Grindhouse: Auto zabiják

Nejpřeceňovanější režisér současnosti hodil v plen rádobycool konverzačku, která více než zábavnou popkulturní krmi připomíná s pompou vypustivší pšouk. Silný nános keců o muckání, šukání a podobných kratochvílích občas odkryje nečekaně koncentrovanou nudu, ve skvadře mňamózních bab dostává snad nejvíc prostoru nevýrazná a otravná sexbomba Jungle Julie, a v druhé části filmu ji zdatně dubluje rozpačitá kaskadérka Zoe, která alespoň zvládá své "hraní" vyvážit blbnutím na kapotě Dodge Challengeru. Výborná automobilová honička a stylový hudební podmaz brblání nad přílišnou kupou vaty nezaplaší. A já si dám facku, že jsem se před pár měsíci nechal strhnout nekritickým nadšením většiny a juchal nad Tarantinem u monitoru. V kině mi u něho překvapivě do smíchu moc nebylo. (17.07.2007)

Dlouhou dobu jsem se Grindhousu stranil. Tarantino a Rodriguez totiž nejsou režiséři pro mě, kde Tarantino vede, a o dost. Tenhle film je točený fanouškem klasické akce pro milovníky klasické akce, kde se kupodivu zase tolik té akce neurodí. Tarantino totiž doufá, že to dialogy zachrání a přitom právě dialogy, kde si ženský v hlavní roli, slepičí, koho kdy kde ošukaly, a jaká byla svině a byla na to hrdá, mě skutečně nebavilo. Přitom té skutečné akce tam bylo strašně málo, a to mě mrzelo, protože zrovna ta akce bylo to jediné, co se mi tam skutečně líbilo. To se musí nechat, že to Tarantino zvládl na výbornou, jinak je to ale strašná kravina, kde jsem na tu akci čekal jako na smilování, a to bych neměl. (11.09.2009)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

Taškařice vyvedená >Tarantíno femíno< aneb čím si kdo zachází, tím taky zajde... Roskošné žvanění pipinek završené krutě jetým (doslova) finále, hnedle nadvakrát a vímajk proč... . . . Q.T. nezklamal - i když ani nepřekvapil - dlužno ošem přiznat, že obě jízdy v akci jsou famosně naaranžované a zrežírované (a že si je mistr i sám natočil k obrazu svému! - takto kdyby autohoničky a různé ty havárie točili všichni hw kameramanští machři, leckteré akční taškařici bych možná nějakou tu hvězdičku i přidal...) a v ději je spousta dobrých hlášek a drobných fórků, odkazujících na starší mistrovu tvorbu i jiné fláky z dějin amerických kultovek! . . . Zkrátka a dobře stylová oddechovka, během níž si moc neoddechnete (ať v plkacích - soustředit se na >dámské< myšlení hrdinek je místy vskutku vyčerpávající - tak i v akčních pasážích) a taky možnost pokochat se zase jednou úžasnými americkými >muscle< auťáky, z nichž ten bělostný "Magnum" Dodge Challenger 440 ze sedmdesátého by snad už měl být zákonem chráněným úkazem a ne že si ho fimařští lajdáci dovolí takhle dorasovovat! (;-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v čase čerstvé distribuce na dvd /s původní zvukovou stopou a originálním formátem obrazu/, hodnocení 26.9.2011 po dalším vychutnaném repete 11939., komentář zde jako devítistýsedmasedmdesátý - 26.9.2011) (26.09.2011)

"Milý" Quentine, tohle bude dost osobní a málo faktorgafické, ale ještě v baru, kam jsme zašli před kinem, jsem říkal kámošce, že mě strašně dráždí to, že snad všichni kolem mě v tobě vidí boha, jen já zaboha nemůžu přijít na to, čím je tak rajcuješ. Dostal jsi mě. Nezakrývám, že je to možná naposled, právě proto to musím napsat bez obalu a natvrdo. Nač se rozepisovat, když bych na otázku, co se mi na tvém filmu líbilo, odpověděl stručně: fšecko. 100%!!! (30.08.2007)