X-Men: Poslední vzdor

Zo "zatiaľ" trilógie najslabší kúsok, ktorý ale s prehľadom uhasí chuť po poriadne chladenom, letnom, blockbusterovskom koktejle. Až na pár detajlov vzorový príklad dokonalej komixovej adaptácie, ktorá trochu "trpí" (z pohľadu diváka a hlavne kritika) svojími nadčasovými predchodcami. Rattner ruluje! (10.08.2006)

POSLEDNÍ VZDOR je rozhodně nejrozmáchlejším dílem celé mutantské trilogie. Navzdory výměně režiséra (Ratner místo Singera) se podařilo natočit výpravnou trikovou zábavu, která umně využívá psychologii rozpracovanou v prvních dvou X-Menech. Děj se točí kolem objevení léku na mutaci (stále častěji se objevující "vykulený" Cameron Bright). Magneto využívá příležitosti a rozšiřuje řady svých stoupenců (Juggernaut, Callisto, Phoenix...) a připravuje se na již tak dlouho zmiňovanou válku. Což dává prostor ke spoustě hračičkování. Ratner přišel dokonce s několika výtečnými novinkami (hodnocení podle stupně vyspělosti mutanta 1-5, Wolverinův vylepšený bojový styl) a úžasnými scénami (Wolverinův výstup k Jean je absolutně prefektní, stejně tak měření sil Xaviera s Phoenix). Ratner ale není Singer a tak psychologii postav trochu odflákl. Dokončil naťuklé věci z dvojky a snažil se otevřít i nějáké nové (Angel, Mystique), ale to jen proto, aby je vzápětí uzavřel. Těžko říct jak by to celé dopadlo, kdyby Brian Singer neutekl k chlapíkovi k červené pláštěnce, ale i tak zůstávají X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR prozatím nejlepší blockbusterovu událostí letošního roku. P.S. Famke Janssen mám hodně rád, ale tady jsem z ní měl husí kůži a skoro jsem se jí bál. (17.07.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)

Na poslední X-meny jsem se těšil tak, že jsem na ně do kina šel nemocný. Musím bohužel konstatovat – nezasloužili si to. Ratner slíbil dvě věci: 1)“Budu pokračovat v Bryanově duchu.Zachovám jeho styl.“ ; 2)“Příběh velkolepě uzavřu, vše do sebe zapadne. Máme skvělý scénář, který je emocionálnější než u předchozích dvou filmů.“ Co se týká bodu jedna, toho dostál skoro bezezbytku, což je sice nejspíš dobře, na druhou stranu možná už by se trojce hodil trochu novější háv. No a k druhému bodu se radši moc vyjadřovat nebudu, sprostě mluvím nerad. Ratner představuje nové mutanty,kteří jsou buď dějotvorně naprosto zbyteční – co tam proboha dělal Angel?! – nebo k uzoufání ubozí – chlap, kterému s rukou vyrůstají ostré kolíky nebo baba, která umí rychle běhat a poznávat, na které úrovni (!!!!) ten který mutant je... Ratnera samozřejmě očividně dost svazovala stopáž, nutící ho v krátkém čase uzavřít všechny dějové linie, načaté Singerem-to se mu jakžtakž podařilo, i když to bylo na škodu kvalitě (a třeba teleportéra Kurta Wagnera vypustil úplně).Až na pár scén zklamání, škoda přeškoda! I tak, fanouškům série doporučuji. 50% (17.06.2006)

Ratner výrazně nezklamal a ani nepřekvapil. V jeho podání se inteligentní komiksová adaptace s hutnou psychologickou základnou přetavila v neškodnou rodinou zábavu alá Spider-Man. Jenže stejně tak jako není Ratner Singer, tak má daleko i do Raimiho. Ratner má jediný, zato dost výrazný problém – naprosto neumí pracovat s emocemi. Pokud jde o efektní akci, je Ratner víceméně doma, ale jak jde o charaktery, je nejistý a výsledek je značně rozpačitý. Ratner bohužel nepochopil mnohé postavy, díky čemuž se občas některé charakterově mění prakticky z minuty na minutu a tak třeba po pár stylových větách náhle Wolverine vyšvihne heroický proslov, ovšem takovým způsobem, že se to k němu vůbec nehodí. Podobných „odboček“ je ve filmu až příliš mnoho. Scénář rozhodně měl potenciál a ani Ratner ho nedokázal naprosto zabít. Ale z každé druhé scény čiší průměrnost a některé vyšumí tak, až to zabolí. Nikoli ostudné, ale trestuhodně průměrné zakončení (22.05.2006)