Grindhouse: Auto zabiják

Ne ne ne, tohle Quentin fakt čistě nezvlád. Zaprvé Kurta je fakt málo, ten tam měl bejt mnohonásobně víc, protože takhle krutej ještě nebyl a zadruhý má pro mě tenhle film asi 50 minut a to těch prvních 50 minut, protože ten zbytek, kterej se odehrává po bouračce nejenže je k ničemu, ale ještě je blbej a trapně zakončenej, nevim kde přišel na tak kokotskej konec. To co se odehrává předtim je sice dost ukecaný, ale má to aspoň dobrou atmosféru a spoustu Kurta. Prostě Quentin nenotčil ani starej temnej a drsnej horor s tajemným autem a drsným řidičema ani krutej splatter jako Rodriguez a ani nic mezitim. Je to jen taková divná road movie s přehnaným množstvým nic neříkajících dialogů a několika geniálníma scénama, který ale stojí i za to protrpět tech zbylejch 90 minut keců o ničem, protože bouračka, kterou Tarantino vytvořil je něco neskutečnýho, kdyby takhle natočil celej film, tak narvu bez debat 5* a obejdu všechny uživatele na čsfd a budu je kopat do řiti tak dlouho, dokud by taky nedali 5*. Sice tim, že si to udělal po svým a blbě, mi ušetřil práci, ale zároveň sem přišel o kultovní záležitost, která by se z toho jisto jistě stala.... Mimochodem ty holky co Quentin splašil sou fakt kočky a ještě k tomu Quentin umí pěkný záběry kamery na ně, to se mu teda musí nechat. 3,5* (05.09.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)

Čekal jsem opravdu hodně, ale tohle bylo i na mě moc. Mnoho lidí řiká, že tohle je klasický Quentin, ale proč je to taková nuda, neřekne nikdo. Je to absolutně bez děje a myšlenky. Na impozantní konec taky nedošlo. Nebýt těch koček, tak bych to snad ani nedojel do konce. Jedna hvězda za ujetýho Kurta a druhá za jeho fešný auto. (09.09.2009)

Nejpřeceňovanější režisér současnosti hodil v plen rádobycool konverzačku, která více než zábavnou popkulturní krmi připomíná s pompou vypustivší pšouk. Silný nános keců o muckání, šukání a podobných kratochvílích občas odkryje nečekaně koncentrovanou nudu, ve skvadře mňamózních bab dostává snad nejvíc prostoru nevýrazná a otravná sexbomba Jungle Julie, a v druhé části filmu ji zdatně dubluje rozpačitá kaskadérka Zoe, která alespoň zvládá své "hraní" vyvážit blbnutím na kapotě Dodge Challengeru. Výborná automobilová honička a stylový hudební podmaz brblání nad přílišnou kupou vaty nezaplaší. A já si dám facku, že jsem se před pár měsíci nechal strhnout nekritickým nadšením většiny a juchal nad Tarantinem u monitoru. V kině mi u něho překvapivě do smíchu moc nebylo. (17.07.2007)

Pokud tímto filmem zamýšlel Tarantino poctu béčkovým filmům z 80. let, tak se mu to myslím podařilo na výtečnou. Nikdo nemohl očekávat nějaký špičkový film, protože ani filmy, kterým vzdal tímto Tarantino hold takové nebyly. Byl prostě béčkové. A jejich béčkovstvím se lidé baví. Já jsem se bavil dobře a Tarantino tak u mě zase stoupnul v ceně, i když to je jeden z jeho nejslabších filmů. Ale kdo jiný s jeho jménem se dnes pustí do jasného propadáku? (13.03.2008)