Grindhouse: Auto zabiják

Jako samostatný film tohle dneska NEOBSTOJÍ, to je zcela jasné. Ale jako součást pocty pokleslým žánrům, Rodriguezovým makabrózním předkrmem počínaje, trailery na fiktivní béčka a třeba i obrazem s patinou ohraných VHS pásek se všemi škrábanci a přeskakováním konče (v americké distribuci dokonce po scéně tance na Russelově klíně se zjevil nápis s omluvou za vypadnutí kouska scény kvůli špatnému technickému stavu filmového pásu) to má své neopakovatelné kouzlo (proto rozdělení Grindhousu považuju za fatální chybu). Chápu, že pro mnohé nezasvěcené diváky bude tempo filmu poněkud "vražedné" - holky pindají v autě, holky pindají v hospodě, Arlena zdlouhavě posílá sms-ku svýmu klukovi, holky zase pindají, Arlene OPĚT zdlouhavě posílá sms-ku atd. - a určitě jim to bude připadat jako hodně "špatné", ale dívaje se na filmy, kterým Tarantino vzdává fanouškovský hold, nepochybuju o tom, že to měl pěvně ve svých rukou, věděl co dělá a že to tak "špatné" má i být. Stačí se podívat na Meyerův film "Faster, Pussycat! Kill! Kill!", z kterého Tarantino také čerpal: holky pindají mezi sebou, pindají s chlapama, zase mezi sebou, mezitím sejmou jednoho chlápka a na konci dojde i na nějakou akci. Porovnávání s předchozími Tarantinovými filmy či nadávání na "nudu" je naprostým nepochopením Tarantinova tvůrčího záměru. Prostě si natočil fanouškovskou poctu sobě pro radost a já mu to s chutí sežral. A ta "oldskůlová" automobilová honička na konci byla lahůdková! (25.08.2007)

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)

Pokud tímto filmem zamýšlel Tarantino poctu béčkovým filmům z 80. let, tak se mu to myslím podařilo na výtečnou. Nikdo nemohl očekávat nějaký špičkový film, protože ani filmy, kterým vzdal tímto Tarantino hold takové nebyly. Byl prostě béčkové. A jejich béčkovstvím se lidé baví. Já jsem se bavil dobře a Tarantino tak u mě zase stoupnul v ceně, i když to je jeden z jeho nejslabších filmů. Ale kdo jiný s jeho jménem se dnes pustí do jasného propadáku? (13.03.2008)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

Tarantino si ve svých narážkách na grindhousové filmy a filmy 70.let vyhrál pěkně s detaily, ale úplně zapomněl na pár velkých věcí, a na to jak mohou působit na obyčejného diváka. Natočil tak film, který se svým předlohám podobá natolik, že je kvalitou téměř nepřevyšuje, rozporuplné dialogy nesou Tarantinovského rukopisu poměrně málo, uměleckost a Tarantinovská genialita nikde, styl zajišťuje jen charismatický Kurt Russell... Přesto první polovina představovala ještě příjemný kompromis (+ božský lap dance), za to hloupé nány snažící se být drsné a cool v polovině druhé, byly příšerné. Aspoň chytlavá honička to mohla celé napravit, jenže to by nesmělo být zbabělého přerodu Russellovy postavy... SE verze: 5/10 (08.09.2009)