Il deserto dei Tartari
Le Désert des Tartares
Die Tatarenwüste
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
Režie:
Valerio ZurliniScénář:
André G. BrunelinKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Vittorio Gassman, Giuliano Gemma, Helmut Griem, Philippe Noiret, Jacques Perrin, Francisco Rabal, Fernando Rey, Laurent Terzieff, Jean-Louis Trintignant (více)Obsahy(1)
Mladý důstojník Giovanni Drogo byl přidělený v rámci své vojenské služby do izolované pevnosti Bastiano, která se nachází na pomezí velehor a rozlehlé pouště, odkud může kdykoliv přijít útok nepřítele. Očekávaný útok nepřátel ze Severního státu a vpád krutých Tatarů ovšem stále nepřichází a vojenskému oddílu v pevnosti nezbývá, než být neustále ve střehu před reálnou hrozbou. Předzvěst možného útoku může znamenat i zbloudilý kůň na hranicích pouště, proto velící plukovníci trvají na striktním dodržování všech předpisů a pravidelném střídání stráží. Někteří důstojníci trpělivě vyhlíží možného nepřítele, jiní hrozícímu nebezpečí přestávají věřit. Všichni ovšem ve své oddanosti Bastianu obětují své mládí a jejich bytí se proměňuje v nekonečnou nicotu... Tatarská poušť byla posledním snímkem italského režiséra Valeria Zurliniho (Bouřlivé léto, Děvče se zavazadlem, Rodinná kronika). Snímek vyniká úchvatnými scenériemi pevnosti a krajiny, které byly pořízeny v okolí citadely v íránském městě Bam. V rolích důstojníků a generálů se představí slavní herci z různých koutů Evropy (Max von Sydow, Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Giuliano Gemma, Fernando Rey, Philippe Noiret a další). Bezvýchodnou situaci čekání a nicoty dokresluje podmanivý hudební doprovod Ennia Morriconeho. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Knoflíček za knoflíčkem. Zrníčko po zrníčku. Kámen na kameni. V jedné uniformě. Kabátce vybělené. Co jméno, to hvězda nejen na výložkách. Zlata karát. Na výsluní majestát. Výstavní herecký hrad. Úl společných, sopečných hlav. Davový, dávivý horečnatý mrav. Dunivý cval jehel v límcích. Vliv sil přediv neurčitých. Vybájeného budoucího zpřítomnění, faty morgány zrcadlení. Příval spálených lící. A cíl? "Písečný ostrov," který neodpouští, /ne/opouští, kdo má pod čepicí. I ten, z něhož vane čarovný pel. Černý vladař, co zavelel, když před branami nájezdníci. ()
Pevnost je zde kafkovským zámkem, vojenský řád nekončícím byrokratickým procesem a lidé stejně jako u Kafky zbyteční a bezmocní. 75% hvězdiček ()
Tento pomalý snímek mě dostal. Sice až v průběhu filmu jsem se jaksi naladil na tu správnou vlnovou délku, kterou film potřebuje, ale zato mi málem vyrazil dech. Tak bezútěšná atmosféra... to se prostě nedá popsat, musí se to vidět, ale hlavně VNÍMAT. ()
Pre mňa zbytočne dlhý, nezáživný film, bez poriadnej akcie. Ani herci veľkých mien tu veľmi nezažiarili. ()
Neprávem opomíjený skvost širší veřejnosti nepříliš známého Valeria Zurliniho. Předloha, která nezapře ovlivnění Kafkou, Beckettem ad., se ve filmové adaptaci dočkala výrazně estetizované podoby, kde na první pohled zaujme vyprecizovaná práce kameramana, ať už jde o kompozici, či práci se světlem, přičemž náležité využití překrásných scenérií vyprahlé pouště i zasněžených hor (natáčelo se v Íránu) se vyloženě nabízelo. Bez nadsázky hvězdné herecké obsazení je třešničkou na dortu. Opět jsem se utvrdil v přesvědčení, že geniální Vittorio Gassman si jednoznačně zaslouží být v mých top 10 hercích: srovnání jeho minimalistického a introspektivního herectví v Tatarské poušti a totálně expresivního projevu šílence v o rok pozdějším filmu Ztracená duše (režie Dino Risi) ukazuje, v jak extrémně protikladných úlohách lze být stejně suverénní. Na pět hvězdiček jsou ale i další, a to nejen slavní Max von Sydow a Philippe Noiret, ale i např. méně slavní (a zde naprosto bezchybní) Laurent Terzieff nebo Jacques Perrin v hlavní roli. -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Itálie / Západní Německo. ()
Pevnost uprostřed pouště a příběh, co se ubírá svou cestou, jež tento film odlišuje od ostatních. Běží zdánlivě poklidně, stojí na dialozích, za každým se skrývá osobitý příběh minimalisticky nám podaný, a k výčtu filmových žánrů bych připojila mysteriózní. Určitě stojí za vidění, každý to asi bude vnímat jinak. ()
Mal som moznost vidiet, ako sa robi nudny film, kde sa naozaj nic nedeje. Neustavicne sa tam len kecalo o bliziacej sa pohrome, menom nepriatelska armada. Absolutne nekonecna minutaz filmu ma ubijala k smrti a nie prist vytuzeny koniec, ktory som tak kazdu chvilu ocakaval. Velmi som sa tesil, ako bude prebiehat samotny boj proti tej pevnosti. Po prekonani dlhej stopaze konecne ukazali bliziacu sa armadu na konoch, ale v totalnej dialke. A to bolo vsetko, boj vobec neukazali a ani vobec neviem, ako vlastne vyzerali ti ich protivnici do tvare. To bol teda pekny podraz pre mna. Film sa unasal v takom dramatickom opojeni, kde to asi kazdemu liezlo na nervy medzi kamennymi stenami polorozpadnutej pevnosti v krajine nicoho. Preto aj moje hodnotenie bude dramaticke, alebo skor tragicke. ()
Totální vycukání.Gigantická Guma Giuliano Gemma.A Pan Morricone.Minimalisticky pofukuje,podobně jako v The Thing. ()
Buzzatiho román je mou srdeční záležitostí a pokládám ho za umělecky nejpůsobivější vyjádření existencialistické filozofie (kam se v tomto smyslu hrabou Sartre a Camus!). Film samozřejmě za vynikající literární předlohou pokulhává, čemuž se ani nelze divit. Vadilo mi i zasazení do konkrétního historického času, byť bylo naznačeno jen jediným titulkem. Na druhou stranu tvůrci dodrželi neurčitost historického prostoru, i když evidentně pracovali s ozvěnou mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie. Exteriéry skvostné, herecké výkony výborné. Film jsem viděla dvakrát, přece jenom si však nyní radši (počtvrté) přečtu román. ()
Dříve mě takové filmy bavily víc......čekal jsem trochu více hudebních sekvencí, větší prostor pro Morriconeho. ()
Myslím, že se tvůrcům poměrně přesně podařilo přenést atmosféru knihy do filmového prostředí. Možná to vyznívalo ještě o trochu lépe než v knize. Proč nedávám víc, je, že jsem nebyl schopen se ztotožnit se stylem Buzzatiho vyprávění v knize a tedy ani ve filmu. To je ale můj problém, ale nezaujatě musím říct, že pokud bych hověl víc tomuto stylu, tak atmosféra filmu, herci, muzika, to vše bylo nadstandardní. ()
Film léty vyzrál v dokonalý klenot, herectví, kamera, hudba i režie jsou svrchované. Oživuje podobenství Buzzatiho románu, do jisté míry analogické s Kafkovou povídkou Před zákonem. ()
seznámení s pevností a přísnym režiem uvnitř byl slibnej začátek, bohužel se film brzo zvrtl do plytké gay romance, kdy se místo válčení neustále jen rešilo: chci odejít - neodcházej, bude se mi stýskat / chci zůstat - odejdi, bude to pro tebe lepší... ()
Na to co film, chtěl (měl?) sdělit je to natočeno velice nudně a zdlouhavě. Také jsem se těšil na Philippa Noireta, který zde má v podstatě jen štěk. Naopak Max von Sydow jako velitel pevnosti je jedním z mála plusů tohoto traktátu. ()
Plusy - hviezdne herecké obsadenie a nadštandardne herecké výkony, nádherný exteriér a uz tradične kvalitný i keď sporadicky sa vyskytujúci hudobný doprovod. Mínusy - s pribúdajúcimi minútami sa vytráca dejové tempo, v dôsledku čoho veľmi zaujímavá pointa vyznieva naprázdno. ()
Věru, prapodivný film. Psychologická sonda do duší mužů, kteří jsou připraveni. Na cokoliv, snad kromě toho, že se dočkají. ()
Zvláštně pohlcující atmosféra pevnosti. ()
Válečný film jo? Ve filmu se objevují postavy ve vojenském mundůru a nějaké ty pušky, kulomety a šavle. Ale během filmu došlo snad k jedinému výstřelu a to důstojníka který byl převelen jinam. Během své cesty sesednul z koně, napil se vody či lihu nevím. A oddělá se. 140 minut totální nudy. Ale ve skutečnosti film splnil co nabízí. Nepřítel který nepřichází a bitva která se nekoná. Ale já tomu dávám pouze 10%. ()
Snad se jen ke zdejším komentářům sluší ještě dodat, že by k snímku pasoval i žánr "psychologický", obzvláště pak s onou sebezničující, do morku kostí užírající pointou, jakou tu můžeme vidět. ()
Buzzatiho kniha mě pohltila a filmu se překvapivě podařilo do sebe vtisknout její ústřední existenciální myšlenku. Zobrazení života na místě, kde se doslova zastavil čas a mnoho výjimečných mužů ubíjí své životy čekáním. Na co vlastně? Jde o metaforu života jako pouhého čekání na jeho naplnění a na smrt nebo příběh neznámých mužů jako tisíců jiných, kteří strávili život ve službě vlasti a vyššího cíle, který se ukázal být chimérou? Skvělí herci vtiskli postavám zřetelné charaktery, nejlepší podlě mě byli Max von Sydow představující muže, který se s každým povýšením stále víc stává konformním jako jeho dřívější velitelé a lékař v podání Jeana-Louise Trintignanta, snažící se marně vše pochopit. ()