Capote

Úžasný herecký koncert Philipa Seymoura Hoffmana, který si Oscara víc než zasloužil. A samotný příběh Capotova životního díla, po kterém už žádnou knihu nedokončil, je natočen velmi dobře a zanechal ve mně velmi hluboký dojem. Především vyprávění průběhu samotné vraždy je velice silná scéna, dlouhá doba čekání na konečný rozsudek, Capotovo postupné chátrání a propadání alkoholizmu, všechno je působivě a dobře zpracováno. (25.03.2006)

Když začíná film záběry na lány obilí, je myslím jasné, co od zbytku očekávat. Pokus o hluboký film, který je ve skutečnosti nudný jak telefonní seznam. Nad vodou snímek drží Hoffman, ale jen tak tak, protože imitování Capoteho není tak silné jako jeho obvyklé charisma. Mnohem lepší než tenhle film je podívat se na staré dobré In Cold Blood. Uznávám, že celá konstrukce Capoteho je zajímavá. Teoreticky je to velmi povedený film a přemýšlet o jednotlivých motivech je nepochybně zajímavé. Sledovat to v praxi mě ale prostě nezajímalo. (07.02.2014)

Zcela bravurní představení Capoteovy postavy v podání Philipa Seymoura Hoffmana. (27.11.2007)

Hoffman jako Capote výborný, ale moc jsem tu jeho fascinaci nechápal a film mě nestrhnul. (11.01.2020)

Vedle Brooksova majstrštyku Chladnokrevně působí Millerovo dílo poněkud chladnokrevně a z Trumana Capoteho, průkopníka literárního žánru „true crime“, dělá svým nekomplexním prolnutím dramatu s biografií a tuctovostí zvící lánů Kansasu jen jakéhosi epického dělníka bulváru, jehož egoismus zastíní vše ostatní.. Hoffman dostal roli na tělo a jeho nadstandardní výkon v rolích excentrických, citově rozervaných podivínů už beru jako samozřejmost. Více zájmu však u mě vzbudila trojice C.Cooper, C.Keener a C.Collins jr., což bylo dáno i tím, že se jejich herecky nevděčné postavy potýkaly se skutečnými problémy.. (14.05.2014)

Millerovo životo-drama neumí na rozdíl od pozdějšího Moneyballu úplně strhnout, ale bohatě to vynahrzuje vrstevnatým portrétem podtrženým jedním z nejlepších výkonů, co jsem viděl, a několika dechberoucími momenty. Ano, vraždy Clutterů a poprava jsou... ehm... perfektní. (16.02.2014)

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)

Tak dlouho jsem se na tento film těšila a stále mi v hlavě zněl výsek jeho recenze z časopisu Premiere. V níž byla část, kde o výkonu Philipa Seymoura Hoffmana hovořili jako o "ošklivém skrčkovi, ze kterého nebudete moct spustit oči." S vysokým zájmem a očekáváním jsem se začala na onoho ošklivého skrčka dívat. Ovšem po hodině sledování se mi nesnesitelně začaly zavírat oči, takže asi půl hodinu jsem pospávala a jen poslouchala. Ke konci jsem opět nabyla bdělosti, která mi umožnila posledních zhruba dvacet minut před závěrem filmu plně sledovat. Ač jsem možná očekávala lehce kontroverznější dílo, jinak ztvárněné, toto komorní zpracování mě rozhodně nezklamalo. (29.08.2011)

Je dosť otázne, či bol v tomto filme Capote vykreslený ako kladná, alebo záporná postava. V každom prípade ako geniálna a lišiacky zmýšľajúca, chladná. O herectve Philipa Seymoura Hoffmana sa toho už popísalo dosť a myslím zaslúžene. Takže aj to prispelo už k fajn spracovaniu tejto filmovo náročnej témy, čomu zodpovedá aj nominácia za scenár. Ja som pravdu povediac o Capotem nevedel skoro nič, ale po tomto filmíku to budem musieť dohnať. Rovnako ako aj genialitu snímku, ktorá mi tiež ušla pomedzi prsty. 60%. (03.09.2006)

Vynikající film s úchvatným Hoffmanem. (13.12.2006)

Je fajn sledovat dobře hrajícího Hoffmana... ale co je to platné, když mě film připadal neskutečně roztahaný, nudný a bez štávy. Pro mě zbytečná záležitost, mé hodnocení 2 hvězdičky... (25.01.2007)

Když dva dělají totéž, není to totéž, aneb Capote (2005) vs Infamous (2006). Infamous je pojato v mnohem lehčím duchu, hlavně začátek je skoro jako nějaká komedie. Celkově je Infamous dobrý film, ale divák se musí ptát, proč to vůbec někdo točil? Nejde jen o to, že se zabývají jednou, skutečnou osobou, ale zachycují naprosto stejné období, vedlejší role, mají naprosto stejnou strukturu a některé záběry či dialogy jsou takřka totožné!! Vážnější styl Capoteho k tomuto tématu sedne lépe, přecejen jedná se zde o čtyřnásobnou vraždu. Dokonalý a právem oceněný Philip Seymour Hoffman pojal svého Trumana mnohem lidštěji, nejednoznačtěji a tudíž zároveň i s jeho chybami a nehezkými charakterovými vlastnostmi, třeba vychloubáním, lhaním, sobeckostí a samolibostí... Zmíněná komičnost Infamous je dána třeba už rolí komediálního herce Jeffa Danielse v roli šerifa, v Capotem ztvárněném "vážnějším" hercem, Chrisem Cooperem. Je možné říct, že Capote je "lepší" film, než Infamous, ale nelze říct, že by Infamous byl film "špatný". Jen mi pořád nedochází smysl jeho vzniku, který se mi zatím nepodařilo vypátrat, stejně jako to, zdali tvůrci Infamous viděli film Capote v průběhu natáčení svého díla, protože obě díla jsou si opravdu neuvěřitelně podobná. Přinejmenším zajímavé je ale to, že obě díla se v zobrazení osudné noci 15.11.1959 v některých podstatných detailech dost liší! Toto je opravdu výborný film, který vám nesmí uniknout. PS: Je pozoruhodné, jak se film obratně vyhýbá otázce trestu smrti. (09.04.2008)

Postavit film jen na hlavním herci funguje, bohužel ne v tomto případě. Ne snad, že by byl Hoffman špatný herec, je vynikající. Bohužel zbytek (příběh a vedleší postavy) působí oproti Capotemu jaksi černobíle. (15.12.2007)

Na můj vkus byly pasáže, které měly za úkol utvořit divákův názor na zločince a na samotného Capota příliš zdlouhavé a tzv. nicneříkající...ale Philip Seymour Hoffman si toho Oscara doopravdy zaslouží, wtz. (15.04.2006)

To, že Hoffman dvě hodiny mluví jako teplouš (kterého vlastně i hraje) ještě neznamená, že předvádí výkon hodný Oscara, či nominace. To, že se snímek snaží být věrohodné autobiografické drama o světovém pisálkovi ještě neznamená, že půjde o kultovní dílo, které se zapíše do dějin. Není biografie jako biografie. Někteří režiséři dokážou dát takovýmto projektům neskutečnou šťávu a v relativních mezích i invenci a dynamičnost, někteří to nedokážou. V druhém případě je to tak pouze jen suchá expozice, jejíž strohá a emocionálně odtažitá výpoveď vydrží v paměti ledatak několik minut po ouvertůře. U Capoteho mi vydržela asi tak dvacet vteřin. Jeden z nejnudnějších a nejnestravitelnějších projektů roku. (04.06.2008)

Přečtení knihy Chladnokrevně před shlédnutím otevře nové obzory (detaily Perryho života, důležité okolnosti, které byly opomenuty...). Zároveň se vám ale bude snímek zdát o to horší a k uzoufání krátký. Ovšem sledovat Philipa Seymora Hoffmana - chci říct oživlého Capoteho - je zážitek dostatečně nevšední i bez nepropracovaného pozadí nechvalně známé Holcombské tragédie. Finální scéna ve "Skladišti" je nezapomenutelná. (19.02.2008)

Zo zaciatku mi dej utekal dost pomaly a monotonne, nechybalo vela a takmer som zaspal. Z tohto pohladu by som dal filmu 60%, ale nedovoli mi na 60-ke zostat uz len vdaka hereckemu koncertu Philipa Seymoura Hoffmana. Oscara si urcite zasluzil. (27.04.2007)

Retro atmosféře náramně sluší obsazení Philipa Seymoura Hoffmana i mé oblíbené Catherine Keener, tempu a dynamičnosti ale na druhou stranu poměrně neprospívá režisér Bennett Miller. Stejně jako u jeho následujícího sportovního dramatu Moneyball kupí řadu scén bez šťávy, je chladný a v některých scénách až zbytečně nepřístupný. A stejně jako snímek s Bradem Pittem je i Capote silný v detailech, má jedno velké herecké eso v rukávu (nikoliv však oscarové eso!!!), ale ve výsledku není nikterak výjimečným nebo objevným snímkem. (07.05.2012)

Pamätám si, že keď som čítal knihu "Chladnokrvne", tak na mňa skutočne silne zapôsobila. Jednak svojim obsahom a jednak formou akou ju Truman Capote napísal. Doteraz ju pokladám za jednu z najlepších vecí, čo som prečítal. Struhujúci a skvele podaný príbeh dvoch mladých vrahov - Perry Smith a Dick Hickock. No ani vo sne som netušil, aký bol autor tohto románu podivínsky, homosexuálny exot. Velice výnimočný človek, ktorý napísal výnimočnú knihu. Preto som veľmi vďačný pánovi Bennettovi Millerovi, ktorý mi svojim krásnym filmom odhalil osobnosť tohto umelca. ***** (01.02.2008)