Život brouka

Jednoduše wow! Jestli tohle je jeden z prvních pc zpracování od Pixaru, hned po Toy Story, tak klobouk dolů před animátory. Rozhodně rozehřívačka urodila díky mravencům neuvěřitelný úspěch a plno sklizně, už díky neuvěřitelně tvrdohlavému, ale velmi vynalézavému mravenci Flikovi. Příběh je velice originální a mě strašně mrzí, že jsem tomu filmu nedal šanci jako mladší. Má to šťávu, město vypadalo jak New York včetně Broadway Lvího krále, spoustu vtipů, takovej boží travesti berušák, ale hlavně, úžasné děti mravenců, kterým rozhodně náleží klobouček za skvělé přípravy, odvahu a hlavně nebojácnost. Příběh je plný zvratů, plný překážek plný průserů, ale zase je plný radosti, vtipů, grimasů a hlavně přátelská důvěra a pomoc! Tohle všechno tenhle roztomilý film obnáší, a já jsem rád, že jsem se k němu konečně dostal ❤️ (18.10.2023)

Moucha na Frencise: ŘEKNI TADY NAŠEMU KÁMOŠOVI BIVOJOVI, COS NÁM ŘEKLA V CIRKUSE, pár vteřin na to přijde dokonalý, leč drtivý a ohlušující přílet BIVOJE, obří mouchy. Frencis ztratí klackovitého Slima mezi větvemi stromu: TADY JSEM FRENCI, TADY, TEN JEDINÝ KLACÍK, CO MÁ OČI. V městské hospůdce broukovitý vrchní promluví do davu štamgastů: KDO SI OBJEDNAL TU KAKAMÍSU? Následuje dokonalý a přesný přílet hejna malých much na mísu hovínek. To jsou pouze tři perfektní vtipné scény, ale nejsou zdaleka poslední ani jediné v celém filmu. Je jich tam spousta. Tak usadit a koukat 8-D Tohle patří mezi povinnost každého fanouška animáků. (19.06.2007)

Výborný nápad naroubovat Sedm samurajů do klasického animákova se bohužel "neujal". Výsledkem roubu je totiž až příliš ukřičený průměr, plný samoúčelně hyperaktivních postaviček a tolika klasických ingrediencí, že chutnají spíš jako klišé než cokoli jiného, a tak trochu se v nich topí všechny ty nápady a vtípky, které tvůrci do filmu nahrnuli. Pro mě je tak "brouk" nejslabší pixarovkou, a pro mé děti jedinou, kterou netouží mít doma ani ji znovu vidět. (07.02.2012)

Na modré roztomilé mravenečky jsem byla donucena dívat se asi tak pětkrát v průběhu dvou dnech kvůli mé malé sestřence, která chtěla vidět kobylky. Kobylky! Člověk by řekl, že malé děti ocení třeba tu tlusťoučkou housenku nebo krásného motýla. Ale ne. Prostě divné zelené zjizvené kobylky. Když jsem to zapnula a našla tu scénu, kdy se kobylky vynoří z mlhy a hrozivě se mračí, roztřásla se a vlezla mi na klín. Ale kvůli kobylkám jsem to musela zapínat pětkrát..... (03.02.2010)

Pro mě to bylo tedy velké překvapení. Poslední dobou totiž novým animákům nevěřím. Všechno to začíná být na jedno brdo, příliš děj neposunujících humorných hlášek, příliš nul, ze kterých se stanou hrdinové, příliš vysoké rozpočty nahrnuté známým hlasům, které se stejně v cizím překladu nijak neprojeví, propracované prostředí na úkor nepříliš dobrého příběhu. I zde je několik (skoro všechny) těchto nešvarů, ale příběh dynamicky odsýpá a tak se na to podívat dá a ejhle, ono to i pobaví. O to jde především, ale stejně mi tu něco chybělo. Možná propracovaný scénář. Tohle je jen obyčejné vzepření se utiskovatelům. Kolikrát jsme to viděli, a ti sečtělí, kolikrát o tom četli. V každým druhým šestákovým románu z divokýho západu se o tom píše. V každým druhým fantasy příběhu. A mnohdy mnohem líp než tady, protože co si budeme namlouvat, ani ten přechvalovanej Pixar si se scénářem nedělá žádnou velkou hlavu. Hlavně kupa hlášek, dostatečně velká možnost se vyřádit v propracování vzhledu a různých serepetičkách a tlupa zlu se vzpírajících nehrdinů. Každopádně, kam se všechny tyhle počítačový animace hrabou na dokonalýho Disneyho vypiplanýho Pinocchia. (15.05.2007)