Jak básníci neztrácejí naději

Básnické obeznámení s novým režimem jsme nakousli už minulým dílem, tak co zde? Musíme si uvědomit, že tenhle, po všech stránkách jen standartně natočený, film mohl dopadnout mnohem hůře. Nechat postavy zestárnout a změnit aranžmá je pokaždé tak trochu nebezpečným hazardem. Víceméně se to potvrdilo i v tomto případě - kamera je prostě "divná", postavy některých pardálů jsou na kuchyňský nůž do zátylku (Leoš Mareš či otravný čínský hybrid, jenž měl nahradit Mirečka) a to se jen letmo zmiňuji o rozjásané propagaci některých výrobků, jež (nevím jak Vám) mi chuť návštěvy jejich obchodů dosti zablokovali. Z tohoto pohledu vypadá jako čtyři velké číslo. Vycházím však z dobrých původních postav, nicotné konkurenci v oné době a atmosféře, kterou Klein i přes nové aranžmá do básníků přesto propašoval. (25.08.2005)

Mně se to nelíbilo hlavně co se týká děje. To, že se tam aspoň dvacetkrát zmiňovali tak otřesným způsobem o Starobrnu, Mazdě, Drogerii Teta, Welle a Primeros (plus možná ještě něco, co jsem neviděl a myslím, že na jedné polici jsem tam zahlídl i kosmetiku Avon) neřešim, i když je pravda, že tu loženou reklamu mohli udělat něčim jiným, než půltunovým bucharem. Zajímavý, že u nás je to vždycky tak na očích (možná ne všecko, ale většina). V cizích filmech si toho sice občas taky všimnu, ale když už, jako kdyby to tam patřilo (viz třeba Trosečník s Tomem Hanksem), neřeknu si jaká je to trapárna! No nic, řekl jsem, že tohle nechám bejt. Ale co se týká děje, už dlouho jsem neviděl zmršenější film (kromě Troškových Kameňáků). I čtyřka se mi líbila mnohem víc, než tohle. (SPOILER) Nejen že jsem si opět říkal, že "pan doktor má sakra velký srdce", ale ještě jsem si taky říkal, že život jako on bych chtěl mít taky. Když mu o něco jde, vysype nějakou hovadinu, ostatní uchazeči se na to vybodnou a má to. A když se nedaří? Není třeba věšet hlavu, když se něco hned nedaří jak jsem původně plánoval, kašlu na to a vrátím se zase dělat toho malýho človíčka bez špetky odpovědnosti, kterej mi tak jde. A ještě jedna taková věc. Myslím, že Leoš Mareš neumí hrát. A měl by tuhle dráhu rychlovsky opustit, protože podle mě diváky spíš odradí (pokud to jsou soudně uvažující individuality a ne banda vřeštících holek). Jo, ještě jedna věc mi tam hodně vadila a to jak se v každým dílu objevují další a další lidé z jeho minulosti, kteří jsou úspěšní a za vodou a je jim hej, tedy kromě těch zemřelých. Abych zakončil citací z filmu, po shlédnutí tohoto snímku si připadáte jako po transplantaci mozku. A upřímně se docela divím, že jsem mu ty dvě hvězdičky vůbec dal, protože posledních šedesát minut jsem toužebně koukal na hodiny a odpočítával málem vteřiny do konce. A že byly zatraceně dlouhý. Jen by mě zajímalo, jestli rejža a scénárista plánují pokračovat až do důchodu. Už bych pro ně měl i název: Jak básníkům utíká moč mezi prsty (02.03.2006)

Pořád to funguje...Štěpán Šafránek se definitivně stal unaveným lékařem s obličejem postaršího baseta, z Kendyho je pak bezstarostně naladěný playboy. A zase se řeší životní problémy a hlavně ženy. Jsem vysloveně nadšený z toho, že tvůrci vehnali hlavnímu hrdinovi do náručí kouzelnou zrzku Badinkovou, která svým sex-appealem dodává švih i scénám, kde se děj zbytečně zasekává. Nejsem v jejich věku, ale jestli si udržím podobný smysl pro vlastní priority celý život jako Štěpán, tak to se mnou nedopadne tak špatně. (01.02.2006)

Všechny předešlé díly básníků měly co do sebe. Vždy jsem si na každém z nich jednotlivě našla něco pozitivního a s tím se také dalo celý ten film prožít. Tento film jsem pouze přežívala. Škoda, že někdy už tak zdařilou sérii filmů zkazí ten poslední, kde jsou herci už starší a není to už ono. A pokud si vy básníci z ČSFD nechcete zničit iluzi z těch filmů předešlých, tak se na tento ani nekoukejte. (29.12.2013)

Už úvodní titulky ukázaly, o jak moc horší film Klein natočil. V retrospektivách nám připomenul, jak se Štěpán Šafránek pokoušel o romantické básničky v předešlých dílech (krom čtvrtého) pentalogie. A hnedle po nich se dozvídáme o smrti dobrosrdečné maminky a už jen kondolence směřované k hlavnímu představiteli jsou hloupé a nikterak vtipné. V prvních třech dílech jsme byli atakováni chytrým humorem, nadsázkou, nástrahami prvních, druhých.. lásek, vysokoškolských studií, života.. Ale pak roku devadesátého třetího laťka podstatně klesla a nyní chybí silný příběh, dialogy jsou nucené, neuhlazené, všechno jsme už jednou někde viděli a slyšeli. Jen poetické namlouvání má svoje kouzlo. Matásek a věčný poeta Kříž jsou příjemní, ale už to není přece jen ono, Brodská odvádí standard, Hrubešová je úžasná, Vaculík předvádí dokola stále stejně hloupou variaci, Badinková svůj překrásný úsměv, Kocurová prsa, Sklenaříková nic.. A další postavy jsou jen trapnými figurkami a ději příliš neprospívají. Právě děj je utahaný, nemá rytmus. Jediné, co zajisté potěší je hudba PANA Jaroslava Uhlíře. (08.01.2006)