Obsah
-
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly Bellevue z roku 1969 nepřestal být dobrým hercem. Nikdy jím nebyl. A jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil, nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu se domníval vidět v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti "drát se dopředu". Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno vnukla takovou představu, tragický chyba herce Krause, tohoto duchovního dvojníka Čapkova skladatele Foltýna, spočívá v tom, že i sám sobě, svému neúspěchu podložil tyto příčiny. (oficiální text distributora)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly Bellevue z roku 1969 nepřestal být dobrým hercem. Nikdy jím nebyl. A jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil, nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu se domníval vidět v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti "drát se dopředu". Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno vnukla takovou představu, tragický chyba herce Krause, tohoto duchovního dvojníka Čapkova skladatele Foltýna, spočívá v tom, že i sám sobě, svému neúspěchu podložil tyto příčiny. Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
Enšpígl
Ještě dlouho po skončení Bellevue jsem musel myslet na herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho. Během sledování Bellevue jsem se musel štípnout jestli se mě to nezdá. Vedlejší role jsou sice zahraný skvěle (např. Radovan Lukavský ) a mezihra v zákulisí divadla byla geniální, ale je to právě Rudolf Hrušinský, kdo snímek nastartuje, rozjede, přidává plyn, dolejvá benzín a za nadšeného diváckého aplausu přívaží i do závěrečného kola.(1.3.2010)
-
Oskar
Být, či nebýt oblastním hercem podřadných rolí? To je, oč tu běží. Bellevue ukazuje, co se z žoviálních hereckých historek nedozvíme. Že na jednoho herce hýčkaného publikem připadá třeba deset sotva průměrných a nejméně jeden zcela neúspěšný, který je všemi těmi rozevlátými miláčky publika tupen a vysmíván. Že není všechno o "hereckém štěstíčku", jak to někteří afektovaní "kumštýři" rádi říkají a že na míru úspěchu v této profesi má kromě talentu nemalý vliv i charakter, sebevědomí, jistá míra otrlosti a další faktory. Hra se zabývá labilní existencí divadelního outsidera a podíl kolegů na jeho osudu spíš naznačuje v druhém plánu. To je možná škoda, je to zajímavé téma. Nicméně karty jsou rozdány takto: Herec Kraus je jakýmsi doktorem Cvachem jednoho divadla. Vhodný k "držení háků", ale neschopný jemné chirurgie. Ta analogie se opravdu nabízí. Stejně jako Cvach si i Kraus vytrvale namlouvá, že je držen stranou ze závisti nebo obav, že by mohl být nebezpečnou konkurencí. Končí sezóna, jeho rozvedená žena a jen o málo úspěšnější herečka se chystá praštit s tělkou o zem a provdat se za bohatého cizince, Krause čeká další nejistá sezóna a záskok za nemocného kolegu, který bere jako příležitost ukázat, co v něm vězí. A stejně jako Cvach netuší, že jeho velká příležistost je chytrý způsob, jak mu srazit hřebínek konfrontací s tím jeho věčným "kdyby". Rudolf Hrušínský podal přesvědčivě vnitřně zlomeného a navenek hrdého fušera, Blanka Bohdanová je ztělesněním rezignace nad jakoukoli životní perspektivou a Radovan Lukavský hraje opět svou otravnou šarži mravního arbitra, který pořád někomu domlouvá a se všemi to myslí dobře. Ostatní postavy jsou spíš homogenní divadelní fauna. Nejsilnější moment: Hrušínský koketuje s představou, jak by zahrál Hamleta a s důrazem na nesprávná slova a s dikcí plnou zhnusení deklamuje část jeho monologu, o které se domnívá, že vystihuje jeho situaci. "To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, nadustost panstva, útlak násilníků, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh´svůj propouštěcí list si napsat. Třeba šídlem." 80%(8.8.2010)
-
Kulmon
Herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Exceluje, i když má hrát netalentovaného herce. Prostě herecký génius. Výborně mu sekunduje Blanka Bohdanová.(9.5.2009)
-
bassator
28. 2. 2010 - 50%(20.3.2010)
-
LiVentura
Skvělá hra s výbornými herci. Herectví je pro někoho vše i nic.!(24.2.2010)
-
Mariin
Skvěle zahrané Rudolfem Hrušínským i Blankou Bohdanovou. Hrušínský sice není mým nejoblíbenějším typem, ale je dle mého názoru absolutně nejlepším českým hercem.(28.2.2010)
-
kobejn
todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života".(12.3.2009)
-
Lindiště
Herecký koncert v komorním prostředí. Po šestnáctiletém utápějícím manželství stojí oba protagonisté před zásadním rozhodnutím svého života, které ale ani jeden není schopen uskutečnit. Během jednoho večera dojde ke konfrontaci nahromaděných letitých křivd, aby se nakonec vše opět vrátilo do starých kolejí.(5.5.2008)
-
frings
Fantastické!(28.2.2010)
-
Hwaelos
Hrušínský ve fenomenální roli mizerného herce neschopného sebereflexe. Tendence konce padesátých let, která zobrazovala hrdiny se zpackaným životem, žijící v iluzi, která se z diváckého/čtenářského pohledu jevila jako deziluzivní a která vyvrcholila v letech sedmdesátých (v literatuře třeba Páralovou černou pentalogií), se tu projevuje naplno. Ve Fryově archetypální typologii mluvíme o nižším mimetickém módu, tedy o hrdinovi, který se čtenáři představuje jako bytost, které se nechceme přiblížit, na jehož utrpení se díváme se směsicí soucitu a odporu. Přesně tím je Hrušínského hrdina, který nebojuje s utíkajícím časem (znázorněném v první třetině pregnantně - tikajícími hodinami), ale který si nalhává, že má všechno ještě před sebou a ztrácí tak i to poslední pouto s realitou a s vůlí něco změnit. Nezapomenutelný koncert.(10.1.2011)
-
PaulAvery
"Chce to ostrej start na míč".......Sugestivně hypnotický Rudolf Hrušínský. 90%(1.5.2008)
-
plechulka
Pár hodin večera, který měl změnit a dát jiný směr dvěma lidem, kteří jsou vedle sebe už únavně dlouho, že už spolu ani nevedou dialog a na první pohled rozchod bude pro oba vysvobození. Jenomže věci, co se neměly stát, se staly a to, co vypadalo jako jediné a nejlepší řešení najednou vypadá jako východisko z nouze.... Mělo se změnit všechno a nezměnilo se nic, ani k lepšímu ani k horšímu - jak říká on na konci: "zase jeden den a přežili jsme.... " Hořce krásný herecký koncert, výkon Hrušínského srovnatelný s tím ve Spalovači mrtvol.(3.5.2008)
-
nascendi
Výborná televízna hra s dokonalým herectvom Rudolfa Hrušínského. Do jedného večera skoncentrovaný príbeh o túžbe lietať aj po 16 rokoch života v klietke. Poznanie, že mizerná istota je lepšia, ako nejasná perspektíva, oboch manželov vracia do klietky, aj keď dvierka na nej boli otvorené. Rok dokončenia TV filmu napovedá, že hra nie je iba o dvoch neúspešných hercoch a ich túžbe vymaniť sa z doterajšieho života.(14.4.2010)
-
dinsdale
Pro mě skoro až uhrančivý, komorní příběh s hutnou atmosférou a výbornými hereckými výkony.(20.8.2008)
-
fefee
Nádherný snímok psychoanalýzy človeka...(25.12.2010)
-
MrPierc
Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota !(16.1.2009)
-
zdenny
Bohužel, ale zřejmě nejsem intelektuál, jako ostatní zde. Zřejmě jsem nepochopil, oč ve filmu jde a to i v kontextu doby, ve které byl natočen. Ale opravdu mě nemůže uspokojit film, ve kterém se sedmdesát minut jen mluví o ničem. Jestli toto někdo pokládá za herecké umění, tak to potom nechápu. Rudolf Hrušínský hraje svou klasiku. A protože je celý film tak strašně nudný, jeho styl hraní se v tom jen utápí. Tento herec potřebuje ve filmu živější tempo, aby jeho styl více vynikl. Já si nehraji na pseudointelektuála a ani se svým hodnocením nikomu nepotřebuji zalíbit. Se svým hodnocením jsem zde sám a budu rád, pokud mi motiv tohoto filmu někdo vysvětlí.(28.2.2010)
-
PollyJean
Jak se asi hraje herci herec, který neumí hrát? Jenže: když kamera posledním záběrem opouští tvář Blanky Bohdanové maně se vkrádá myšlenka, zda byl hlavní hrdina opravdu tak špatný herec, tedy aspoň mimo jeviště...(23.8.2011)
-
Lischai
Pro mě osobně nejlepší televizní film z konce 60´, který jsem viděl. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského na brilantně vystavěném scénáři, podpořený skvělou kamerou a scenografií. Neprávem zapadlý snímek, který dle mého názoru svými kvalitami mnohonásobně předčí profláklé Kachyňovo Ucho.(24.9.2009)
-
mrLotus
Naprostý skvost.Konec šedesátých let,jako by odrážel bezmocnost té doby která vzala lidem všechnu naději na lepší budoucnost.Ano,Mělo se změnit všechno a nezměnilo se nic,čí vinou?(27.1.2008)
