Útěk do divočiny

,,Protože když budu o samotě, budu se mít lépe, než jsem se měl před tím“….. Estetický poutník, jehož domovem je cesta, komplikovaná osobnost milující Tolstoje, Londona a Thoreau, pracovitej malej fracek, toužící se osvobodit od světa abstrakcí, rodičů, materiálna, nátlaku. Jeho slova jsou plná poetiky a pravdy a za doprovodu ,,trempem“ vonící hudby mohou být nakažlivá. Poháněn rebelstvím a hněvem, žádný zkurvený hodinky či sekera, jen touha být venku. TAM VENKU. V DIVOČINĚ! DEFINITIVNÍ SVOBODA! Vrcholné dobrodružství, boj, jenž má za cíl usmrtit nepravou bytost uvnitř. A vítězně uzavřít duševní proměnu. Blíž k přírodě, BLÍŽ K SMRTI! Zajímavej film, nabitej štěstím, radostí ze života. Nebo je to jen pohrdání civilizací, co mě uspokojuje? Co je svoboda? Co chceme od života? Co je to být šťastný?….. Jestli hledáte ,,PŘÍBĚH“, tak tady jste ,,doma“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Letošní zimu se chystám přežít na listí a lesních plodech. 2.) Nechápu rozdíl mezi civilizací a divočinou. 3.) Je mi dobře mezi ,,hipíky“. 4.) Potřebuju zhubnout. 5.) Jsem fascinován smrtí hladem. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.11.2010)

Když vlastní svoboda spoutá ducha druhého, není to jen svoboda, ale i sobectví. A se sobectvím nikdy nekráčí odpuštění.. Je mi líto, ale tady s hodnocením poteču do kopce. Pennův vysněný projekt je po technické stránce bezesporu kvalitní (hudba, kamera, střih), ale i přes svou silnou myšlenku „o bohu v zážitcích“ mě docela minul. Kdyby byl Supertramp fiktivní postava, nad ledasčím by se dalo přimhouřit oko, ale takhle mi to přijde jako zromantizovaný podvod na diváka, který nejvíc vybublá na povrch, když si porovnáte skutečný a filmový poslední vzkaz tuláka McCandlesse. Parafrázování otupilo opravdovost, v manifestu svobody a odvahy se zrcadlí hloupost a přání smrti.. Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz.Everest Islanďana Kormákura).. (02.02.2018)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $18,354,356║Tržby Celosvetovo $56,255,142║Tržby za predaj DVD v USA $15,040,188 //počet predaných kusov 779,449║ Krásny film bez umelých prifarbení o putovaní prírodou a o boji za rozumnú myšlienku nad tým aký je svet ľudí nespravodlivý, rýchly, nevďačný, nesúdržný,... /85%/ (06.11.2008)

Alternativní způsob života. Chápu, že když tenhle film uvidí úspěšný manažer nadnárodní firmy, může mu Supertramp připadat jako nepřizpůsobivý rebelující fracek. A pro někoho to může být po skončení filmu jeho idol, který by rád napodobil. A nebo střední cesta, kterou jsem praktikoval já - dvě a půl hodiny žít jiný život, absolutní svobody. A pak jít nestydatě na Zingera do KFC a na pivko s kámošema. A to je na tom to nejlepší. Na dvě hodiny mě Útěk do divočiny přepnul na jiným mód (s drobnými výpadky - občas otravný voiceover např.) a pak jsem se bezstarostně vrátil zpátky. A to je důkaz že to bylo dobré. Dvouapůlhodinový únik. Hlavně to nebrat jako agitku nebo se snažit vůči tomu filmu nějak radikálně vymezit, i když to k tomu hodně svádí. (25.04.2008)

Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared! (19.03.2008)