Královna Margot

asi najlepší historický film, ktorý som videl a rozhodne jeden z najsilnejších a najlepších francúzskych filmov 90.tych rokov. Výprava je ukážková a na kostýmoch sa doslova vybúrili, sledovať Bartolomejskú noc a cítiť sa vďaka strhujúcej réžii a práci s kamerou a strihom uprostred diania je mrazivé. Korunujú to herecké výkony - krásna a belostná Isabelle Adjani, ktorej všetky americké krásky nesiahajú po kotníky a európske (viď Monica Belucci - odvar síce podarený ale predsa len odvar z Adjaniovej) tesne nad, ktorá čoby ústredná postava je obklopená ďalšími skvelými a excelujúximi hercami - či Auteuil v roli Henricha Navarského alebo Greggory ako intrigán Juraj tretí, ale aj Katarína Medicejská a kráľ Karol deviaty. V neposlednom rade mi nedá nezmieniť sa o Bregovicovej naozaj premyslenej a invenčnej hudbe. Ak na dvd sledujete po filme rozhovor s režisérom, pochopíte, že Margot nie je náhodným počinom lež dômyselným dielom génia - či géniou, aby som nepodcenil celý tím. Skvostný zážitok (24.04.2007)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)

Skvělej historickej kousek... kdybych se vic učil, tak bych věděl, že Dumas toho napsal víc. Ale nejde o Dumase, ale o ty spletitosti, čachry, vraždy, nenávist, lásku, intriky a všudypřítomnou smrt. A právě ta smrt tomu dává perfektní šmrnc. Záběry s hromadou povražděnejch mrtvol poházenejch po ulicích, bez hader a bez života, to byly nejlepší záběry filmu. Taky ta svatba na začátku byla koží a všechny scény, kde se objevila nádherná Isabelle Adjani. Člověk se místama ztrácel v historickejch souvislostech, jménech, vztazích a jinejch dalších souvislostech, proto hňvjezda dolů. Ale jinak fakt nadšení... (27.04.2011)

Dějové linky jsou lhavě dumasovsky vinuty tak výsostně (zelená kniha), že ani nevadí, že to všechno bylo dost jinak: důležité je, že kdyby to bylo právě takto, bylo by to osudově adekvátní tehdejším událostem, údělu a rolím představovaných osob. Scény jsou tak jarmareční nebo naopak caligulovské, že až zpochybňují definovatelnost pojmu "historická realita". Celé to predrama na královské svatbě bylo opravdu jak nějaká divoká venkovská zábava. Zobrazení postav a dějů kolem Barolomějské noci tak nemožné, až je výstižné: Nejkatoličtější a nejsladší Francii vládne bizarní mafiánská famílie, jejíž krvavá matka si dává věštit z lidských vnitřností. Kladem je, že takové rodiny rodí dcery, které jsou milenkami tak dokonalými a manželkami tak ideálními, že ti ani nevadí být z dvojice milenec - manžel jen jedním. Vlastně to lze sledovat jako dějepravnou aplikaci filmu "Kuchař, zloděj, jeho žena, její milenec" (samozřejmě místo manžela zde zaujímají bratři, kdežto manžel je někde mezi milencem a kuchařem, zde ovšem roli hodného kuchaře supluje hodný kat). Takže to nakonec mohla být dost dobrá ilustrace evropských dějin, kdyby počáteční obrazová síla postupně neochabovala a hlavně kdyby se tam tak strašně nežvanilo a nevysvětlovalo anebo když už se žvanilo a "vysvětlovalo", tak kdybych z toho aspoň pochopil, proč vlastně k té Bartolomějské noci muselo dojít. (14.02.2015)

Škoda, že se celý snímek nenese v duchu první hodiny stopáže, to by byl na 4*. Po půlce se to tak trochu zvrhne v romantiku a té historie je tam pak už méně. Ale pořád to na 3* má, ačkoli už v současnosti působí až na výjimky hrozný soundtrack a přehnané líčení hlavní hrdinky směšně, protože více vypovídá o době, v níž vzniknul, než do které je situován. Každý se tu "ohání" Bartolomějskou nocí, ale podle mě nejúžasnější scéna celého filmu je hned na začátku - svatba Margot s Jindřichem Navarrským - opravdu velkolepé + skvělá vážná hudba. Tam je ještě vidět stará filmařina - skuteční lidé oblečení do skutečných kostýmů. Dnes by to byli dva namnožení počítačem... ;-) (31.05.2014)