Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (461)
Opravdu zajimavá zkušenost s panem Antonionim. Za celý film mluví úvodní scéna s modelkou a fotografem, kdy jejich společné usílí je jakousi paralelou k souloži. Po shlédnutí sice ke kdo-ví-jaké katarzi nedošlo, za to jsem měl sto chutí popadnout filmovou zrcadlovku a vyjít do plenéru fotit osamělé dvojice v still parku. PS: Docela chlápkovi závidím temnou komoru, já bych takovou plachtu ze svýho meopťáckýho Opema takovou plachtu nevytáhl. AR: 1,85:1 - Sférická skla na Metrocolor ()
Přepsáno v červnu 2018. Zvětšenina je snad jediným filmem intelektuála Antonioniho, který je masověji přijímán s nadšením i dnes. Zvětšenina je filmová hříčka slavného Itala. Formulka o nemožnosti uchopit objektivní pravdu je odřenou a zjednodušující charakteristikou. Zvětšenina ukazuje dobový svět londýnské mládeže, otírá se o umění, mondénnost a kratochvíle. S tímto spojením lze o Zvětšenině hovořit jako o jednom z aspektů tripové jízdy, fenomén doby byl zárukou nevšednosti. Procitnutí bývá matoucí ve své rozporuplnosti vnímání skutečného stavu událostí. Zvětšenina se zabývá povrchností vztahů a hltáním prožitků. Zvětšenina je kultivovanou odnoží undergroundu. Hlavní postavou promyšleného a symbolického mystéria je Thomas (zajímavý David Hemmings), úspěšný umělecký fotograf. Povýšený ve své světácké póze, drzá neomalenost ho pohání stále vpřed. Za úspěchem i prožitkem, opojné vítězství vlastní velikostí. Neohlíží se zpět a zážitek i uspokojení si pro sebe ukradne se suverénní sebejistotou. Využívá svého postavení, zájem o neočekávanou tajuplnost rozdmýchává půvab nahé ženy, na konci je kocovina a škodolibý tenisový tanec mimů. Hlavní ženskou postavou je Jane (pozoruhodná Vanessa Redgrave), atraktivní záhadná kráska, která dychtí po zahalení a vrácení nechtěně odkrytého nejintimnějšího soukromí. Každá zbraň je povolena, jemná křivka tou nejúčinnější. Výraznou stopu zanechává dvojice kamarádek (mladé Jane Birkin a Gillian Hills), toužící po slavě a pozornosti, bez zábran a bez předsudků nabízí sametové pohlazení. Z dalších rolí: lehkomyslná Thomasova družka Patricia (Sarah Miles), Thomasův umělecký spolubydlící malíř Bill (John Castle), Thomasův umělecký agent Ron (Peter Bowles), s vášní fotografovaná spěchající modelka (Veruschka von Lehndorff), bezstarostná majitelka starožitnictví (Susan Brodrick), její svébytný zaměstnanec seniorského věku (Harry Hutchinson), Thomasova šarmantní recepční (Tsai Chin), Thomasův spolehlivý asistent (Reg Wilkins), Janin romantický protějšek z parkového rejdování (Ronan O'Casey), či pětice modelek (Jill Kennington, Peggy Moffitt, Rosaleen Murray, Ann Norman a Melanie Hampshire). Zvětšenina je intelektuální filmová hříčka, v hlavním záběru je mládí a jejich zaujetí vlastním životním prostorem i směrem, kde prožitek je hlavním cílem i hodnotou. ()
Podobná věc jako Villeneuveův Nepřítel - má to dobré přísliby, člověk očekává ten vysvětlující konec a když naskočí titulky, první myšlenka je, co to zas bylo za debilní píčovinu. Jestli tohle někomu vyhovuje, tak budiž, ale já vyžaduji, aby filmy dávaly smysl. 15% ()
Težký, přetěžký film, nad kterým se musí na konci hodně přemýšlet. Je zde perfektně zachycena atmosféra let 60-tých v Londýně, krásné stylové baráčky, budky a taky překrásný (snad to byl Jaguar) auta. Hudba vyrazi dech, a je primo umerna skvelemu napeti ve filmu(popr. uvolnene atmosfere). Nejlepsi ale je kdyz se clovek zaposloucha do krasneho "sumiveho ticha" v parku...Doporucuji snimek videt 2x, pak to clovekovi trochu neco napovi. A nakonec, pokud jsem film spravne pochopil, ma zachycovat spatne vlastnosti lidi(ne hlavniho hrdiny), kterymi hlavne jsou apatie(viz. vecirek a totalni nezajem) a vypocitavost(co pekne holky pro uspech neudeklaji). K peti hvezdickam mi snad jen chybi vetsi "lehkost", snad i srozumitelnejsi zaver(autor to asi tak mel v umyslu, vytvorit dezorientaci). ()
Hodnotit tento film ako vynimocny len pre to, ze ide vraj o "umelecky skvost" nemienim. Uznavam krasne ponatie zaberov v ateliery, avsak na prvy krat nad 3* nejdem...mozno, ked pozriem niekedy v buducnosti opat, tak sa mi nazor poupravi. ()
O čo vlastne vo Zväčšenine ide? Možno malo ísť o to, čo hlavná postava náhodou vyfotila, ale to by ten film musel byť skrátený minimálne o hodinu... Ide skôr o ukážku života (nie tak celkom) bežného človeka počas 60-tych rokov a to Antonionimu rozhodne vyšlo. Film celý čas smeruje niekam a hoci divák presne nevie kam, pútavo dianie sleduje. A zaznamenal som aj jednu milú kuriozitu v tomto filme - Vanessa Redgrave (odfotografovaná žena) sa v jednej scéne špacíruje po celý čas (pár minút) hore bez, ale vždy je všetko tak krásne jednoducho zakryté, až to človeku vyčarí úsmev na tvári... Koniec koncov, celý film som vnímal tak nejako úsmevne. ()
24. Zlatý Glóbus za rok 1966 - nominace (1) - Nejlepší zahraniční (anglicky mluvící) film - Velká Británie ()
Naprosto souhlasím se všemi, kdo říkají, že síla tohoto filmu je v tom, že si z něho každý vezme to, co chce, na co má a na co je ochoten přistoupit. Nikdo nemůže popřít, že je to silný a úchvatný film, přístupný všem: Když jsem ho viděla ve čtrnácti, oslovil mě jako detektivka s něčím navíc, co jsem nedokázala definovat, ale byla jsem totálně okouzlená atmosférou, mimo té tajemnosti a jakési nejednoznačnosti také bravurně zachyceným Londýnem 60. let, což je další veliká devíza filmu rostoucí s časem. No, myslím, že na definici geniálního díla to stačí:-) ()
Asi nejvíce mi tento film připomněl poměrně běžnou životní situaci. Ani bych se nedopočítal, kolikrát jsem se pídil za určitou nejasností, a i přes dobrou stopu jsem stejně zaplakal nad nezdarem, jehož příčinou ale nebylo pochybení. Právě proto mi nepřijde, že by se mělo v případě Zvětšeniny jednat o podobenství určité generace, byť osobitá atmosféra šedesátých let zde byla ztvárněna přímo dokonale (napomohl tomu i kvalitní výkon Davida Hemmingse v hlavní roli). Výsledek pátrání našeho hrdiny mi totiž připomněl například konání současných policejních sborů, které se s některými případy popasují někdy za rok, někdy za deset let, a někdy také vůbec... Celek mi je mimořádně sympatický právě z tohoto úhlu, jelikož inovuje pomocí toho dobrého z italské nové vlny žánr detektivky obecně (nejen ve filmu). Uznávám, že se nejedná o styl, na který bych se chtěl dívat obden, další Antonioniho filmy budu vyhlížet s velkými obavami a pokud se budu chtít nechat tahat za nos, zůstanu věrný například klasickému filmu noir, ale brilantnost této vzácné odrůdy jinak běžně sehnatelné plodiny musím ocenit, třebaže se snímek nevyhnul některým citelným chybám - například některé epizodky jsou, mysterióznost nemysterióznost, snadno vyškrtnutelné. I přesto se jedná o velmi poutavý realistický obraz, kde se události nedějí podle toho, jak bychom je chtěli, ale jak skutečně probíhají. Svoji mírnou antipatii k oné italské skupině, mezi něž se řadil i pan Antonioni, jsem již řekl mockrát. Objektivně vzato ale musím uznat, že v tomto bezobalném popisu světa byl on i jeho současníci typu Felliniho či De Sicy asi nejlepší na světě. ()
Jeden z filmů díky nimž si říkám filmový fanoušek. Skvělý tenis na konci. ()
V žádném jiném filmu nebylo ticho tak strašně hlučné. 4 hvězdy jsem dala za svoji zmatenost, jelikož fakt nevim, jestli něco vůbec vim a chápu, každopádně to neznamená, že by se na to špatně koukalo, ba právě naopak. Jestli tohle byla pointa, tak to je za pět hvězd, jelikož já jsem z toho zblbla monumentálně. ()
Bylo - nebylo. Vyblejsknul ho. Tajemství reality, objekt halucinační siluety? V hledáčku "umělecké kompozice," suvenýru imitace, horizontu pravdy. Londýn jako nespoutané molo, jako fotografie nekonvenčního espritu, umělecké i duševní svobody, dráždivé exaltace, které si plují bohémským tepem protančeného dobového ducha. Odraz reality zachycen třepotavým okem fotoaparátu. Thomas jako lovec artu, mondénních krásek, módního flirtu, polapen magnetem "voyerství" nechtěného. Profil fotografie jako fetiše, rozverné kokety, jež svede naše smysly na scestí. Viděné detaily podporují, ale i matou naše úsudky. Úhel pohledu ve spirále klamu, vybočení z nastavené aranže, mámivé bytí z přepracování. Objektiv fotoaparátu přitahuje, tlumí i sloupává skutečnost, skutečnost v podobě fotogenické šalby nebo iluzi vyvolanou v tom pravém světle? Realita pod maskou neprobádanosti, neznalosti. Simulace pantomimicky zhmotněná v závěru reflektuje schopnost přistoupit na pravidla hry imaginace. Přijmout hru, ze které vzklíčí subjektivní pravda."Nikdo a nic není takové, jak se z jednoho zorného pole zdá být." ()
Velice zvláštní a zajímavý film, u kterého už autor - byť volné - předlohy napovídá, že půjde o "podivnost", a to v neutrálním až pozitivním slova smyslu. Z původního dějiště, ve kterém se potlouká arogantní hejsek s náběhem na sexuálního násilníka ve světě fotografie, slávy a módního pozlátka, se náhle vyklube strhující kriminální záhada. Jenže ta sama se ocitá v prostředí poměrně záhadném, v prostředí zcela iracionálních jedinců, symbolů, náznaků a jemné absurdity... je to znejišťující vyprávění na druhou. ()
Klasika výtvarné dílo umělecký film a funguje ()
Dost přeceňovaný film, který přesto vždy po pár minutách vtáhne dovnitř. Jeho síla totiž nespočívá v extra scénáři či důležitosti popisu sexuálního uvolnění v šedesátých letech, ale v naprosto nezaujaté kameře, v nezúčastněném postoji režiséra, který vlastně jen zaznamenává a nikoliv morálně kárá - promluví až v závěru, kdy se umístí do ohrazeného tenisového hřiště, kde si pinká neviditelným míčkem a právě ten se stává jediným kontaktem mezi ním a světem venku, protože mu ho Hemmings hodí dovnitř. ()
Na můj vkus trochu přeceňovaný snímek. Většina scén vypadá vyloženě vykonstruovaně, komparz a vedlejší role jsou příšerně nevěrohodně zahrané. Mnohem více se mi líbil o 15 let mladší film Blow out s Travoltou v hlavní roli, který má podobnou zápletku. ()
Kontroverzný snímok, ktorý na mňa pôsobil extravagantne a trochu avangartne. Prvú polku sledujeme človeka, ktorý si robí svoju prácu a vlaste až od druhej polky začína film. Dlhé nudné scény sa tu striedajú s pár scénami, ktoré sa snažia zaujať, ale vlastne len odvádzajú pozornosť na zbytočné prázdno, ktoré so samotným filmom vôbec nesúvisí. Hudba, na ktorú som si po celý čas nemohol zvyknúť, bola všetko, len nie filmová. Z hercov možno vypichnúť iba tajomnú Vanessu Redgrave. Divná kombinácia nudy a zmätočnosti. Hodnotenie: 50% ()
Obrovské sklamanie! Nie z filmu, ale z divákov. Prečo tí ľudia vlastne chodia do filmového klubu? Šuštanie, natriasanie a frflanie mi výrazne pokazilo zážitok z inak geniálneho filmu. Ináč platí to čo napísali ostatní štvor- a päťhviezdičkoví... ()
Sóla pro Davida Hanningse. Jeho protivný, nesympatický fotograf je jednou z nejlepších filmových postav, které se kdy objevily na plátně. Živý, uvěřitelný i ve své posedlosti. Výborná je také hudba, jen ten konec tak nějak divně vyšumí a není mi jasné, co tím Antonioni chtěl říci. Nebo že by mistrovi došly nápady? ()
A tu vrtuli bych chtěl taky... ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)