Mamma Mia!

Mladí se milují, starší se milují, všichni tancují, ti starší dokonce skáčí po postelích a všichni zpívají Abbu, Abbu a zase Abbu. A mně po prvních deseti minutách opouští lehce opovržlivý výraz a nahrazuje ho úsměv. A ani za nic nechce zmizet. Pozitivnější film už tu drahnou dobu nebyl, navíc Amanda Seyfried je zlatíčko léta 2008 a všichni tři "otcové" jsou částečně páprdové a částečně tatíci k pohledání. Navíc Merylino The Winner Takes It All je natolik famózní číslo, že už jsem až do (lehce protaženého) konce nedokázal hledat chyby. Až to místo stříbrného plátna uvidím znovu na obrazovce, možná se kouzlo začne vytrácet. V tuhle chvíli ale doufám, že ne. (17.09.2008)

Kurva drát, co se to se mnou jenom děje? Vždyť to byl sladkobolný dojímavý romantický kýč a navíc poskládaný z písniček skupiny, jejíž hudbou mě rodiče pravidelně mučili v děství (byť její historickou hudební úlohu uznávám). Ono to přesto funguje, šlape od prvního záběru až do střelených závěrečných titulků a ještě mě to několikrát nefalšovaně dojalo.Pro fanoušky Abby stejná povinnost, jako Across the Universe pro fanoušky Beatles. P.S. Pierce Brosnan by zpívat vážně neměl. Pokaždé je totiž vidět, jak se hrozně moc trápí. P.S. 2 Amanda Seyfried je tady neskutečně nádherná. (27.07.2008)

Panenko skákavá! Levná fondánová ozdoba na vánoční stromeček, která sice upoutá blyštivým obalem, ale po rozbalení a nakousnutí zeje prázdnotou s odérem prošlé spotřební lhůty. Tuze špatné po technické stránce (ke všemu zarážející televizním lookem), tuze prázdné obsahově, tuze rigorózní v choreografickém ohledu, tuze herecky mátožné, tuze a otužile bezpohlavní. Očekávaná zklamání naštěstí mírní skutečnost, že oheň slavné hollywoodské muzikálové tradice udržují jiní. (autor tohoto komentáře je sice hudebně tolerantní, ale předpojatosti vůči rozjuchanému seskupení ABBA se před projekcí neoprostil) (19.11.2008)

Muzikál je tradičně brán jako lehký žánr, ale ve filmu, kde se Meryl Streep chová jako puberťačka, písně jsou jen odšťaveným stínem pravých ABBÁckých songů a choreografie či vizuální nápad neexistují, jde opravdu o průser. Navíc hlavní mužské trio je vyjma Colina Firtha opravdu tragické. A spojování ABBY a nějaké revolty, i nepřímo, je směšné, protože ona byla naprosto konformní pop a poslouchala ji hlavně střední třída. V reakci na MOROUSY jsem chtěl něco napsat o PLYTKÝCH LIDECH, ale radši toho nechám. 50%. (29.12.2008)

Jedna výborná herečka a tři skvělí herci, kteří zřejmě musí milovat písničky ABBY přinejmenším tak jak já, se, přestože jejich zpěv občas připomíná spíš lepší karaoke než kvalitní muzikálový výkon, propůjčili neznámé režisérce, která bohužel nepřipravila žádné překvapení. Taneční čísla vypadají většinou spíš jako spartakiáda na molu než jako moderní muzikál, smutná a nádherná písnička Winner Takes It All (moje nejoblíbenější) to odnesla bohužel ze všech nejvíc (Meryl Streep ani Pierce Brosnan nejsou žádní tanečníci ani muzikanti a proto asi bez pořádného choreografa v tomhle případě působí tak prkenně). Jediné hudební číslo, které se mi líbilo, byla čistá pocta ABBě včetně kostýmů i pohybů Souper Trouper a také Dancing Queen a Waterloo v závěrečných titulkách. Ani aranže písniček nejsou nijak objevné, v podstatě jen přezpívané jinými hlasy, v porovnání s takovým "Across teh Universe" se "Mamma Mia!" může jít zahrabat (ostatně nejen po stránce aranží). Navíc nechápu, proč veskrze pozitivní a veselý film, natáčený na nádherném řeckém ostrově, nevyužil potenciál tamní krajiny a většina se ho odehrává v noci. A když už náhodou se náhodou něco ve dne děje, je to buď doma, nebo by to s drahým vybavením zvládlo stejně nebo i líp natočit 90% amatérských nadšenců. Těch 50% dávám tedy z čiré nostalgie, protože jsem prostě na těhle písničkách vyrostla, ale příště si radši zase pustím CD s originálem. Alespoň že si herci očividně to natáčení užili a členové ABBA můžou děkovat tvůrcům za prudký nárůst prodeje svých desek po tolika letech. (11.11.2008)