbu k vykreslení krajiny odcizení a destrukce vztahů pod vlivem sobectví, nedůvěry, intimních kompenzací a niterné nenaplněnosti. Stereotypy ve vztazích a v komunikaci i řádně kymácející se struktura uspořádání a fungování společnosti v cynickém rozechvění. Nedostatky doby jako každodenní a trvalé vymezení životního prostoru. Smetiště lidské nedokonalosti jako základní podmínka lidského soužití. Koláž je vzájemně propletena ve výkřik celé té podrobené a neukojené lidské touhy. Průvodci koláží jsou se sídlištěm velkoměsta seznamující se penzista (Antonín Vaňha) v desiluzivním prohlédnutí a bezprostředně bezelstný malý klučina Pepík Novák (Lukáš Bech) s vlastní Odysseou i tím iniciačním zasvěcovacím rituálem životu. Mezi výrazné objekty zájmu patří členka kolaudační komise s něžným dobrodružstvím a výchovnou starostí Marie (Eva Kačírková, scénáristka filmu), herec s neustále používanými maskami v životě Jiří Kodeš (Jiří Kodet), Mariina dcera s hrůzným dilematem Soňa (Alena Rýcová), člen kolaudační komise s vlastním nepřiznaným tajemstvím minulosti Josef Novák (Bronislav Poloczek), jeho tělesně vášnivá milenka Alžběta (Dagmar Slivinská), Sonina bývalá spolužačka v zajetí manželství a mateřství Marta (Miluše Šplechtová), či její jedinečně dobou vytvarovaný manžel Franta (Oldřich Navrátil). Další části koláže: dědův vnuk s plodnou láskou a s vypečenými rodiči Petr Homola (Michal Nesvadba), dosti neúspěšně se snažící hercova sousedka (Daniela Šrajerová), vztahovačný zástupce veřejného pořádku (Milan Klásek), po vyspání lačný autobusák Antonín Vondráček (Ladislav Potměšil), jeho žena v hysterii a bolestech těhotenství Jitka (Klára Jerneková), jejich malá dcerka Helenka (Renata Denemarková), okolního světa stranící se stará Kudláčková (Štěpánka Chytilová), listonoška s prosazovaným právem na nákup (Helena Lehká-Rejšková), trafikantka s přehledem situace (Hana Hejduková), přání plnící malíř pokojů (Zdeněk Matouš), pro melouchy ochotný zedník Kolda (Vladimír Hrabánek), či do úzkých přivedená vrchní sestra v jeslích (Emma Černá). Panelstory aneb Jak se rodí sídliště se prodírá staveništěm socialistického bytí, rozdrobeném ve fušeřině, v odosobnění, konfliktu způsobů přijímání života, v přezírání a vnitřních slabostech. Groteska o šťastném socialistickém sídlištním soužití a aspektech doby. Kurážné neposedný požitek. (08.11.2009)

Se sklenkou vína jsem se prokousal avantgardní depresárií, sociálním dramatem i nadsazenou komediální fraškou, poznamenán zůstávám jen mírně, každopádně jde o bezesporu zajímavý projekt a za šišlajícího dědka - glosátora přihodím ještě bodík navíc :) 7/10 PS: měl jsem tu možnost 4 roky pobývat na pražském jižňáku, i když jen na kolejích, přesto si troufám tvrdit, že mám určitý základ, se kterým tento film u diváka počítá... :) (01.03.2009)

Je mnoho ľudí, ktorí Věru Chytilovú považujú za výnimočnú umelkyňu. Ja tento ich názor rešpektujem, ale rozhodne ho s nimi nezdieľam. Mne sa jej tvorba nikdy nepáčila. Pre mňa to vždy bola šialená feministická ježibaba, ktorá točí samé absurdné sračky. V roku 1979 zrežírovala film "Panelstory alebo Ako sa rodí sídlisko". Nemá to ani hlavu, ani pätu. Kombinácia profesionálnych hercov a otrasných nehercov je nesmierne rušivá. Kamera, scenár, strih, hudba, réžia všetko to stojí za hovno. * (18.06.2018)

Mistrná satira velké režisérky, před níž pokorně skládám svůj nejhlubší hold. Měl jsem vždy filmy Věry Chytilové rád a líbily se mi, po zhlédnutí jedinečné Panelstory (už jen ten dokonalý titul!) mám ale pocit, že jsem v ní našel spřízněnou duši a považuji se odteď za jejího bezmezného obdivovatele. Ačkoli mi intuice říká, že chování většiny postav v tomto filmu je řekněme... lidsky pochopitelné, osobně nemám problém prohlásit, že pro ně nenacházím nic než bezcitný výsměch, a královsky jsem se u tohoto filmu bavil. Tohle by klidně mohl být oblíbený film všech misantropů. Tak nesmiřitelnou kritiku lidské pokleslosti jsem snad viděl jen ve Formanově snímku Hoří, má panenko, a moc se vlastně nedivím, že Panelstory vůbec nereprízují v televizi, protože by tento skvost působil jako pěst na oko mezi všema těma normalizačníma sračkama, kterejma české obrazovky dodnes přetékají, a plebs by to stejně nepochopil - obzvlášť ten, kterej dodnes v paneláku žije, a že jich teda není vůbec málo. Och, nikdy nepřestanu být Prozřetelnosti dost vděčný za to, že že já jsem nikdy v paneláku žít nemusel. (19.11.2012)