Štěstí

Už dlouho jsem při psaní komentáře nebyl takto bezradný. Plný počet hvězdiček, nad tím netřeba přemýšlet..ale okomentovat toto vyjímečné dílko slovy je velmi nelehký úkol. Takže popořadě. Herecké výkony..není co vytknout. Od rolí vedlejších, kde bych vyzvedl výkony starostlivé matky v podání Simony Stašové a neméně starostlivého, leč více konvenčního otce v podání Bolka Polívky, až po role hlavní. Zde se blýskla Anna Geislerová (která překvapivě nedostala moc prostoru), ale hlavně ústřední dvojice Tatiana Vilhelmová a Pavel Liška. Jejich zprvu oboustranně kamarádský vztah přerůstá naprosto přirozeně a nenuceně v opravdovou lásku, která jakoby neměla být ani v jednom případě opětována. Režisér nechává závěr optimisticky otevřený. Když už jsem zmínil onoho vůdce všeho a všech, pana Slámu, musím smeknout. Tento melancholicky natočený snímek vynesl někam mezi klenoty, kde by se snadno mohl pyšnit známkou KOH-I-NOOR! Vytříbená kamera, která Vás každým záběrem ohromí, je naprosto profesionální a zachycuje vždy ten správný okamžik. Průmyslová "příroda" Mostecka je v kontrastu s lidskostí obou hlavních postav. V celém filmu narazíte na neskutečné množství jak smutných tak veselejších momentů. Ať už dvě roztomilé děti Dáši či Toník stavějící dům. Nebraňte se slzám..stejně to nemá smysl. (25.04.2006)

I prachobyčejné štěstí sakra něco stojí. V Mostě to (alespoň podle Bohdana Slámy) platí dvojnásob. Chladicí věže, komíny, vraky aut, přerostlá zeleň, pobíhající kozy, rozpadlá barabizna. V ní přebývá Pavel Liška, který pláchl z bydlení v paneláku. (Zřejmě už hodně dlouho) miluje Tatianu Vilhelmovou, které právě odlétá za oceán chlapec a kterou čeká jen další a další doplňování regálů v supermarketu. Možná se za ním vydá, ale spíš bude dohlížet na dávnou kamarádku z dětství Annu Geislerovou, kterou sužují psychické trable. Má ženatého milence, dva malé kluky a zmatek v hlavě. Tihle tři tvoří páteř velmi dospělého a výtečně napsaného Slámova dramatu o plápolající naději. Vypráví obyčejně a hlavně uvěřitelně. Prostě se tu žije. Docela těžce. Postavy se vyvíjejí, zrají, některé naopak klesají níž a níž. Nejvděčnější postavu uždibla Anička Geislerová, která mění barvu vlasů i nálady. Je to zralý výkon, naprosto zaslouženě oceněný Českým lvem. To samé platí i u ostatních, kteří si to své kvůli pojetí svých postav krapet víc odedřeli. Vedlejší postavy jsou pak přesné a plné zajímavých rozměrů (Polívka, Huba, Stašová), je patrné, že nad svými postavami přemýšleli. Což dělal zejména Sláma, který svůj klenot točil hóódně měsíců, ale stojí to i po letech za to. (08.04.2019)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)

Zajímalo by mě, jak by se mi dnes, s odstupem času, líbily Divoké včely.Problém hrdinů nebyl, že byli chudí, ale vyšinutí. Proč se Monika například tolik upínala k dětem své labilní kamarádky? A vůbec se nedivím, že ta o Moničiných pohnutkách také pochybovala.V celém filmu mi nebyla sympatická ani jedna postava.A herecké výkony mě taky nepřesvědčily.Občas kouknu na nějaký „nový“ český film a zjistím, že to opravdu nejsou filmy pro mě. (03.07.2012)

Kdybych se nemusel připravovat na rozhovor s Bohdanem Slámou a na text o VENKOVSKÉM UČITELI, asi bych se na ŠTĚSTÍ už nikdy v životě nepodíval a rozhodně bych si ho nepořizoval na DVD._____ Jedná se o zajímavý přiklad filmu, který jednak oslovuje festivalovou porotu svým sociálním tématem a zakomponováním vztahů do "vyprávění" a jednak se zamlouvá spoustě českým kritikům a i divákům, protože je to "film s velkým srdcem, jenž v člověku probouzí sociální cítění". Tím ale jakákoliv zajímavost a diskuze u tohohle filmu končí, protože autentičnosti se nedosáhne prostřednictvím kompozičně promyšleného rámování a práce s hloubkou ostrosti, kdy v druhém plánu jsou banality v podobě kontrastu přirody a průmyslové krajiny, a ŠTĚSTÍ je v zajetí "syndromů českého polistopadového filmu"._____ Herci jsou obsazeni dle svých zavedených rolí, a tak Liška a Vilhelmová hrají postavy jako ze svých předchozích filmů, nejvýrazněji z NÁVRATU IDIOTA, a pokud je někomu dovoleno vymanit se ze "šarže" - případ Polívky a Geislerové -, stejně do ní nakonec spadne, protože scénář postavám neposkytuje dostatek prostoru. Odkazování a silná inspirace v české nové vlně je patrná a ukazuje tak omezený rozhled tvůrců a všech na filmu se podílejících, jenže nejedná se ani o inspiraci zdařilou - kontemplativní vlny se nedosáhne tím, že osudovost se vyznačí blesky, vyšinutost jedné z postav extravagantním oblékáním a lacinými scénami koupání... Ten film neukazuje, proč postavy činí to, co činí, a chce nechat promlouvat obrazy, ale ty jsou plné otravných klišé (kozy v kuchyni) a kýčovité estetiky (to oblečení, ta jakože-vyhrocenost...)._____ Vedle VÁCLAVA vrcholná ukázka "českého chcípáckého filmu", u kterého máme soucítit s postavami na okraji, abychom se cítili tak chápaví a pohnutí (tak leda sami sebou). Je to snobárna a kýčovitá sračka, která se tváří, kdovíjak není duchaplná či oduševnělá, přitom se jedná o okázalou banalitu. A nic víc. (18.01.2007)