Grindhouse: Auto zabiják

Viděna delší verze (bohužel). Prvních 45 minut je nuda k nepřežití. Jen se žvaní, přičemž dialogy narozdíl od starších Tarantinových filmů ztratily veškeré kouzlo a vtip. Následuje jedna minuta vynikajících bouraček (lituju lidi, kteří zrovna v tuto chvíli odešli na záchod, xixi). Poté dalších 45 minut žvanění, které je teď už snesitelnější, protože druhá parta holek je o dost zajímavější než ta první. Nakonec 15 minut fajn honiček. Rozhodně doporučuji kratší verzi (tu jsem sice neviděl, ale předpokládám, že ta chybějící půlhodina je část toho zbytečného žvanění (doufám:)) (05.07.2007)

Jako samostatný film tohle dneska NEOBSTOJÍ, to je zcela jasné. Ale jako součást pocty pokleslým žánrům, Rodriguezovým makabrózním předkrmem počínaje, trailery na fiktivní béčka a třeba i obrazem s patinou ohraných VHS pásek se všemi škrábanci a přeskakováním konče (v americké distribuci dokonce po scéně tance na Russelově klíně se zjevil nápis s omluvou za vypadnutí kouska scény kvůli špatnému technickému stavu filmového pásu) to má své neopakovatelné kouzlo (proto rozdělení Grindhousu považuju za fatální chybu). Chápu, že pro mnohé nezasvěcené diváky bude tempo filmu poněkud "vražedné" - holky pindají v autě, holky pindají v hospodě, Arlena zdlouhavě posílá sms-ku svýmu klukovi, holky zase pindají, Arlene OPĚT zdlouhavě posílá sms-ku atd. - a určitě jim to bude připadat jako hodně "špatné", ale dívaje se na filmy, kterým Tarantino vzdává fanouškovský hold, nepochybuju o tom, že to měl pěvně ve svých rukou, věděl co dělá a že to tak "špatné" má i být. Stačí se podívat na Meyerův film "Faster, Pussycat! Kill! Kill!", z kterého Tarantino také čerpal: holky pindají mezi sebou, pindají s chlapama, zase mezi sebou, mezitím sejmou jednoho chlápka a na konci dojde i na nějakou akci. Porovnávání s předchozími Tarantinovými filmy či nadávání na "nudu" je naprostým nepochopením Tarantinova tvůrčího záměru. Prostě si natočil fanouškovskou poctu sobě pro radost a já mu to s chutí sežral. A ta "oldskůlová" automobilová honička na konci byla lahůdková! (25.08.2007)

FIlm dvoch tvárí - zbytočne zdĺhavá prvá časť verzus ďaleko zaujímavejšia druhá. V čom je rozdiel? S finálnou a lepšou várkou dievčat nastúpi zmyslupnejší dej, kvalitnejšie diálogy, zhustne atmosféra a výrazné zlepšenie Tarantino podčiarkne adrenalínovou autonaháňačkou, ktorou dokazuje, že ani akcia mu nie je cudzia. Keby takto fungoval celý film, nebolo by čo riešiť. O sklamaní by som ale i tak nehovoril, Death Proof je skrátka veľmi špecifický projekt, ktorý v grindhousovskom merítku asi funguje na jednotku. (07.09.2007)

Film Grindhouse: Auto zabiják se odkazuje mezi tzv. grindhouse - brakové béčkové krváky určené přímo pro venkovní bijáky pro motoristy. Odjezd autem domů po tomhle zabijáckém filmu musel být pro mnohé vystrašené ženy nepříjemným zážitkem. Tarantino líčí flámování krásných mladých koček následované setkáním se sadistickým vrahem, který zabíjí dívky svým kaskadérsky vyztuženým autem. Vypointované ženské kecy o ničem kroužící neustále kolem sexu skvěle natáčí kamera kroužící kolem holek v motorestu. Jedna parta dívek je beztrestně rozsekána vrahem, druhá skupinka kamarádek se rychle naučí odplácet. Hodnotím pozitivně některé skvělé bizarní nápady (jízda dívky s roztaženýma nohama napřed na přední kapotě bouráku), jinak je ale film hnusnější, než by být musel (detailní záběry bouračky jako z naučných filmů ministerstva dopravy: Nemyslíš, zaplatíš!). Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=uvOVBTSFiZo (02.08.2009)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)