Deník mrtvých

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Moje pocity vyjadril už Korben Dallas: "...nadšen..." Jasný dôkaz, že starý pes sa môže naučiť nové triky a využiť ich efektívnejšie a nápaditejšie ako všelijaké "štence". Herecké výkony sú občas až rušivo amatérske a niektoré dialógy a situácie zľahka kŕčovité, ale z žánrového hľadiska funguje ten film dokonale (a neporovnateľne lepšie ako Land of the Dead). Romero sa cez potácajúce mŕtvoly opäť trochu pateticky, ale trefne vyjadruje k aktuálnym problémom (tentoraz médiám). Nechýbajú hlášky a veľmi vtipné situácie (nemý amiš, fór s múmiou), výborné ľakačky, porcia napätia, no a samozrejme priehrštia nových, originálnych spôsobov likvidácie zombíkov (buďte si istí, že takto ste ešte kosu, luk, kyselinu či defibrilátor v akcii nevideli). Chcem viac. (15.10.2008)

Deník mrtvých je tou nejdokonalejší přehlídkou otřepaných žánrových klišé, schémat a dialogů, jaké jsem dosud (nejen) v zombie filmech viděla. Již od začátku máme možnost sledovat zcela přehnané, nelogické a stupidní chování jednotlivých postav, nad kterým jsem dokázala jen kroutit hlavou. Dalším těžkým přehmatem jsou mizerné dialogy, kde snad téměř každá věta, kterou někdo vyslovil, šustila papírem a působila převážně směšně. A proslovy dívky, která celý příběh vyprávěla, zněly jako nějaké hloubavé psychologické úvahy a zřejmě měly za úkol podnítit diváka, aby souzněl s postavami a trpěl s nimi v tom, co museli prožívat. Jenže právě díky pochybnému scénáři tyto myšlenky vyzněly spíše nepatřičně a trapně. Po obsahové a vizuální stránce je na tom film asi nejlépe. Těžko uvěřit, že scénář k něčemu takovému napsal sám George A. Romero. (07.04.2013)

Romero je bombarďák. Do zombie-horroru, žánru na jehož utváření se významnou měrou podílel, se neustále pokouší vnášet svěží vánek. Minule nechal své zombíky vrávorat budoucností, nyní pojal svůj snímek jakoby po patyzánsku. A myslím, že to funguje. Záběry handy kamer pomáhají navozovat zlověstnou atmosféru vylidněného světa s maximálním účinkem. Nízkorozpočtový outfit tím, že nechává zbytek lidstva, umožňuje soustředit pozornost na skupinku hlavních postav, díky čemuž můžeme putovat s nimi. Skoro by se až dalo říci, že nafouklé rozpočty jsou nepřítelem hororové atmosféry. Zde je totiž patrný odklon od kvantity zombie řežby, směrem ke kvalitce. Přesto se najdou chybičky. Například Romerův podivný smysl pro humor je tak nenápadný, že jsem byl místy na pochybách, jestli sleduji horor nebo komedii. Na komedii je zde však fórů málo a naopak je zde příliš drsných neodlehčených scén a tak je někdy těžší se orientovat. Také si myslím, že když už chtěl Romero nějakým způsobem filozofovat nad tím, zda-li si lidstvo zaslouží vyhynout, měl své mylšlenky proložit celým dějem a ne je pouze bezdůvodně nahodit v posledních pár vteřinách. (20.10.2008)

Skoda, mohol to byt slusny horor, nebyt toho nedotiahnuteho konca a nepresvedcivych hereckych vykonoch hlavnych hrdiniek, ktore si spokojne behali a zabijali zombikov, akokeby to bolo na dennom poriadku. Proste mi tu chybali ich herecke emocie strachu. Avsak na jedno pozretie sa to da zvladnut a co je dolezite, nenudil som sa... 29.04.2009 ___ Michelle Morgan - (Debra Moynihan) +++ Joshua Close - (Jason Creed) +++ Shawn Roberts - (Tony Ravello) +++ Amy Ciupak Lalonde - (Tracy Thurman) +++ Joe Dinicol - (Eliot Stone) +++ Scott Wentworth - (Andrew Maxwell) +++ Hudba: Norman Orenstein +++ (28.04.2009)