Království nebeské

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

Velký válečný, možná by se slušelo spíše říct protiválečný film Ridleyho Scotta s obrovským množstvím úchvatných válečných scén, dokonalou dobovou atmosférou a nádhernou hudbou. Království nebeské obsahuje mnoho témat k zamyšlení, ať už nad významem lidskosti, cti, hrdosti, odpovědnosti k vlastnímu lidu nebo významem samotného Jeruzaléma. Herci jsou vynikající a ačkoliv Bloomův výkon je nejslabší, přesto jeho stále stejný, jakoby prázdný výraz, do role Baliana sedí dobře. Možná není Ridleyho Království nebeské dokonalý film, ale pro mě rozhodně nejlepší z historických velkofilmů. (07.05.2005)

Začátek se nese v duchu "už abychom byli v té Svaté zemi a mlátili bezvěrce po hlavách", ale pak se to rozhýbe a... je to pecka! Doufám, že se co nejdříve dostanu k Director's cutu, který jiště zalátal několik dějově prázdějších míst. Podstatnou výtku bych měl ovšem k hudbě. HGW splnil svou povinnost na jedničku, ale použití hudby ze starších snímků je dost sporné (plný výčet hledejte u Meridia:)). Ridley a filmová hudba - to nejde moc k sobě. (06.04.2007)

Ridley Scott je prostě sázka na jistotu a ani tentokrát nezklamal. Království Nebeské je velice zdařilé dílo nad kterým stojí za to se i zamyslet. Zvlášť se mi líbila úvodní část ve Francii (super bitka) a pak i v Jeruzalémě když byl Balian ještě bezprizorní. Navíc ono moc filmů o křižáckých výpravách není (napadá mě snad jen Cid) takže je to i dost zábavné a hlavně neokoukané. Vše navíc podtrhují skvělé herecké výkony hlavně Orlando Bloom má konečně co hrát. Neznám lepší film ze středověku a o křižácích. P.S. Silně doporučuji podívat se na režisérskou verzi, je mnohem delší, podrobnější a film působí mnohem celistvějším dojmem, i když proti klasické kinoverzi nemůžu říct ani popel. (09.05.2005)

Nevím přesně, čím to, ale jak v případě Království nebeského, tak staršího Scottova Gladiátora mi přišly tyhle chlapské monumentální příběhy zajímavější až po několikerém zhlédnutí. Sám Ridley Scott před lety odstartoval vlnu zájmu o historické velkofilmy, následoval například dramaturgicky nezvládnutý Alexander, podivně pokulhávající Troja, bez autorského vkladu, bez krve a na efekt natočený Král Artuš. K žánru se sám vrátil vyprávěním o tom, jak drsně to asi vypadalo v časech křížových výprav. V časech moru a chudoby. Do svého vlastního boje tu vstupuje venkovský kovář, který se až pohádkově rychle a dobře naučí bojovat s mečem a koordinovat drsné střety vojsk. Orlando Bloom není špatný, ale jeho postava je vnitřně statická, ostatní ho o třídu přehrávají. Výprava je skvostná, všechna ta bitevní aranžmá se musí líbit. Scott je tu svým pánem, své vizuální představy dokonale interpretuje, nechybí mu myšlenka i napětí. Velkolepý dospělý historický kus. (15.01.2015)