A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

Film tak nepříjemný, že pochybuji, že někdo může bez přetvářky říct, že se mu vyloženě líbil. Ale zároveň, jak já to chápu, byl cíl filmu přenést na diváka zoufalství, jaké pociťovala Božena Němcová ve chvílích, o kterých film vypráví. A toto se filmu podařilo vrchovatě. Dojem by byl ovšem stejně silný, i kdyby film trval o takových dvacet minut méně - v tom případě by mu patřila i má pátá hvězdička. (25.09.2006)

Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“. (27.11.2006)

Corinna Harfouch si zaslouží poklonu. Dokáže výborně hrát, i když skoro nemá co. Navíc ji scénář nutí říkat věci, které vidíme. To nebyla žádná sláva ani předtím, než se film zacyklil a vrátil se k záběrům, které už jsme měli za sebou. Druhá hvězdička je nejspíš za český zbytek hereckého obsazení. Zato práce režisérky je stejně nudná jako její scénář. Pokud o Boženě Němcové nic nevíte, tenhle film to nezmění. Pokud o ní víte málo, nadělá vám v tom zmatek. Opravdu pochybné dílo. :( (07.09.2009)

Božena Němcová, česká spisovatelka. Je smutné, že nás zrovna Němci učí znát naší národní historii. Na druhou stranu je to možná dobře, protože si dokázali udržet střízlivý odstup. Nekoná se heroizování, feminizování, nekoná se hra na "skryté poselství" ani se nesnaží být populárně nauční. Vyprávění se redukovalo na výseky z intimního života naší paní Boženy, která je líčena zcela civilně, bez patosu, jako ženská, co si toho v životě vyžrala až běda. Veliká pochvala za vizuál! Něco tak střízlivého a zároveň velmi působivého jsem opravdu nečekal. Jednoduché plochy, jednoduchá barevnost, v nichž o to víc vyniknou smítka prachu poletující ve světle nebo kůrky chleba na stole. A to vše prosím úplně bez kýče! Jediný nádech romantiky se objeví v krátké vizualizaci "z Babičky", ale tam se to rozumí samo sebou. Nakonec tedy: veliká pochvala. Němci se snažili a povedlo se. Bez patosu a zároveň velmi osobní a přitažlivé. V dezolátním stavu naší současné takykinematografie, si nedokážu představit, jaká neskutečná kejčařina by z tohoto filmu vznikla, kdyby ho natáčeli Češi. Někde kolem 85% a gottseidank za Malíře a Dagmar Knöpfel! (31.07.2009)

Deprese, bolest, osamění a strádání... Takové pocity vyvolává tento komorní snímek, natočený na základě posledních tří dopisů Boženy Němcové. Zvlášť bolest je prostoupena celým příběhem v takové intenzitě, že jsem při sledování kula plány na dlouho odkládanou návštěvu gynekologa v co nejbližší budoucnosti :-). (28.02.2009)