Královna Margot

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :) (24.01.2019)

Epizoda z dějin vnitrokřesťanského dialogu. Pěkně naturalisticky a syrově natočeno - při milostných scénách málem jeden cítí parfém, pot a další, při scénách vraždění zase krev, žluč a počínající rozklad. Příslušníci vládnoucí vrstvy vykresleni jako smečka duševně nestandardních jedinců poháněná chtíčem, chamtivostí a strachem. Skvělé kostýmy a krásná Isabelle to doplňují. Dost drsný romantismus. (22.09.2013)

„Čí meč krví zbrocený? Boží či jen svěcený?“ Královnu Margot musí Bůh milovat! Její krvavý příběh je totiž o něm. O braní jeho jména nadarmo a masovém vraždění ve jménu víry. I já jsem se do Margot zamiloval. Do sestry krále a dvou bratrů, slinících při pohledu na trůn. Tajemná kráska, svými bratry vycvičená k sebezničující ženskosti. „Ukradli ti všechny peníze? Tak mě budeš mít zadarmo.“ Skláněl jsem se i před jako kámen tvrdou Kateřinou Medicejskou a její horoucí mateřskou láskou, jdoucí přes mrtvoly. Tak chladnou a pragmatickou: „Chtějí po mě tvou hlavu, mám ji dát?“ Nájemný vrah Maurevel: „Prodejte ji draho. Nebo mě použijte.“ Oslovily mě i spousty vedlejších postav, které se příběhem jen mihly, ale jako by do něj vstoupily přímo z ulic Paříže, onoho dusného srpnového večera roku 1572. Podobně jako Marketa Lazarová, ani Královna Margot pro mne není jen film. Spíš svědectví doby, nějakým božským zázrakem zachycené na celuloidový pásek v oněch dávných časech. Tenkrát před staletími, kdy se vražděním ve jménu víry rodila naše přítomnost. (05.06.2013)

Pro mě spíš slabší historicko-romantické drama. Film obsahuje mnoho perfektních scén, z nichž některé skutečně dýchají dobovou atmosféru, ovšem celý snímek je přehnaně dlouhý a chvílemi se může stávat až nudný. Nemohu vychvalovat jako ostatní skrze zmíněnou stopáž. Masakr Bartlomějské noci je opravdu výtečně natočen, ale souhlasím s Mattym, že se jedná o vrchol celého filmu, který už není překonán - přišel příliš brzy v rámci délky snímku. Něco jsem v těch 160 minutách postrádal a nespokojím se jen s výbornými kostými, vykreslením proměny Margot a vylíčením intrik, incestů a dalších kostlivců ve skříni královské rodiny. Přes 3,5* se nedostanu. (07.08.2009)

Výborně zpracovaná a značně působivá Bartolomějská noc jakožto vrchol filmu přichází opravdu příliš brzo (vzhledem k délce snímku), zbytek mi příjde po obsahové stránce už jen takový lehký nadprůměr. Mnoho scén je natočeno docela nepřehledně a ze změti postav má divák solidní guláš (ne, nepochutnal jsem si). Z hrdinů zaujal pouze Jindřich Navarrský, Margot jsem její proměnu příliš nevěřil (no, v jádru mi přišla vlastně pořád stejná) a hlavně mě štval La Mole, kolem kterého se toho dělo až zbytečně hodně (samoúčelný souboj se zabijákem uprostřed hromady mrtvol budiž dobrým příkladem). Konec, který toho v podstatě moc nevyřešil na kvalitě taky nepřidal. A když k tomu přičtu ještě nudu, která mě bohužel během sledování několikrát přepadla, nemůžu jít s hodnocením (i s ohledem na dobrou technickou stránku filmu) nad lepší průměr. (04.09.2012)