Nepohodlný

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)

Kvality snímku nepopieram, najmä po hereckej stránke, no žiaľ tento námet (politicko-sociálny thriller o fuj fuj farmaceutickej korporácii) nie je práve moja šálka kávy - pre mňa nezaujímavé. Na druhú stranu bol tu krásne ukázaný ten priepastný rozdiel medzi životmi ľudí, na jednej strane bohatstvo a moc a na strane druhej len nafúknuté bruchá a slum. Bohužiaľ to najdesivejšie na tom je to, že tým bohatým už nestačí len majetok, ale berú rovno všetko, aj život toho druhého. Hnus. Priemer. 60/100 (10.10.2018)

Velmi kultivované drama přecházející do uměřeného thrilleru. Hlavní představitel si nehraje na supermana a vše probíhá velice střízlivě, uvěřitelně, aniž příběh ztrácí na zajímavosti a napětí. Navíc se z filmu dovídáme to, co dávno tušíme, že farmaceutické firmy vytvářejí nemoci, epidemie a pandemie podle toho, pro jaký lék zrovna potřebují získat odbyt. V Africe, kde, což také tušíme, se ztrácí většina humanitární pomoci jinam, než kam směřovala, a Afričané slouží za pokusné králíky, všechno toto probíhá mnohem křiklavěji. (18.07.2009)

I přes závažnost tématu se pro mě Nepohodlný stal zdlouhavým, nesdělným a nešokujícím čekáním na neuspokojivou satisfakci s neadresným poselstvím, pro lepší stravitelnost protýkaným bezradnou romantickou linkou, sestávající z prosluněných flashbackových úsměvů Rachel Weisz. Až znepokojivě zapomenutelné... (10.08.2013)

Snímek se mi zaryl jemně pod kůži, především to zapříčinil konec, který jej absolutně podtrhl. Respektive posledních 30 minut. Nepohodlný se opírá o pravdivou situaci v Africe, která je rok od roku horší. Tolik skrytých přírodních krás, obdivuhodných tradic tamních obyvatel zůstává v pozadí díky faktu, že lidský život nic neznamená. Nejeden člověk už tuto problematiku četl, či viděl v dokumentech. Nepohodlný nejde sice až do detailů, přesto zručně vypovídá svědectví a zachovává si po celou dobu roušku napětí. Právoplatný držitel Oscara, díky Rachel Weisz. Nezbývá než smeknout, tak neamerický film se nevidí často. (24.10.2009)