Dr. Parnassus (Christopher Plummer) kdysi dávno vyhrál nesmrtelnost v sázce s ďáblem panem Nickem. O mnoho století později našel pravou lásku a s ďáblem podepsal novou smlouvu. V ní stálo, že se vzdává své nesmrtelnosti výměnou za mládí, ale jeho prvorozené dítě se v den svých šestnáctých narozenin stane majetkem pana Nicka. Nyní se čas Parnassovy dcery Valentiny naplnil a on se trápí, jak jí zachránit před neúprosným osudem. Pan Nick přijíždí, aby si převzal svou cenu. Rád se však vsází, a proto se rozhodne znovu riskovat. Valentinu získá ten, který první svede pět nových duší... (oficiální text distributora)
Gilliamova fantazie v plné polní, jenž z nouze udělala ctnost (Depp, Law, Farrell), a i když jí vlastně není co vytknout, není to absolutní srdcovka, ale „jen“ pestrobarevnými mašlemi ověšená marioneta v rukou stárnoucího, ale přesto pevného loutkáře. 4 a ½.
Nic není věčné, dokonce ani smůla jednoho nešťastníka. Dokázal se přenést přes smrt jedné z hlavních postav a využít tuto událost v herecký koncert čtveřice herců, v jedné jediné roli. Každý je jiný, každý má svůj daný úsek, ale všichni dotváří jednu osobnost. Imaginarium je návratem Terryho k pohádkově laděným filmům a představuje prázdné plátno, na namaloval své šílené i fantastické nápady a vize. Trochu Fausta i náboženství, ale i nekonečná představivost a odsouzení "špatných" vášní. Odtažité a chladné ulice Londýna (a skladišť v okolí) se prolínají s krásou lidské schopnosti tvořit a snít. Papundeklové rekvizity i prostředí Terry přinesl pouze v podobě starého divadla, vše ostatní vyměnil za levné digitální efekty, které neodnese hurikán a studio je dokáže ufinancovat bez krachu. Velká pohádka, ale i životní příběh v kostrbatém provedení s úchvatným "světem za zrcadlem". Více zde. PS:jednou si přeji odejít jako ďábel na konci:))
Čekal jsem na to hrozně dlouho. No popravdě jsem na to původně ani nečekal. Zaujalo mě to až ve chvíli, kdy Heath Ledger umřel a neměl tenhle film dotočenej. Kvůli tomu se pak stalo to, co se stalo a Terry Gilliam to vcelku dobře nakonec odřídil až do závěrečný klapky. U něj to mám většinou tak, že jeho velký filmy moc nemusim a ty, který se "nepovedli", tak ty ohodnotím vcelku vysoko. O Imagináriu se taky netvrdí, že je to dokonale odvedená práce, ale já se u toho výborně bavil. Je to film zvláštní, originální, ale hlavně dokončený. Byla by škoda, už jenom vůči Heathovi, ten film nedokončit. A použít Deppa, Lawa a Farrella za jeho náhradu vůbec nebyl špatný nápad. Vždycky jsem tvrdil, že Heath Ledger a Johnny Depp si herecky byly hrozně podobní a tady se mi to jenom prokázalo. Krom toho Christopher Plummer vypadá jak kdyby z oka vypadl Gandalfovi Šedému ze Středozemě (děkuji Michelle75 za opravu:) ). Imaginárium je pěkný film. Čisté fantasy, kterých se dneska už moc netočí. Hezky se na to kouká a pěkně to ubíhá. Já se u filmu bavil, a to mi k radosti stačilo.
Tak se sama sebe ptám - co měly znamenat ty triky? Námět vynikající, vidina skvělého nejen vizuálního snímku téměř zaručena, ale skutek utek. Gilliam je pro mě režisérem jediného snímku a tím je 12 opic, jinak k němu cit nemám a jak tak zjišťuji, ani mít asi nemůžu. On není můj šálek kávy, bohužel.
Gilliema jsem vždycky nesnášel. A tenhle film na tom moc nepřidal. Musím říci ale, že první polovinu filmu jsem se celkem bavil, ale pak to skočilo do neskutečné patlanice. Co stojí ještě za zmíňku je Lily Cole, díky které jsem film dokoukal do konce, je nádherná a moc přitažlivá, velice charismatická slečna.
Ach ten starý pošetilec... zase mu pro všechna ta opojná cingrlátka, závojíčky a šílené tvary uniká, že celé představení se povážlivě kymácí v oceánu myšlenkového i narativního zmatku. Může se však na něj člověk zlobit? Asi může, ačkoli zpackané Grimmy dr. Parnassus pohřbívá šest stop hluboko. Je to zase on, rozmarný, rozhazovačný, neposedný dětina a kolážista nemožného... Jeho poslední dílo se však navzdory výtečným hereckým výkonů řadí spíš mezi filmy jeho nižší jakosti. Jakkoli nezastírám, že tahle jakost je stále proklatě dobrá v porovnání s ostatními.
Ha a mě se zrovna ty kompové části v Imagináriu hrozně líbily. Terry Gilliam má konečně prostředky rozvinout svoje představy do plnejch. Krom toho ten příběh má smysl a z herců mě osobně nejvíc bavil houmlesáckej Christopher Plummer.
Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria.
Gilliamovo Poslední pokušení Krista, které sice ztrácí body v nadbytečných pasážích za zrcadlem (s výjimkou v podobě té úplně závěrečné), ale naopak spoustu bodů nahání v londýnské "reálné" části dějové linky. A ta naštěstí převažuje.
Narativní bloudění, vizuálně nenasytný panoptikon ve stínu faustovského mýtu. Bezcílné bloumání a ztrácení se ve vrstvách významů a odkazů mě většinou baví, ale to by mi průvodce musel dělat někdo jiný než Terry Gilliam. Protože s ním, mezi námi děvčaty, trochu nudím. Na rozdíl od Goethea.
70% Pokud máte rádi animované vsuvky Terryho Gilliama z Monty Python, mysl dr. Parnasse vás bude bavit. Ledger a jeho nástupci jsou fajn, ale o "posmrtném Oscaru" nemůže být řeč.
Na Gilliamových filmech je mi blízká divácká nepodbízivost, která je v případě jeho novinky patrná na celkové náladě i nejednoznačných charakterech postav, ale mám za to, že ta jeho skutečně nejlepší díla uzpůsobují svou formální stránku hlavním hrdinům/hrdinkám (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU) a pro ozvláštnění vypravěčsky konvenční žánrovky bez pořádného napětí není nutné chodit za zrcadlo. Jinými slovy: neustále se zde zdůrazňuje, nakolik je potřebné vyprávění, ale přitom IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE, ač jedno z nejsoudržnějších Gilliamových děl, od vyprávění často neposedně ubíhá a obsahuje řadu výpustek na to, aby nás o důležitosti příběhů přesvědčilo. Je tak velice dobré v jednotlivostech, zvláště v případech, kdy se odkazuje na předchozí tvorbu a vstupuje poetika Monty Pythonů či jsou přítomny "gilliamismy" (podrývání autorit), ale celkové vyznění i podání myšlenkového poselství je víc než rozpačité. Přesto jde o nekompromisní film o zkáze a smrti, především ale konci jednoho věku - starých časů, kdy velcí vypravěči s nevídanou představivostí, kteří ovlivňovali chod Země, skončili jako pouliční šarlatáni hrající divadýlko pro pár zájemců. Stále se mezi ty zájemce počítám, ale lepší život - na rozdíl od dvojznačného závěru - nevidím v středostavovské a měšťácké touze po založení rodiny a pořízení dětí.
Gilliamova rozpínavá fantazie prostě potřebuje scénář, který dá jeho filmu pevnější tvar. Místy opravdu půvabné (a to nejen díky vnadám Lily Cole), místy trochu nuda. 70%
