(J)elita ze střídačky

Pokud je baseball vaším oblíbeným sportem, možná si tento marný pokus o komedii ze sportovního prostředí aspoň trochu užijete, avšak jestliže ani zhola netušíte o co ve hře s pálkou a bílým balónkem kráčí, ani zaboha nepřijdete na to, proč byla tato veskrze nevtipná a fekální „komedie“ vůbec natočena. (05.11.2008)

Další podprůměrná komedie z produkce Adama Sandlera, která vás pobaví svými třemi skvěle napsanými vtipy, ale zbytek je jen trapná snaha o legraci. Občas mi to přišlo jako opravdová blbost plná trapných a nezábavných vtipů. Na druhou stranu bylo hezké vidět Roba Schneidera v trochu vážnější roli než jak ho známe. (08.11.2019)

Nemám rád buranské nechutné komédie, ktorým kraľuje Adam Sandler, ale pre jeho kamaráta Roba Schneidera mám slabosť a tento film považujem za jeho najlepšiu sólovku. Možno aj preto, že Rob tu tentokrát hrá normálnu postavu, ktorá sa vyvaruje nechutností. Zato zvyšná parta geekov, ktorí v živote nehrali bejzbal predstavuje typických viac či menej vtipných a miestami aj nechutných lúzrov. Hlavne Heder si mohol odpustiť ochutnávať všetko možné. Našťastie je tu Jon Lovitz ako kráľ geekov, ktorý zbohatol a tak si môže dovoliť všetky možné gadgety so slávnych filmov, ktoré geeka diváka neskutočne potešia. Ako fanúšika Star Wars mňa teda potešili. Niektoré vtipy sú dosť WTF. Napríklad 12 ročný Amaury Nolasco s oficiálnym preukazom namalovaným pastelkou. Okrem Scheidera ma potešil David Spade, ktorý je často opomíjaný a magor Swardson, ktorý ide natoľko za hranu, že ma nakoniec vždy rozosmeje. Finálny zápas narúša klišé športových filmov a jednoducho si hráči užívajú hru. Takže celkovo aj napriek občasným nechutnostiam a primitívne podanému posolstvu, ma to baví. 7/10. (20.08.2019)

Pokud člověk odhlídne od skutečnosti, že tento snímek nemá vůbec žádné umělecké ambice, v což aspoň doufám, že byl takto i zamýšlen, tak je to celkem sranda. Ale taková ta ujetá a stupidní ve stylu Vybíjené a jiných filmů - například úvodní scéna: jeden z hlavních hrdinů se hned dloube v nose. Tenhle týpek je zrovna docela zbytečně přehnaný, což je škoda, ale k tomuhle typu filmů to prostě tak nějak i patří. Lidi tu v podstatě můžete rozdělit jen na ty, co jsou šikanování a co šikanují, můžete se zde koukat na to, jak čtyřicetiletý panic si začne s krásnou blondýnou atd. atd. - prostě takový ten typ filmů, tedy filmů, na které se občas podíváte, připomínají vám kupu dalších filmů, rychle uběhnou, a vy si po jejich shlédnutí řeknete: ale jo, celkem se to dalo. (12.07.2007)

Už prvých 10 minút vám naznačí, o aký kvalitný filmový zážitok pôjde - špáranie sa v nose a následné skonzumovanie výsledku tohto špárania, vzápätí prdenie do ksichtu... A v podobnom štýle to pokračuje aj ďalej, samozrejme nesmie chýbať ani poriadna šabľa. Veľmi dobre som vedel do čoho idem, keďže v hlavnej úlohe je kráľ dementných komédií Rob "Shiťák" Schneider a navyše režíruje Dennis Dugan, ktorý má na konte tiež plno "kvalitných" kúskov... Jim Carrey a Adam Sandler ma už presvedčili, že majú na viac a vedia aj hrať, ale Rob je iná kategória, ten vždy zostane verný len týmto IQ 20 filmom. Chcel som si precvičiť svoju pevnú vôľu a vydržať to do konca, ale 30 minút tohto neľudského mučenia bolo maximum čo som bol schopný vydržať. Z tohto sa budem dlho dostávať, na to bude treba aspoň 10 oscarových filmov. (01.02.2010)