In nomine Patris

Velmi nadpůrměrný film, kterému bych těch hvězdiček dal klidně i víc, nebýt jedné mé zásadní výhrady. Z Preisse coby Toufara totiž byl ve filmu udělán mučedník, který se náhodou dostal do mlýnku dějin a který zaplatil za svou neochvěnou víru. Ale bylo tomu opravdu tak? Nechtěl bych se tu pouštět do debat, zda to, co se v Čihošti stalo zázrak byl, nebo nebyl. Já ale na zázraky nevěřím, a tudíž mě napadá jediná osoba, která by s křížem pohnout mohla - Toufar. Plus jeden důkaz o tom, že to všechno nebylo dílem komunistů (i když jsou to stejně svině): Úvahy o tom, že čihošťský zázrak byl od počátku kompletně připraven agenty StB, se podle bývalého člena úřadu pro šetření komunistických režimů Adolfa Rázka ukázaly jako přehnané. "V počáteční fázi nešlo o provokaci StB. Ta pouze tento zázrak, respektive dosud nevysvětlený jev, následně využila pro své zájmy." - Bráno z webu ČT24. (12.12.2009)

Na tento film jsem se chtěla podívat hlavně proto, že pojednává o tématu, o kterém jsem sice slyšela, ale nevěděla jsem nic konkrétnějšího. Příběh to byl smutný, ale hodně hluboký, dokonale kritizují poválečný totalití režim a jeho metody, které se neštítí ani manipulace s tím nejvyšším. Postava faráře je zahraná velmi dobře, co se ale týče zpracování, to je už trochu slabší. (18.12.2014)

Televizní film, který sice ze své podstaty není dokumentem, ovšem o jedné konkrétní historické kauze pojednává, z konkrétních faktů vychází a opírá se o ně. A zde je kámen úrazu: hrůza Toufarova případu vyplývá mimo jiné ze zločinného systému, kterému nakonec (po)slouží i autoři prorežimního a protitoufarovského snímku. Z jeho režiséra naproti tomu (a oproti skutečnosti) vytváří Polišenského inscenace člověka váhajícího a znejistělého, polointuitivně se snažícího proniknout k pravdě a pokusit se vlastně celý případ, na jehož "dalším životě" se podílel, dekódovat. A vůbec ono hezké, chápavé, tápající a velice lidské v protikladu k brutálním vyšetřovatelům jako jediným "nositelům zla", se v inscenaci vyskytuje až příliš: ahistorický přístup? alibismus? Skutečnost je ale ve svém reálném předobrazu ještě brutálnější a mrazivější: v kontrastu knězova případu coby bezbranné oběti státem řízeného zla a ideologie, které více či méně vědomě slouží i "běžní lidé", tím, že věří, neptají se, přijímají. Sugerované volné soucitné společenství, zahrnující takto kolektivně knězovu neteř, režiséra dokumentu i venkovské esenbáky, ovšem neexistuje. A člověk zůstává bezmocně sám. (18.02.2015)

Velice silné téma, ale špatně natočené! Páter Josef Toufar zde má velmi málo prostoru a dle mého názoru to mělo být natočeno s drastickými výslechy, aby to vypovídalo o krutém a brutálním umlácení nevinného člověka... (19.02.2015)

Myslím, že Viktor Preiss i farář Toufar měli dostat víc prostoru, ale i přesto se jedná o celkem slušný nastínění nesmírně krutý doby. Jiří Langmajer sehrál boj o důstojnost výborně, zato skutečnej režisér Neuman (Freiman) neměl pravděpodobně se svým veledílem sebemenší morální problém. (01.03.2016)

Filmy o zrůdnosti komunistické totality by se měly točit a reprízovat co nečastěji. Možná by to lidem v téhle zemi otevřelo oči. Pokud někdo škvár typu Majora Zemana hodnotí kladně, tak zaslouží propleskat a poslat na exkurzi do Jáchymova nebo někam do gulagu, aby viděl, čemu vzdává hold. To samé někdo, kdo z huby vypustí něco tak nesmyslného, jakože za komárů bylo líp. Filmy jako je právě třeba In nomine patris, případně seriály typu Zdivočelé země, ty ukazují pravou podstatu toho zrůdného režimu. Zde to navíc vynikajícím výkonem podpořil nejen Langoš, ale taky Potměšil, nechutně slizký, až komunisticky slizký, Pavlata, a v neposlední řadě nádherná a tady extrémně nevinná Klára Issová. Ta holka je nejen krásná, ale dokonce i skvělá herečka. (04.02.2017)