Transformers: Pomsta poražených

Absencia citu pre mieru a dobrý vkus Michaela Baya v kúzelnom, uhladenom svete prvých Transformers?! Transformeri zažívajú podobný posun ako Bad Boys. Producent Spielberg sa vytratil, Bay sa utrhol z reťaze. Jednotka bola skvelou vďaka niekoľkým príjemným, s mierou namixovaným aspektom: vizuálna oslava krásy Megan Fox, jej iskrivé zbližovanie sa s hanblivým Shiom, postupné oboznámenie sa s prďáckymi robotmi, z ktorých každý mal v scenári svoje miesto, vzbudzoval úžas a sympatie. Film sa nikam neponáhľal, vychutnával si každú scénku a jediné, čo ho trochu oslabilo bola neprehľadnosť finálnej akcie. V dvojke sa už Megan so Shiom (v rovnako neprehľadných akciách) iba vyhýbajú explóziám a na rad prišiel humor typu malý robotík sa psíčkovo honí na Meganinej kozačke (!). Robotmi sa doslova plýtva, potenciál ich individualizmu je pochovaný, niektorí sú dokonca otravní (“dvojičky” sprevádzajúce hrdinov). A keď aj nejaký robot konečne nadchne, je razom zosadený z trónu jeho veľkými oceľovými varlatami, spod ktorých John Turturro vysielačkou privoláva námornú pechotu (!!). Toto proste nie je smer, ktorým som chcel vidieť sa Transformers uberať. O celkovej roztrieštenosti scenára, v ktorom je dej iba tenúčkou nitkou pre neustále akčné orgie, ktoré už po dvoch hodinách proste NEMÔŽU uspokojovať, nehovoriac... (19.06.2009)

První díl nepřekonán a přichází hořké zklamání. Pokusím se napsat klady, kterými jsou zajisté efekty, herecké obsazení a místy komické situace a tím klady bohužel končí. Když jsem tento film viděl podruhé, tak jsem si uvědomil, že se nesmírně nudím a že akční sekvence mě nikterak nenaplňují. Když to srovnám s prvním dílem, kde si mnoho akčních scén přehrávám a připomínám dodnes, tak u tohoto pokračování nemám žízeň si tuto akci zopakovat, jelikož mě nebavila. O ději nemá cenu moc mluvit, jelikož je opět jednoduchý a celková stopáž je sakra cítit… Mé hodnocení 2 hvězdičky… (29.06.2009)

Znám mocniny na druhou, na třetí, na xtou, a teď, dámy a pánové, máme novou mocninu. Teď budeme mocnit "na Baye". Bay zasáhl do dějin matematiky stejně jako jako do dějin fyziky podezřelou kinetikou ve svých filmech. Zpětně uvažuju, jestli hodnocení prvního dílu netransformovat alespoň v jednu hvězdičku, jelikož tam jsem se jednou dokonce zasmál tam, kde to tvůrci zamýšleli (přepojování z Kataru do Bílého domu). Dvojka je prostě dvojka. Trapnost je trapnější, demence dementnější, ubohost ubožejší. Neskutečné nudný neatmosférický sled pohyblivých obrázků bez ladu a skladu poskládaných za sebe ve vizuálním guláši, kde je vidět lautr hovno kdo na koho střílí a proč je tady když před pár vteřinami byl tamhle (přičemž to tady znamená třeba Egypt a támhle Jordánsko). Bay doslova zvrací na plátno všechny svoje dětinský (ne dětský) nápady a sny, u kterejch mu tvrdne. Jen nevim, jestli ho víc rajcuje robotická roštěnka s dlouhym ocasem nebo Optimus Prime, po vzoru pravých amerických hrdinů zpomaleně kráčející po zádech Sfingy. Důrazně odmítám námitky, že jsou Bayovy filmy pro zábavu a proto je nelze kritizovat za hloupost. Tak jako všechno, i zábava může bejt na úrovni nebo blbá. Navíc tohle je blbý tam, kde to chce bejt vtipný, hloupý tam, kde to chce bejt stylový a to všechno je prohnaný Bayovou mocninou. Násobím nulou a dávám odpad. (13.11.2010)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Ty krávo, ty vole, ty krávo vole, Michael Bay je prostě záruka, že jeden nočník nezůstane suchej, to bylo zase neuvěřitelný audiovizuální akční pošušňáníčko, tohle já jednoznačně můžu, absolutní triková fantazie.a akce byla tak kulervoucí, že po skouknutí všichni můžou rovnou narukovat do kláštera. Jediný co bych tak filmu vytknul je zbytečně dlouhá příprava na závěrečnej bombastickej masakr, jelikož přece jenom druhá půlka za tou první značně pokulhává hlavně z toho důvodu, že je v ní až přespříliš dialogů a až moc se hledá namísto, aby to bylo našlapaný úžasnou akcí s velkolepým hudebním doprovodem, jak to umí dneska snad jenom Bay a možná by se dalo říct, že tam byl i náznak nudy, ale jinak jsem se prostě bavil úžasně, možná i proto, že sem kvůli zdejším sucharům a jejich zapšklým hodnocením od toho až zas tak moc nečekal a navíc tu zůstali starý známí, kdy Megan Fox je tu tradičně sexbomba filmu, Shia LaBeouf sympaťák a John Turrturo je tam z účelem srandy, zbytek za řeč nestojí, ale všechno to funguje báječně (27.09.2009)