Na stojáka

Udělat ze sebe idiota před tolika lidmi, tomu se řiká odvaha. Docela by mě zajímalo, jakej matroš rozdávaj divákům, aby se těm pyčovinám smáli. Blbější historky snad nevypráví ani místní blázen zvanej Adélka, když se vožere v mym oblíbenym baru a snaží se tam na sebe upoutat pozornost. Viděl jsem sice asi jenom 5 dílů, ale všechny stály za hovno. A jestli Matonoha a jeho dopis KSČM patří mezi to nejlepší z pořadu, tak mnohem lepší kecy můžu slyšet v různejch zaplivanejch hospodách a barech. Podle mě je to pořad pro různý rádoby intouše, co si připadaj děsně dekadentní, když někde uslyšej sprostý slovo. (01.09.2008)

Buď se nudím, nebo se směju, jakobych vyhrál mega ve Sportce. Úroveň hodně kolísá, takže když si vyberete silnější kousky (Miloš Knor apod.), dostanete slušnou one-man-talk-show. Co mně osobně přišlo nejlepší, tak otevřený dopis KSČM od Matonohy, klobouk dolů, smál jsem se. I proto, že nesnáším komáry! Takže komunisti: "pi**, kur**, kur**, pi** a čest!" (16.09.2008)

Nesleduji tento pořad nikterak pravidelně, avšak humor, který je zde předváděn je mi zčásti docela blízký. Ovšem pak uvidím ty chlámající se diváky, kteří tuto činnost provádějí v podstatě po každém slově účinkujícího a já si v duchu říkám: "Jo, je to dobrý, ale až tak dobrý, aby se u toho dalo takhle smát, to tedy rozhodně není..." Já se leda tak tiše v duchu pousměji, nevím, kdybych byl v divadle, tak to bude třeba jiná káva... (09.02.2006)

Pořad sleduji pravidelně, mám tam totiž své oblíbence. Za poslední dobu se úroveň výstupů zlepšila, kvalitativně kolísají mnohem méně než-li na počátku, ale občasnému trapasu se člověk neubrání a lecky by se člověk schoval pod stůl i za vystupujícího, který zjevně trpí nedostatkem sebekritiky. Každopádně pořad "Na stojáka" patří mezi to nejlepší co televizní zábava nabízí. (25.03.2009)

Stoupnout si před obecenstvo, představit veselou historku či bystrou úvahu do mikrofonu a neudělat ze sebe přiblblého truhlíčka chce hodně odvahy kombinované s velkou dávkou umu. Zdaleka ne všichni vystupující tohle dokážou a já se nemohu příliš bavit při scénkách, jejichž vtipnost je založená pouze na vulgaritách, zabržděnosti či imitováním stylu Felixe Holzmanna. Některé, pro mne většinou málo známé tváře, mě občas pobavily nečekanou originalitou, ale tento pořad jako celek drží v lehkém nadprůměru blonďatá nádhera s nepřehledně vysokým IQ. Její slepiččí polévku bych si sice nedal, na konci Nietscheho knihy bych s ní pravděpodobně neplakal, ale zemřít bez pokoukání na její vystoupení bych nechtěl. (10.06.2009)