Bílá paní

Spisovatele Karla Michala zná dnes už jen málokdo, povídku Jak Pupenec ke štěstí přišel, která posloužila jako předloha, tím méně. To jen svědčí o genialitě Zdeňka Podskalského, s jakou se zhostil tohoto filmařského úkolu. Irena Kačírková hrála v poměrně málo filmech, které dnes stojí za pozornost, o to více můžeme být rádi, že si její osobnost můžeme v Bílé paní vychutnat. A to přesto, že její úkol byl zde poměrně sporý - jen aby tam byla, aby byla půvabná a obestřena tajemstvím, což se podařilo dokonale. Ostatní herci hráli typy známé i z jiných filmů, přesto zde nepůsobí obehraně (například Miloš Kopecký opět jako vypočítavý padouch, Jiřina Bohdalová opět jako jednoduchá žena z lidu). Excelují i herci v epizodních rolích (třeba Darja Hajská). Kouzelný je kratičký rozhovor mezi Brodským a Chramostovou: "Maminko, tak pravda zase jednou zvítězila." - "Ty kurevníku!" Svým způsobem je ten film strašně zpolitizovaný. Od začátku do konce padají hlášky, které pranýřují tehdejší režim. Což je na rok 1965 velmi odvážné. Přesto je to od začátku do konce neskutečně vtipné. (09.11.2008)

"Ty si myslíš, že by nám... Že by našim pracujícím prospělo rozpatlávání fideisticko-idealistických nezdravě mystických smyšlenek?" "To chraň bůh!" Řekl bych, že to ve své době mezi lidi asi moc často nepouštěli, jestli vůbec. Je zvláštní, jak se dá k té satiře, která podle mně místy až zbytečně moc tlačí na pilu, postavit ze dvou stran. Z tehdejší doby a z té naší. Nevím, ze které z nich to je zábavnější. Ano, dnes se tomu už můžeme v klidu zasmát, ale neubírá to právě tu atmosféru, ten švih? Hrušínský tradičně skvělý. (11.03.2014)

Komedie v režii pana PODSKALSKÉHO, která vtipným a spikleneckým způsobem ukazuje na dobu, ve které jsme žili. K tomu účelu si vypůjčili filmaři historické strašidlo všech hradů "Bílou Paní". Hlavně ale ukazuje film rétoriku funkcionářů KSČ, kteří mluvili ve frázích, které nikomu nic neříkaly (ba ani jim samým), lhali lidem, aby si udrželi svá koryta. (V tom se ani dnes nic nezměnilo). Celý děj je ovšem velmi dobře situován do hradu, obsazen nejlepšími herci a nutno říci, že se divák velmi dobře bavil. To byly ty "pecky" 60-70 let, což platilo pro celosvětový film. Pokladny měly vždy nápis "VYPRODÁNO". (14.02.2013)

Ukážkový film ako si totálne spraviť prdel z byrokratických pozícií alebo zo socializmu všeobecne. Ešteže tí hore boli tak tupí a asi si nedali dokopy jedna a jedna, pretože toto vystihuje mnoho z danej doby. Občas trošku nuda, ale za tie hlášky to naozaj stojí. A aké je to jednoduché. A pritom tak nápadité. Ktovie ako by vyzerala podobná satira na dnešnú dobu. 75%. (26.03.2008)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)