Karamazovi

Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. (13.02.2013)

Karamazovi mají několik slabších bodů. Jedním z nich je provázanost, která občas drhne, poněvadž herci si chodí po prostorách oceláren kudy se jim zachce a řeší záležitosi mimo představení. Dalším je polština (pro starší ročníky angličtina), protože tato jazyková bariéra, přestože není nijak drastická, ruší (i když uznávám, že to může být můj problém). Nejhorším bodem je ale polský ocelář a jeho tragédie. Přišlo mi to jako falešné vyvolávadlo dalších emocí, vložka/vycpávka, která se tam nehodila. Jinak jsou ale Karamazovi výborným záznamem absolutního herectví. Nad tím co předvádějí třeba Ivan Trojan a Radek Holub jsem docela žasl. Pak je tento film také dost o atmosféře, na které má lví podíl skvělá hudba. A kladné dojmy převažují, takže hodnotím slabšími 4* a ještě jednou tleskám hercům za jejich chvílemi až strhující výkony. (18.12.2011)

Naprosto dokonalý snímek, který by měli zhlédnout všichni, kdo tvrdí, že česká kinematografie není kvalitní! Rozhodně jeden z nejlepších filmů od revoluce a podle mého zdatně konkuruje i těm legendárním snímkům vzniklým do roku 89. Jedinečné propojení "nehraného" a "hraného" - skutečného a neskutečného. Přiznám se, že na samém začátku filmu jsem nebyl příliš nadšený, že herci hrají vlastně sami sebe jako herce, ovšem jak se ukázalo, byl to geniální tah tvůrců! Neskutečně působivá je hudba, která celý snímek úžasně, ba dokonce fantasticky podbarvuje a dodává celému dílu další rozměr. Nemohu nezmínit dokonalou kameru, střih a pochopitelně herecké výkony, na nichž celý film stojí! Ivan Trojan předvádí neskutečně geniální výkon, ovšem imho nezastiňuje ostatní, neboť excelentně svoji roli pojal též David Novotný, Martin Myšička či Lenka Krobotová (a vůbec všichni)...velmi se mi líbila i herečka, která ztvárnila Kasiu (Polka, měla na starosti herce) a dokonale se předvedl i onen zřízenec oceláren, jehož syn v průběhu divadelní hry bojoval o život v nemocnici. Samotný závěr je naprosto geniální tečkou za tímto uměleckým dílem (nebojím se tento výraz použít, jsem opravdu nadšen)! Opravdový filmový zážitek, který je umocněnější o to, že se jedná o českou tvorbu! [v kině; 15.12.08] (15.12.2008)

Obával som sa, že ma to vzhľadom na námet a jeho formu spracovania nebude baviť. Všetko zbytočne, lebo tie herecké výkony počas "skúšky" sú tak strhujúce, že naposledy ma takto emocionálne zasiahol Žiakov návrh v parlamente, ktorý si myslí, že ideálnym riešením do budúcna, by bolo zlegalizovanie predaja drog v lekárňach. Kým je však Žiak kokotkom na pohľadanie, Trojan a spol sú excelentnými hercami, ktorí mi pripravili plnohodnotný, emocionálny zážitok. Výborná, v originálnom šate poprepletaná "divadelná skúška" vo filme, ktorý sám o sebe, disponuje vlastnou príbehovou váhou .. (02.12.2021)

Viděla jsem (hru), četla jsem (Dostojevského předlohu), nezvítězila jsem. Od prvních tónů naléhavého rambajsu, který mi evokoval ruské matrjošky, Soumrak bohů a industriální zvuky továrního pekla, jsem se neubránila obdivu nad tím, jak se Zelenkovi povedlo divadlo ve filmu nasnímat a jeho střihači nastříhat. Působivé. Zarámování Karamazových do mozaiky fragmentů z duše a zákulisí českých divadelníků vystupujících na alternativním festivalu v polské továrně a paralely s tragickým osudem tamního dělníka mi ovšem přišly jaksi nehotové, nedomyšlené, znějící do ztracena. Snad účel, snad jen doplněk pro imortalizaci, snad promo Dejvického divadla? Ale ta energie není z plátna nikdy tak cítit, jako když sedíte v první řadě ve svatostánku Thálie. Na shledanou v divadle, páni herci. Karamazovi jsou pro mě zajímavým pokusem o něco, co by se dalo nazvat filmová inscenace, památka na výjimečnou hru výjimečné herecké generace v novém mystifikačním hávu. Nic víc, bohužel. (25.04.2008)