Šťastný smolař

Nový "Anděl Páně" se sice nekoná, první polovina byla úmorná, ale nakonec nebylo tak zle. Trojan je prostě klasa a jeho geniální smích uslyším ještě dlouho. I Dvořák se mi v roli záporáka líbil, stejně tak krásná představitelka Haničky. Docela mi ale vadil styl Trojanova vyprávění celého příběhu a z Cíla jsem odvázaná taky nebyla. Strach umí lepší pohádky. (25.12.2012)

Láska je štěstí. A Jiří Strach to ví... Konečně po čase zase silná televizní autorská pohádka vymezující se (ale v něčem i rozvíjející) proti klasické české pohádce. Podle námětu (pohádkové knížky) slovenského režiséra Mateje Mináče napsal Marek Epstein povedený scénář, který po hodně dlouhém čase připomněl originalitu pohádkových scénářů Zdeňka Svěráka, tolik scenáristických fórků by divák jinde pohledal. Tři veteráni to sice nejsou, ale alespoň je vzdáleně připomínají, což u ostatních novodobých českých pohádek nehrozí ani náznakem. Pohádka coby projev ryzí modernosti (respektive postmodernosti) jde někdy na hranu toho, co ještě v pohádce snesu (pokus o sebevraždu), každopádně většinou se drží v mantinelech očekávaného. A Jiří Strach se zase drží svých osvědčených hereckých koní (Ivan Trojan, Jiří Dvořák, vlastně už i Jiřina Bohdalová...) a ti jsou největším tahounem diváckého prožitku, bez Trojana by byl celý snímek poloviční. Jeho postava pohádkového ,,barona Prášila" s pábitelským přesahem je opravdu dobře napsaná i zahraná, a hlavně nosná. Nejsilnější momenty pak přicházejí v místech, kdy se Jiří Strach snaží svou televizní pohádku nějak ozvláštnit, punc modernity ji pak paradoxně dává především retro animovanými pasážemi, které jakoby odkazovaly k zemanovskému pojetí dětského filmu, animovaná zkratka cesty motocyklem po Evropě je tím nejlepším a nejvtipnějším, co bylo v této pohádce k vidění. Škoda toho, že většina věcí není dotažených k úplné dokonalosti, nechybělo mnoho a Šťastný smolař se mohl stát kultem, stejně jako jsou kultem počiny výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Takhle je Šťastný smolař velmi povedenou televizní pohádkou, v níž se mísí a realizuje mnohé, vtipně se tu třeba potkává veřejně proklamovaná víra pana režiséra s humorně pohádkovými motivy (Nejvyšší knihovník), každopádně je vidět, že Jiří Strach má cit pro ty správné náměty... (24.05.2013)

Pohádka, která si vystačí bez princezen a čarodějnic? Už to je v naší televizi svátek. Tahle má navíc spoustu humoru zaměřeného primárně na dospělé diváky, tedy se od běžné konfekce odlišuje ještě ostřeji. Jiří Strach jako obvykle obsadil Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka, kteří už se dají považovat za jeho kmenové herce, ale stejně šťastnou ruku měl i v případě Filipa Cíle a Martiny Zábranské. Celkově rozhodně jedna z lepších nových pohádek (70%). (28.12.2013)

Kde se stala chyba?Jednoznačně ve scénáři! A další ránu do vazu dala tomuto dílku výprava - Bohdalová v šedokudrnaté paruce, ve které vypadá jako Ovčí babička a Dvořák s černým knírem, za který by se nemusel stydět leda tak prvorepublikový sňatkový podvodník okresního formátu.____ Což by se snad dalo odpustit, ale slátanina vydávaná zde za scénář se odpustit nedá. Už v Andělu Páně byl milostný motiv nedostatečně rozvinutý, tady se ale vůbec nekonal. Hlavní dvojice se viděla jednu minutu a pak se sešla až v závěru filmu - přičemž má divák věřit, že se mezi nima rozvinula osudová láska. ___ Charaktery jsou nezvládnuté - nezkušený kominíček a protřelý šejdíř si zcela nesmyslně vymění role ve svém vztahu, kdy náhle naivní mládenec z venkova se stává vůdčí silou dvojice. Nevysvětlený je únos hlavní hrdinky, vztah její matky Štěstí (která v podání Veškrnové vyznívá blahosklonně téměř jako nějaká světice) ke Karlosovi. ____ V pohádce naprosto nepřípustné jsou: vesnická svatba konaná na zahradě, podvodníkem svedená selská dcerka, oidipovsky přehnaný cit Karlose k jeho matce ___ Nevěrohodné jsou pohnutky mnohých postav - převozník zásadně odmítá převézt pocestné na druhou stranu řeky a vzápětí je tam převáží, Karlos je na Haničku hrubý a chce ji popravit a už za vteřinu si ji chce vzít, rakvář si bere za učedníky chlapíky, které poznal před minutou, Kdokoliv přizve kominíka na cesty bez zjevného důvodu ... atd. ____ Zkrátka: nejenom, že jsem se nudila, ale ještě mne naštvalo podcenění přípravy filmu a zbytečně promrhané peníze, práce herců a snad i talent režiséra, který - doufám - jen tentokrát šlápl vedle. A ani nechci psát do čeho... /26. 12. 12./____ S větším odstupem ještě dodávám: nevadila mi motorka (ostatně v českých tv pohádkách například princezna jezdí v ladovském automobilu, jiná si bere prince inženýra Horáčka a v pekle se čertice dívají na čertovizi). Ale motiv motorky byl naprosto nevyužitý - nikomu na ní neujeli, nikoho nepřekvapila, nikoho nevyděsila. Byla zbytečná, klidně mohli jezdit na koni, nebo chodit pěšky.____ Nevyužitým motivem byla i podmínka Štěstěny, aby se kominíček zbavil smůly tím, že udělá někoho 3x šťastným. Kominík o to vůbec neusiloval. Nakonec sice úkol splnil, ale tak nějak mimochodem a neúmyslně. Podle pohádkové logiky se přitom měl o zvládnutí úkolu pokoušet minimálně u 3 různých lidí, ať už úspěšně nebo neúspěšně - pak by teprve bylo splnění podmínky tím, že se o něčí štěstí přičinil neplánovaně, přijatelné. (26.12.2012)

Třem životům jsem dal čtyři, tudíž tomuhle musím dát pět. Co se mi na téhle pohádce tak líbilo? Asi tak zhruba všechno :D. Filip Cíl je sympaťák, jehož stoické přijímaní vlastního údělu mi trochu připomíná Pierra Richarda ve filmu Kopyto (ovšem bez té Richardovské popletenosti) a jehož hlas mi až neuvěřitelně připomíná hlas Tomáše Kluse (když mluví). Martina Zábranská je krásná dívka a toho, že jí dabuje skvělá Ivana Korolová jsem si všiml až skoro na konci (resp. podezření jsem měl celou dobu, ale až na konci to bylo jasně poznat podle zvuku). Jinak je vážně krásná a je škoda, že jí zřejmě už nikde neuvidíme (alespoň tak to bývá u hereček z českých pohádek posledních let - výjimku tvoří jen výše jmenovaná Ivana Korolová). Ivan Trojan si téměř celý film krade pro sebe a jeho výkon (který byl typicky Trojanovský) tomuto dílu neskutečně sedl. Lhát s takovou lehkostí, to nedokázal ani Baron Prášil. Hudba je v tomto filmu velice povedená a ústřední ukolébavku bych si rád poslechl v nějaké výraznější verzi. Kamera je (jak už je u filmů Jiřího Stracha zvykem) na české a hlavně televizní poměry moc pěkná a obsazení vedlejších rolí je zkrátka snové. Tohle se mi na Strachových filmech hodně líbí. Obsazení i těch nejmenších rolí vynikajícími (a slavnými) herci, takový přístup byl běžný spíš před rokem 1989. Jsem rád, že Jiří Strach tuhle netradiční a vtipnou pohádku natočil a doufám, že se s ní budeme setkávat na obrazovkách pravidelně. Budou-li se točit takovéhle pohádky, nebudu mít o budoucnost našich pohádek takový strach. (27.12.2012)