Kráska v nesnázích

Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. (29.06.2008)

„Je to nemocnej člověk.“ – „To máš sice pravdu, ale ten parazit nás všechy přežije.“ Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský patrili k mojim obľúbeným českým tvorcom (Pupendo), bohužiaľ v posledných rokoch začínajú rozprávať čudné príbehy. Ako Medvídek, i Kráska v nesnázích nie je príliš vydarený, dobrý film (napriek niekoľkým výborným scénam) a ani u nej sa nedá zrozumiteľne vysvetliť, prečo. Geislerovú pokladám za kvalitnú herečku len ak hrá kladné postavy. Akonáhle dostane záporné, nejde jej to (v Slámovovom Šťastí bola na zabitie). Tentokrát stvárňuje nesympatickú ženu, ktorej prioritou sú deti, kvôli čomu vyzerá ako vypočítavá a malicherná potvora, ktorá s ľuďmi nehrá čistú hru a zalieča sa každému, od koho niečo potrebuje. Nevravím, že to tak v živote nefunguje, práveže často funguje, ale pozerať sa na to vo filme ma irituje. Ani ostatné postavy nie sú dobré (najlepší mi pripadali Luknár, Macháček a Abrhám v podporných roličkách), postavy oboch matiek sú dokonca odporné. Vrcholom bizarnosti je Jiří Schmitzer, u ktorého som čakal, kedy všetkých podreže alebo aspoň znásilní (scéna „nebudete žrát mé diabetické sušenky“ by obstála aj v horore). Tvorcovia dokazujú, že sa vyznajú v ľuďoch (ako sa voči vám zachová človek, ktorému urobíte službu? Naozaj to bude vďačnosť?). Mali odvahu ukázať, že zdravotne postihnutí ľudia tiež môžu byť hajzli a dialógy odsýpajú („Co tady s tím pláckem budete dělat?“ – „Rekreovat tady budeme.“). Ale tentoraz je to celé oveľa vážnejšie a hoci v skutočnom živote tiež nikto nie je iba dobrý/zlý, film by sa mal predsa len vyjadrovať troška „filmovejšie“, aby sa nestalo, že postava je prezentovaná ako kladná, aby v druhej scéne spravila svinstvo a následne sa zachová ako zásadový človek. Keďže filmy Hřebejka a Jarchovského sú skôr o postavách, než o príbehu, mal som z Krásky v nesnázích negatívne pocity. (09.12.2009)

U tohoto filmu jsem měl jeden velký problém, který jsem nemohl i přes jinak celkem dobrý dojem překousnout... Naprosto neuvěřítelné totiž je, že by vzdělaný, inteligentní, bohatý a citově založený emigrant, milující dobré víno a knihy Milana Kundery, byl schopen a ochoten jít do svazku s takovou živočišnou, prostou a materiální ženskou, jakou byla Marcela. Takže i když scénář je v podstatě velice chytře a kompaktně napsaný, stojí na podmáčených základech, které celý film sráží o třídu níž. Přitom je to obrovská škoda, protože se Hřebejk pustil do velice zajímavého tématu. Nemá tendenci nic "řešit", ale prostě jen zobrazuje některé rysy zpropadeného čecháčkovství, které v konfrontaci s noblesním emigrantem Benešem vyznívají tragikomicky a dost nelichotivě. Kráska v nesnázích je snímek i po herecké stránce zvládnutý velice slušně, zvláště se činí Schmitzer, Geislerová, Vašáryová... Jediný, kdo mi tam absolutně neseděl, byl Hrušínský. Trochu kritický bych byl k hudebnímu doprovodu. Miluju muziku Glena Hansarda i Radůzy a řadím je k tomu nejlepšímu co je u nás k slyšení i vidění. Bohužel Radůza se sem vůbec nehodila a připadalo mi, že Hřebejk ji tam chtěl mít za každou cenu, tak ji tam navzdory všemu prostě protlačil. Vrcholem tohoto nesouladu je fakt, že zatímco na plátně vidíme zpívat Radůzu, ve skutečnosti hraje Hansard s Markétou Irglovou písničku Falling Slowly...Když to tedy shrnu, Kráska v nesnázích je slušný film, dobře zahraný a se zajímavými charaktery, ale přesto zůstává těžko uvěřitelnou pohádkou, jež sráží zážitek na průměrnou podívanou. P.S.: tu studentskou agentůru si Hřebejk taky mohl odpustit... (11.04.2007)

45% - Po Pupendu a Horem pádem rozhodně zlepšení. A přesto zklamání. Jsem možá na Hřebejka přísný, ale vidím opravdu zdatného filmaře, u nějž forma (kamera, hudba, herecké výkony...) převyšuje obsah (scénář, dialogy...) takovou měrou, až mě to jako diváka skutečně mrzí. Jakékoli náznaky zajímavých motivů v ději jsou instantně sabotovány "hláškami", které kromě prvku odlehčení a vulgarity nemají jinou funkci, než odvést pozornost od nedokončených point, či nedotaženého jednání postav. Proto na mě Kráska v nesnázích působí jen jako slide show opravdu výborného herectví, krásné filmařiny a ucházející hudby (všelijaká nesourodá dobrá hudba, většinou neobratně použitá).... a všechno dohromady to klouže po povrchu jakési vztahové zápletky kde všechno se vším jakoby souvisí, ale kromě několika vypointovaných stereotypů postav nabídne jen typickou hořkosladkou podívanou, která je na komedii málo zábavná a na drama příliš mělká. Mě tohle bohužel neosloví. (10.03.2012)

Absolutně nechápu, o čem ten film byl (měl být). Jarchovského scénář vykazoval jistou míru chaotičnosti už při Horem pádem, nicméně tam z chaosu alespoň povstával jasný obsah a záměr, při sledování Krásky jsem už jaksi nestíhal myšlenkové pochody (jsou-li tam nějaké). Zmatené hemžení postav v neorganizovaném orloji "příběhu", který by se dal s jistou mírou arogance a hrubiánství shrnout do věty "staří emigranti jsou pozorní, ale stupidní český automechanik šoustá lépe". Geislerová v tradičně zvulgárnělé poloze, šaramantní Abrhám a žlučovitý Šmicer, dozajista snana o pestré panoptikum postav. Nicméně pouze poslední jmenovaný má v sobě přesvědčivost. Ostatní figury mi přišly jako pimprlata v nudné hře, prošpikované opravdu pěknou hudbou. Krom Jarchovského bych ještě rád poznamenal, že Hřebejkova firma spěje k naprostému úpadku. Pokud jsem v Pupendu i v Horem pádem pár zajímavých nápadu byl schopen najít, v Krásce už jsem o žádný nezakopl. (15.10.2007)