Mamma Mia! Here We Go Again

(100%) Viděno v kině a to 2x !!!! A JE TO TAM!!! Nechci moc srovnávat, jedničku miluju, ale tohle nejen, že se jí vyrovnalo, ale já bych řekl, že i svým způsobem překonalo! První film byl takový střeštěný, komediální, zato tahle záležitost mi přišla dost serióznější, vyspělejší a také dost romantičtější. Dějové linie krásně do sebe zapadli, sledovat mladou Donnu v podání Lily James – to byl kurevsky dobrý nápad. Nejen proto, že je Lily krásná ženská, tak i proto, že se do roli mladé Donny vžila opravdu bravurně. Ke konci dojde i na nějaké ty dojemné scény. Amanda Seyfried mě zde opět bavila, byla už rozumnější a zpívat nezapomněla. No, takže po příběhové stránce je to velmi silná záležitost. Dále, písně – naprostá BOMBA. Těžko říct, která mě bavila víc. K tomu skvělá CHER na konci. Běžně dokážu filmy rozebírat v komentářích do nekonečna, ale u tohohle to popsat slovy nemohu. (28.07.2018)

Prvni Mamma Mia! byla necekane super, plna ABBA hitu a pamatuju si jak jsem si ji presne pred 10ti lety uzival v lete v kine. Mamma Mia! Here We Go Again je uplne stejne prekvapive naprosto dustojne pokracovani. Bavilo me to, bylo zajimave sledovat restrospektivni story, prijemne prostredi, herci, feel-good atmosfera. Jediny problem je v hudbe, nejvetsi ABBA hity si uz vystrileli v jednicce, nektere se vrati, ale to uz jsme videli/slyseli a nove songy uz proste nejsou ani zdaleka takove pecicky. Jako film je to ale mozna i o neco lepsi, o cemz svedci o 10% vyssi hodnoceni jak na csfd, tak imdb. 7/10 (25.07.2018)

-1* mám rád písně skupiny ABBA, ale muzikály se u mě většinou míjí účinkem. Kdysi jsem viděl Mamma Miu a potvrdilo se mi, že tenhle druh vyumělkované zábavy není pro mě, Naštěstí hudba to drží nad vodou a taky to, že se jim podařilo na originální texty naroubovat hloupoučký příběh, který snad ani urazit nemůže. V hereckém obsazení jsou samé hvězdy, tak je to sázka na jistotu... přesto jsem nedokázal dát víc než jednu hvězdu. A to stejné platí i u druhého dílu, ke kterému jsem byl teď dotlačený :-). Hvězdičku taky dostane, ale tentokrát jen vybírá zbytky co kde upadly a patlá to páté přes deváté. Cher tam byla jen do počtu a herce to evidentně už tolik nebaví ... ale co by neudělali pro pár zlaťáků :-))) [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.08.2020)

Zatímco jednička Mamma Mia i po deseti letech zůstává ztřeštěnou záležitostí, u které se doporučuje pít nějaký alkohol, dvojka je úplně jiný film. Dospělejší, vycizelovanější a s mnohem lepší dramaturgií a výběrem písní. Výborné propojení obou časových rovin, mladé verze původního ansámblu se nemají za co stydět a zkrátka snímek celkově hraje na city, ale naštěstí vás nevydírá. V kolonce "executive producers" jsou totiž jména Richarda Curtise a Toma Hankse, což se na snímku odrazilo v tom nejlepším slova smyslu. Je to opravdu pecka a jsem mile překvapený. (18.07.2018)

Já jsem se pokračování Mamma Mii docela obávala a to hned ze dvou důvodů, jednak kvůli dějové stránce a potom kvůli tomu, aby mi pokračování nezkazilo jedničku, což se naštěstí nestalo. Jednička byla určitě o hodně lepší, bláznivější, feel-good film, kdežto dvojka působila jako dospělejší a vážnější verze. Ono to ale ve výsledku nevadilo. Děj jako takový tam vlastně víceméně nebyl. Ve flashbacích jsme viděli starý známý příběh jak se Donna seznámila se Samem, Billem a Harrym a to, že víte jak to dopadne tomu vlastně vůbec nevadilo, protože je něco jiného jen slyšet jak to bylo, ale když to pak i vidíte, tak to tomu hned dodá další rozměr. Lily James byla v roli mladé Donny fakt skvělá, působila tak strašně přirozeně, že mi přišlo, že ani nehrála a bavila mě z celého filmu nejvíc. Ta současnost z ostrova pak působilo tak trochu nostalgicky, jako na návštěvě u známého, kterého jste dlouho neviděli. Sice tam nebylo vlastně vůbec nic o tom, čím si postavy prošly během těch deseti let, ale ono to vlastně ani nevadilo, to nejdůležitější tam bylo řečeno a já byla ráda, že se můžu na chvíli vrátit na Kalokairi. Ty nejznámější a nejlepší písničky si víceméně vyplýtvali v prvním díle, takže po hudební stránce to bylo trošku slabší, ale i tak se tam našlo spousta dobrých písniček, které se do toho prvního nepropracovali. Stejně mě ale nejvíc potěšilo repete těch klasických. 4* (01.08.2018)