Území strachu

Detektivka, která nebyla vůbec špatná. V rámci mantinelů, daných dobou plnila veškeré požadavky žánru, netrpěla nelogičnostmi a přitom měla překvapivé rozuzlení, ideologie žádná, naopak několik postřehů, ukazujících realitu pozdně reálného socializmu ve vší nahotě včetně nevábného prostředí a přinášející i jednu ne zcela špatnou myšlenku. Jak potrestat toho, kdo svým sobeckým a bezohledným chováním zavinil zločin, ale přitom ho nespáchal a paragrafy na jeho chování prostě neexistují? Tohle je problém poněkud obecnější a je pozoruhodné, že podobné otázky se vyskytnou spíše v okrajových žánrech, než v té takzvaně "velké" filmařině. Tam se naopak řeší abnormality nebo vykonstruované a nafouknuté prkotiny....kromě solidních výkonů v rámci slušného zobrazení (jehož tradiční síla je ve vedlejších postavách) mně v dobrém zaujala Zuzana Schulzová, kterou jsme bohužel neměli možnost moc často na obrazovce nebo plátně vídat a naopak směšně působil Oldřich Vízner. A ty jeho boty, to byla síla......ale jinak hodně dobrý. (16.11.2015)

Hned při vraždě jsem si vzpoměl, že už jsem to kdysi viděl, bohužel nebo spíše bohudík už jsem si nevzpoměl, kdo je vrahem, jen si pamatuji, že bych do tý lesní cestičky nešel večer ani za milion. Docela dobrý na jeden pokuk a škoda, že se Zuzana Schulzová z našeho filmu po revoluci vytratila. Není první hezká ženská co takhle po anglicku zmizela a jednoho to sere. (02.12.2018)

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit. (01.10.2020)

Dobrá detektivka. Až na hudbu, která celý film zvěstuje hrůzu včetně při závěrečných titulcích, je děj naplněn tajemnem, které si každá z postav s sebou nese, dobrou policejní prací detektivů, kteří dlouho tápou, a i přes dlouhou stopáž slušným spádem děje. Tato detektivka mě naplnila takovým tím pnutím, které dobrá detektivka přináší. Ano, jsem spokojen. (24.07.2016)

Československá televizní kriminálka s poměrně překvapivým odhalením pachatele. Blízko areálu rukavičkárny je zavražděna žena, manželka tamějšího náměstka. Později je na témže místě napadena náměstkova milenka paní Borošová (Z. Schulzová) a inkriminovaná lokalita je poté nazývána znepokojenými zaměstnankyněmi továrny území strachu. Vyšetřování případu se ujímá kapitán Beránek (překvapivě klidný a sympatický A. Molčík) a poručík Velich (O. Vízner). Pachatelů připadajících v úvahu je mnoho, většina filmu zobrazuje výslechy jednotlivých podezřelých. Ve vedlejších rolích účinkovali sexuálně nevybitý náměstek J. Přeučil, P. Rímský v roli řidiče autobusu-úchyla či podváděný alkoholik J. Schwarz. Domnívám se, že se jedná o mírně nadprůměrnou kriminálku, mezi jejíž největší přednosti řadím netradiční duo vyšetřovatelů a nečekaný závěr. (08.08.2014)