Psanci Ameriky

Brutálně vykradené Mladé pušky, kterým ale schází to nedefinovatelné NĚCO. Anebo také jeden z nejslavnějších desperátů viděný očima malého chlapečka s šestákovým románem v kapse, který ve svých deseti letech sepíše něco v tom stylu a dá to staršímu bráchovi, aby to zkusil propašovat do Hollywoodu ... Při troše štěstí, se to třeba povede a možná se najde i nějaký ten zoufalec, co musí platit odstupné holkám, a bere každou kravinu, která mu pomůže z tíživé finanční situace. (30.05.2020)

Americký veskrze (pod)průměrný (pseudo) western jehož nejsvětlejší moment přichází hned v samotném úvodu (a znovu v úplném závěru) v podobě Moby(ho) „Find my baby“. Jako zresuscitování žánru western a skutečná pocta J. Jamesovi to nelze brát ani v nejdivočivějším poblouznění při 40°C horečce (ikdyž na obranu tvůrců musím jedním dechem dodat, to ani nebylo jejich záměrem, viz již samotný úvodní song). Problémem ovšem je, že snímek nelze brát ani jako regulérní parodii popř. něco podobného. Tohle je „trefa“ setsakra vedle a mám silný pocit, že i samotný C. Farrell by si tento svůj zářez z jeho bohaté filmografie milerád odpáral. Třeba se ale mýlím s tím, že již zde „trénoval“ na Alexandra Velikého(vysvětlení o pár řádků níže). Pokud máte ovšem plonkových 90min a chcete přitom sestavit novou šatní skříň (přítelkyně jistě ocení), uvařit (si) večeři, popř. skočit si „na růžek“ na 2 točené (přítelkyně možná tolik neocení), jsou Američtí psanci ideální volbou. Na vše ostatní si raději najděte jiný snímek. Btw, dost by mě zajímalo, co měl znamenat ten nekonečný záběr na do půl těla svlečené C. Farrella a S.Caana. Chápu, že i „ženy mají své dny“ a je potřeba jim dopřát (ostatně chvilku jsem si říkal, jestli jsem omylem nesáhnul o polici vedle, kde má přítelkyně (hned vedle robertka) „mat. s oddechovým a relaxačním tématem“) , nicméně tady už jsem pouze „čekal“, až se hošani začnou navzájem potírat olejíčkem. Přičemž přiznávám, při pohledu na A. Larter by ji (ne)jeden měl nutkání strčit prst(y) do..... a lehoulince (ji) podráždit, ovšem při pohledu na dva opálené chlapíky navíc pronášející Shakespeara, tak max do krku, „podráždit“ svůj dávicí reflex. Na druhou stranu, (abych pouze nehanil) jako dobrodružný snímek, co se nebere (příliš) vážně a pokud by se nejednalo o skutečnou postavu J. Jamese, ale fiktivní postavu, se to „na jedno použití“ dá kousnout. To je ale dost slabá náplast a především, je to jako kdybyste měli chuť na pravou irskou několikrát destilovanou několik let (u)zrátou whisky a dostalo se vám letošního destilátu ze zbytků. Pozřít se to dá, ale je více než pravděpodobné, že vám z toho bude blbě. A tak jediné, co stojí skutečně za pozornost, jsou „filozofující dialogy (otázky)“ nad postřeleným mužem v bezvědomí typu „pane, je vám něco?“ popř. skutečné dialogové perly typu“ noste kbelíky, musíme hasit“, kdy člověku vrtá hlavou, zda jsou herci skutečně tak dobří a s ledovými výrazy ve tváři odříkavájí tyto nevážně míněné repliky nebo to tvůrci (bohužel) myslí skutečně vážně.... Shlédnout a rychle zapomenout, což po pravdě (alespoň v mém případě) není zase tak velký problém. (10.05.2012)

Colina Farrella zkrátka zbožňuji a vidět jeho tvář kdekoliv ve mě vzbuzuje jisté vibrace, které směrem ke mě jeho osobnost vysílá:) Ač Psanci Ameriky nejsou ničím výjimečným a ohromujícím na poli westernu, jeho samotní členové jsou tím, co posouvá laťku filmu výše. Fenomenální seskupení bandy v podání lídra Colina Farrella coby velkého Jesseho Jamese, Scotta Caana (podoba s tatínkem velmi zřejmá, stejně jako charisma:), Gabriela Machta, Willa McCormacka a Gregory Smitha. Ženské půvaby obstarává osobitá Ali Larter. Myslím, že v našich končinách by se "Gang Jesseho Jamese" měl nutně pozastavit a udělat tu velké pořádky:) "Nejde z něj hrůza." - "Jestli máte ten dojem, můžu mu sundat želízka." (30.08.2011)

Nemůžu říct, že by se tady nevyskytovaly pot, špína, krev a slzy ... ale patrně skončily v rukou šikovného vizážisty, který je náležitě upravil, aby hrdinům nekazily image. Další z mnoha variací na nestárnoucí téma "Jesse James + jeho gang" nelpí na autentičnosti, je silně nad věcí a neklade si žádné vyšší cíle - proto ji lze přijmout jako lehce úsměvnou, dostatečně akční a vcelku příjemnou westernovou pohádku o stylových amerických Jánošících, kteří stáli na straně spravedlnosti, bohatým brali a chudým dávali ... a jen tak bokem si občas trochu přilepšili. (28.08.2013)

Bylo to takové svěží jak Ali Larter, dějem přímočaré, jen občas se zákrutami jak severoamerická železnice, snadné jak tenkrát na západě vyloupit banku a hlavně funkční ať psanými či nepsanými zákony nebo slovem chlapa znamenajícím totéž co jeho činy. Celkově nenadchlo ani neurazilo, ale kvůli trojlístku Farrel-Macht-Dalton, For Me lehce nadprůměrné. Jinak se shoduji s alunou v postřehu o podobnosti dvou z herců, což jsem si nezávisle uvědomila u scény v žaláři. Jak asi Dalton snáší nemilosrdné plynutí času při pohledu na Colina, coby svého následovníka i konkurenta. Asi dobře, když si do čuně nakonec nedali, naopak se elegantně parťácky dohodli. No jo Střelci a nejen jako pistolníci.;-) (08.05.2012)