My Fair Lady

My fair Audrey... tohle byl film, kde jsem ji poprvé viděl zářit - a proto pro mě vždycky zůstane My fair lady něčím speciálním... Ono se to těžko srovnává s muzikály Astairovými (Top hats), či naopak moderními (Moulin Rouge, Chicago), hlubokomyslnými (All that jazz) či poklesle skvělými (South Park: Peklo na zemi)... pro mě to vždycky bude muzikál s Audrey... hm, už jsem zase patetický, takže stručně - písně jsou výborné (hlavně úvodní Woludn´t it be loverly?, samozřejmě The Rain in Spain a v neposlední řadě Harrisonova Ode to man), herecké výkony rovněž (Rex Harrison statečně bojuje s oslepující aureolou Audrey), režijně to jistí maestro Cukor... takže jediná výtka - trochu mi tam vadil Elizyin working-class taťka, ale to už je jenom můj pocit... Jenom tak mimochodem, cover art DVD special edice je úúúžasný- mám ho doma :-))) 90% (19.06.2006)

Při posuzování díla jde o vždycky o projevení vlastního názoru. Tato pravda, prostá ve svém vyjádření a nepůvodní ve své podstatě, se ovšem neobejde bez některých korigujících maličkostí. Patří mezi mě znalosti základních reálií, přehled o možnostech, které nabízela doba, atd., atd. ,atd. Odpustil bych si toto extempore, kdybych nečetl některé ohlasy na klasiku žánru, kterou MY Fair Lady nepochybně je. Tvořivost tohoto hudebního díla oceníme o to víc, známe-li jeho divadelní předlohu, Shawův PYGMALION. V hollywoodském lesku proti všemu očekávání nejenže nezanikla hořká sociální nota tohoto irského fabiánského socialisty, ale naopak - byť osvobozena od své hořkosti - se rozzářila do duhových melodií dnes klasických melodií nesčetných hudebnch čísel. Roztomilá starosvětskost, do které tak lehce vplula i mladší z obou Hepburnových, poněkud posouvá výchozí polohu LADY do shovívavější optiky středních vrstev, ovšem v americkém úsměvném posunu. Ďábelskost, se kterou je potrestán příživnický Doolittle, je přímo démonická: úpět pod tíhou přiměřené renty je trest horší všech vězení - právě v onom duchaplném úsměvu, v jehož znamení se celý muzikál odehrává. V českém prostředí se obě díla dočkala cenných ohlasů: mimo starší film FALEŠNÁ KOČIČKA s Věrou Ferbasovou a Oldřichem Novým, který je ovlivněn ještě PYGMALIONEM, je to nedoceněný moravský muzikál Stanislava Moši MY FAIR LADY (ze Zelňáku). V obou případech šlo a jde o inscenace přijímané s mimořádným diváckým a návštěvnickým ohlasem. Co více říci o díle, jehož nadčasovost oslovuje neustále další a další generace nadšených obdivovatelů? (10.02.2008)

Rozhodně jeden z nejlepších muzikálů.Jako vždy roztomilá Audrey je coby Líza skvělá,Rex Harrison coby pan Higgins řádně charismatický a písničky chytlavé.Přesto nejdu na plný počet a to ze dvou důvodů.Jednak kvůli délce,170 minut je opravdu moc.A taky kvůli tomu,že po zhlédnutí Prázdnin v Římě už mi to nepříjde dokonalé. 80 % (01.08.2009)

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)

Audrey Hepburn ve vrcholné formě a s její buranskou angličtinou dělá z filmu tak výjimečný zážitek, že bohatě přebije i úplnou absenci tanečních čísel a nevídaně naivní romantickou zápletku. Několik písní se skutečně vyvedlo a Rex Harrison hlavní hrdince poměrně zdatně "přicmrndává", ale řekněme si to upřímně..., když nestojí před kamerou Audrey, je to docela nuda. 75% (06.08.2013)