Zmeškaný hovor II

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)

Tak tohle byl asi nejhorší asijský horor, se kterým jsem měl tu "čest" se setkat. V příběhu jsem měl nehoráznej guláš a to jsem jedničku nedávno viděl. Romantická vsuvka byla neskutečně trapná. Děj skákal z jednoho místa na druhý a závěrečné rozuzuzlení jsem pak už totálně nepobíral. To vše by se ještě "dalo" zkousnout. Nejsmutnější je, že tenhle horor, nevystraší. Atmosféra se ještě jakž takž potácí v únosných mezích, ale lekačky jsou na tom ještě o dost hůř. Páč jsou sprostě vykradené z jiných filmů a na mě tak působily spíš groteskním dojmem. (19.08.2008)

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)

Herci byli sice charismatičtější než v jedničce, ale překombinovanost zůstala a kromě výborné melodie byla zajímavá snad jen scéna ve sprše. Opět to tudíž byla velká nuda a místy jsem se dokonce ztrácel v tom o co tam tentokrát jde. Zmeškaný hovor 2 nijak nenapravil špatný dojem z jedničky a opět jsem byl japonským hororem zklamán. (05.01.2023)

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)